Aktuální číslo

S kým proti komu aneb o pragmatismu v politice

Napsal Matyáš Zrno

Dvě situace v minulých dnech na české veřejné scéně přímo ukázkově nastínily morální dilemata při politickém boji. Předseda Hnutí pro život Radim Ucháč se v rámci své kampaně na pomoc (nenarozeným) dětem sešel s premiér Babišem. A nejbohatší Čech, šéf finanční skupiny PPF Petr Kellner, zveřejnil ve výroční zprávě  PPF poprvé jakýsi svůj politický manifest, který byl překvapivě konzervativní. Jenže Andrej Babiš je… Andrej Babiš, víc asi není nutno psát. A Petr Kellner dělá velké obchody s Ruskem a Čínou, platí Institut Václava Klause a z návštěvy Číny odvážel v soukromém tryskáči Miloše Zemana (protokolárně opravdu silně nestandardní situace…). Může se slušný člověk s takovými lidmi bavit? Mít s nimi společnou agendu? Nedej Bože spolupracovat? Kde jsou hranice pragmatismu?

Osobně by mi nevadilo, kdyby Andreje Babiše navštívil třeba sebevražedný atentátník, ale to se jednak nestane a jednak se obávám, že by to vyřešilo náš problém pouze částečně. Protože „vstanou noví Babišové…“ Od dob Velké protikorupční revoluce pokračuje hledání Mirků Dušínů v politice, které ovšem zatím končilo Věcmi veřejnými, Hnutím ANO (ano, taky začínali jako jediní čistí a protikorupční) a naposledy Piráty, dle mého žádná velká výhra. Teď a tady je ale premiérem Andrej Babiš. Schází se ním proto všichni, kdo něco potřebují. Od zahrádkářů přes sportovce po velké stavební firmy. A taky Hnutí pro život, jehož cílem je snížit počet potratů v České republice a strategií je bavit se o tom s kýmkoliv napříč politickým spektrem.

Řešíme, co se řešit dá

Aktuálním cílem je prosadit myšlenku, že by alespoň malá část z pěti set miliard korun z evropských fondů v příštích sedmi letech měla být využita na podporu rodin se třemi a více dětmi. A k tomu je potřeba podpora premiéra, který – jak známo – rozhoduje v Hnutí ANO o všem.  Část rozhodování je navíc reálně v moci úředníků, jejichž hlavním cílem je hlavně nic neměnit, nechat vše při starém a tudíž tento návrh blokovat. Andrej Babiš strávil s Radimem Ucháčem a poslancem Alešem Juchelkou přes hodinu, návrh ho zaujal, sdílel ho na sociálních sítích (tedy sdíleli ho jeho mediální poradci…) a slíbil ho podpořit. Jak to dopadne, uvidíme. Andrej Babiš slíbil před lety třeba méně byrokracie pro živnostníky, že…

Zajímavá byla reakce na sociálních sítích. Celkem oprávněně leckdo poukazoval na to, že Babiš je zároveň magnátem v oblasti reprodukčních klinik (jistě i proto uvítal svého času snahu ministryně Marksové, aby byl tento proces placen komukoliv z veřejného zdravotního pojištění). Hnutí pro život se naopak snaží upozornit na praxi, že místo léčby neplodnosti se páry víceméně automaticky posílají na reprodukční kliniky, kde dojde k procesu morálně diskutabilnímu a velmi zatěžujícímu pro organismus ženy. A jistě by nebylo nadšené z automatického umělého oplodnění lesbických párů.  Jenže jak říká předseda HPŽ „S kým jiným máme jednat? Jednou je to předseda vlády demokratického státu… My s ním řešíme, co se s ním řešit dá.  Kdyby byla možnost s ním jednat o IVF, proč ne. Ale v té pozici opravdu nejsme. Můžeme čekat, až tu bude nějaká nová parta? Můžeme… Ale to by bylo trochu proti smyslu naší práce. Já bych tam osobně měl rád zbožného charakterního člověka, ale to bychom se asi načekali…“

Proč to překvapení…?

Petr Kellner není žádný excentrik. A to je slabý výraz. Nedává rozhovory, nepohybuje se na veřejnosti, vždy jednou za několik let zveřejní jednu svoji fotografii.  Snaží se, aby se o něm mluvilo co nejméně, nevyjadřuje se tedy ani k politice. Několik vět z právě zveřejněné výroční zprávy PPF ale naznačuje obrat. Píše, že pro jeho generaci jsou svoboda, pracovitost, podnikavost a úcta k tradicím základními principy, na nichž formovala své názory a postoje. „To jsou také hodnoty, díky kterým jsme mohli vytvořit svůj byznys a vybudovat firmy po celém světě. Dnešní západní společnost, a zejména Evropa, je ale stále více ovládána ideologií individuální nárokovosti, rovnostářstvím a relativizováním tradičních hodnot.“ Novodobé ideologie mají podle Kellnera tendenci omezovat svobodu, kreativitu a kritické myšlení. „Věřím ale, že česká společnost, která tradičně stojí především na umu a pracovitosti zdejších lidí, v takovém světě obstojí.“ Bylo to dost na to, aby na to řada konzervativců (i pseudokonzervativců…) reagovala s překvapením, které se mísilo s jistým stupněm potěšení. Proč? Protože jen opravdu málokdo z velkého byznysu (pokud vůbec někdo) má nějaké silné ideové přesvědčení. Chtějí prostě vydělávat. Přesto velká část korporací podporuje progresivistickou agendu. Stačí se podívat na firmy, které podporují  průvody homosexuálů (třeba u nás – jen tak namátkou: Pepsi, Staropramen, Microsoft, ING…). O tom si může třeba Aliance pro rodinu nebo Hnutí pro život nechat jenom zdát. Stačí se podívat, jaké firmy poslaly dopis premiérovi, aby zajistil legalizaci stejnopohlavních manželství (Česká spořitelna, Vodafone, Microsoft, IBM, Amazon). Když dělá Gender studies svou soutěž Firma roku – rovné příležitosti, najdete tam takové giganty jako RWE, Plzeňský prazdroj, ArcelorMittal, Česká spořitelna, Vodafone.  Těžko říct, zda tomu věří. Podle Lenky Zlámalové z týdeníku Echo jde o cynickou hru: „Velký byznys velmi rychle pochopil, jaká doba přichází, a cynicky se podvolil. Zaplatil ochotně nemalé výpalné a cenu za klid. Zřídil si na to speciální oddělení. Nejprve CSR (corporate social responsibility, společenská zodpovědnost firmy). Vyšším stadiem útěku dopředu, reflektujícím radikalizaci hlasatelů nové generace kolektivních lidských práv a politiky identity, jsou oddělení D&I (Diversity and Inclusion, diverzity a inkluze).“

Takže když najednou nejbohatší Čech sdělí pravý opak toho, za co kopou ostatní korporace, není divu, že to vyvolá opatrnou radost. Jistě, otazníky tu jsou. Myslí si to opravdu?  Psal to on nebo někdo jiný? Není to jen nějaká vábnička k určité části společnosti? I sebestřízlivější hodnocení narazilo ale na sociálních sítích na zuřivý odpor a obviňování z poklonkování Číně a Rusku (kde Kellner rozsáhle podniká, především se spotřebitelskými úvěry Home Credit).  A jsme opět u toho samého problému. Je možné pochválit za jedno (dle mého trefné) hodnocení situace u někoho, kde s jinými aspekty jeho činnosti třeba i nemusíme souhlasit? Jistě, pochválit Hitlera za to, že se hezky choval ke svému vlčákovi (tedy, než ho 30. dubna 1945 otrávil) by ve světle jeho zločinů znělo divně, i když je to samo o sobě pravda. Je ale Kellner Hitler…? To snad přece jenom ne.

Byznysmen dělá byznys

Ano, podniká v zemích, které jsou pro nás potenciálním nebezpečím. Rusko bylo vždy a za každého režimu (minimálně od dob mongolské invaze) zemí autoritářskou, kolektivistickou, s nulovou úctou k jednotlivci, krutou, a expandující. Nikdy nedokázala vytvořit systém, který by mohl být pro jiné společnosti lákavý – důkazem toho je, že – až na pár pomatenců – se do Ruska nikdy masově nikdo nestěhoval, zato obráceným směrem mizel, kdo mohl. Čína je státem, který dovádí k dokonalosti orwellovské vize kontroly společnosti. Když Roger Scruton mluvil o tom, že vytváří ze svých občanů roboty, měl naprostou pravdu. Přes nepopiratelný ekonomický úspěch, díky kterému už Číňané neumírají hlady jako ještě před padesáti lety, musí digitální kontrola každého občana v říši středu svobodomyslného člověka nutně děsit. A jen těžko si představit, že by Home Credit nebyl součástí takového systému, který ví o každém občanovi všechno („splatils úvěr – bod nahoru, nesplatils úvěr – bod dolů“).

Jenže chceme-li cokoliv porovnávat, nesmíme porovnávat s ideálem, ale s realitou. Takže divit se, že byznysmen chce dělat byznys s největšími trhy na světě, je možná morálně zajímavé, ale asi tak, jako kdybychom se divili, že advokáti obhajují zločince. On ten byznys dělá mimochodem každý. Jak napsala Lucie Sulovská z Echa na svém Twittru, „Němci staví Nordstream, kupujeme nejvíce ruského zemního plynu v dějinách, německý Daimler dokončil obří továrnu nedaleko Moskvy, francouzský Total koupil desetinový podíl v Arctic LNG 2, British Petroleum koupil pětinový podíl v Rosněftu, který přitom čelí sankcím, Boeing otevřel v Rusku novou fabriku. Rakousko je centrem ruské špionáže v Evropě, Rusové tam masivně investují, sankce jako neutrální stát ani nepředstírají. Jde to napříč všemi vládami, bývalý sociálně-demokratický  kancléř Kern nastoupil k ruským železnicím.“ Dodejme, že bývalý německý kancléř Gerhard Schröder je předsedou výboru akcionářů konsorcia Nord Stream AG a předsedou dozorčí rady ruské ropné společnosti Rosněft. S Ruskem a Čínou vesele obchoduje každý, kdo může. Bez ohledu, že Číňané porušují pravidla Světové obchodní organizace (státní podpora různým podnikům, nedodržování pracovně-právních pravidel, krádež duševního vlastnictví, exportní cla). Jediný, kdo se snaží donutit Čínu dodržovat pravidla, je současná americká administrativa, kterou ale vede arcikníže zla a vrchní zloduch Donald Trump (další ukázkový případ někoho, s kým můžete někdy souhlasit, i když je to morálně dosti bizarní existence) a tu samozřejmě všichni naši bojovníci proti Číně podpořit nemohou, protože je fuj…

Jde samozřejmě o to (a to je legitimní otázka) zda PPF nevyužívá svého vlivu k ovlivňování zahraniční politiky státu. Je známo, že skupina PPF má nadstandardní vztahy s Milošem Zemanem, což dokázala tím, že z návštěvy Číny kdysi odletěl jejich soukromým tryskáčem (ono to sice bylo tak, že se Zeman najednou rozhodl, že poletí raději jejich tryskáčem bez mezipřistání a odmítnout prezidenta nebylo dost dobře možné, ale příběh si už žije vlastním životem). V Rusku i Číně Kellnerovi rozhodně pomáhá, když se tam objeví s prezidentem. V carsko-mandarínském režimu se hraje na prestiž a statut a ten roste úměrně s blízkostí hlavy státu. I kdyby to byla hlava státu jen s pravomocemi, jaké má u nás prezident. Důležitý je dojem, ne realita. Ta u nás ostatně silně zaostává za činy – ze slibovaných čínských investic moc nezbylo a Zemanův čínský poradce byl doma zatčen a zmizel neznámo kde. Pokud ale kritici myslí, že za Zemanovou láskou k Rusku a Číně je PPF, mýlí se. Je za tím mnohem více osobní narcismus prezidenta, kterému zkrátka lichotí způsob, jak s ním v Rusku a Číně zacházejí. A to se PPF hodí. Podstatnější je výtka, že PPF chce budovat 5G síť spolu s čínskou firmou Huawei, před čímž v případě tzv. kritické infrastruktury varuje Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost NUKIB).  Jenže žádný tendr ještě není vypsaný a PPF jasně sdělila, že vždy respektovala pravidla této země. Tady se zkrátka musí rozlišit dvě věci: obchodník chce dělat pro něj nejvýhodnější obchod, stát mu má nastavit pravidla, aby tím vyhovoval zájmům státu. Pokud by se PPF snažila ovlivňovat stát, aby například konal v rozporu s doporučením NUKIB-u, bylo by to jiné.

Co dělat proti Číně

Mimochodem, nejvíce pro nárůst čínského vlivu děláme my sami. Proč je takový problém vybudovat sítě 5G? Protože jsme technologicky zaspali. Proč staví všude v Africe Číňané, když tam Evropané a Američané nalili desítky a desítky miliard dolarů a mají výhodu společného jazyka (angličtiny a francouzštiny). Protože Číňané jsou rychlí, realističtí a pragmatičtí (až na úroveň naprosté bezskrupulóznosti – to ostatně zažijí všechny země, až přijde čas a Číňané budou chtít své peníze zpátky), zatímco projekt prakticky jakékoliv evropské rozvojové agentury je byrokratické martyrium na několik let. Proč staví dálnice, mosty, přístavy, elektrárny po celém světě oni a ne my? Protože jsou v tom lepší (včetně toho, že uplácí, za což by každá americká firma riskovala obvinění před americkým soudem, ale zároveň jde o aspekt, bez kterého prostě v řadě zemí třetího světa byznys neudělá). Je to prostě střet dvou světů. Číňané v něčem připomínají průkopníky gründerského kapitalismu devatenáctého století. Chtějí expandovat, budovat, stavět, prodávat, vydělávat. A to vše v podivné mutaci všeobjímajícího komunistického státu. Na Západě chceme zachraňovat planetu, likvidujeme svůj vlastní průmysl a divíme se, že kšefty nám vyfouknou Číňané a z nás se stane muzeum zašlé slávy. Muzeum pro čínské turisty.

Se souhlasem prevzato z www.konzervativninoviny.cz.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.