Obsah

Aktuální číslo

Charta 77 a odbojová skupina bratří Mašínů

Napsal Jan Zeno Dus

Tato poznámka č. 11 (zveřejněná sice až nyní v květnu r. 2017, ale referující o besedě už z dubna r. 2016) logicky patří před předchozí poznámku č. 10 (z ledna r. 2017). Svůj kratičký proslov ze 7. 4. 2016 jsem od začátku zamýšlel zveřejnit neprodleně, samozřejmě jeho umístěním na tuto webovou stránku. (Dokonce jako bych to tehdy byl ohlásil a přislíbil, závěrečnou větou toho nepřipraveného proslovu.) Bezdůvodné odkládání toho, co by loni bylo docela snadné, přerostlo v dlouhodobé prokrastinování, nyní už déle než roční. Za tu dlouhou prodlevu se nyní omlouvám.

Tím že jsem tak dlouho nezveřejňoval také písemně, většímu počtu čtenářů, co jsem v dubnu minulého roku pouze proslovil, a sice jenom před několika málo posluchači, bezdůvodně jsem zanedbal polemiku, začatou z mé strany už před několika roky, a to polemiku naléhavě potřebnou, nezbytnou: Polemiku nejdřív jenom s evangelíky, a později také s chartisty, protože obojí odmítají uznat výslovně a jednoznačně, že Ctirad a Josef Mašínovi, a Milan Paumer, a samozřejmě všichni členové poděbradské odbojové skupiny, popravení i přeživší, byli spravedliví hrdinové. Evangelíků a signatářů, kteří toto uznat odmítají, je žel mnoho. Příliš mnoho je také těch, kteří pokud to z donucení a neochotně přece jenom připustí, jenom pod náporem nevývratných argumentů: Potom o tom na veřejnosti zachovávají hluboké mlčení. Obávám se, že evangelíků i chartistů (signatářů), kteří odmítají pozitivně hodnotit poděbradskou skupinu vůbec, nebo to činí jenom neochotně, je u obojích většina, ne-li většina silná. Jsem zvědav, která z obou komunit oznámí na veřejnosti dříve než druhá, že už v ní došlo k nápravě, k hluboké změně smýšlení. Ta neochota totiž svědčí o tom, že v hodnotovém systému evangelíků i chartistů byla od samého začátku nějaká hluboká závada, nějaký nepřiznávaný, nevědomý až podvědomý, ale tím pustošivější demokratický deficit.

Dva chartisté proti poděbradské odbojové skupině. Mají pravdu?

7. dubna 2016 seděli v Ústavu pro studium totalitních režimů za předsednickým stolem dva panelisté, římskokatolický kněz Josef Kordík a evangelický farář Miloš Rejchrt, a moderátor Petr Placák. Téma besedy bylo „Křesťané a Charta 77“. Beseda byla zaznamenávaná zvukem i obrazem. Na výzvu Miloše Rejchrta jsem zavzpomínal na léta husákovské normalizace. (Vzácnou příležitost jsem zneužil tím, že jsem hovořil příliš dlouho, a navíc jsem povídal vyložené bagately.) Ale těsně před ukončením sezení mě zaujala, už ve volné debatě, dobře zdůvodněná kritika Jana Cholínského na adresu Charty 77, s odkazem na politické vězně z padesátých let, kteří po všech svých zkušenostech z komunistických věznic neváhali a využili příležitost a z Československa emigrovali (většinou to učinili v r. 1968), takže potom ze západních zemí mohli kritizovat signatáře svobodně, veřejně a slyšitelně, po celých dvanáct let působení Charty: Že chartisté byli nejenom levicoví nad každou pochybnost, ale také, aspoň podle vězňů z padesátých let, byli levicoví v míře naprosto nepřijatelné. Protože jsem chtěl Cholínského podpořit, na samém konci besedy jsem se ještě vnutil s krátkým proslovem. Zvukový záznam (https://www.youtube.com/watch?v=kTP8UYuD_0o 1:50:45) jsem příliš neupravoval. Text je tedy místy tak tvrdý (plevelné výrazy a chyby v syntaxi), jak bývá nepřipravené mluvené slovo.

„Lituji, že jsem vlezl do pasti, kterou mi nevědomky, on to tak nemyslel, připravil Miloš. Vyprovokoval mě k tomu, že jsem dlouho vyprávěl o malichernostech. Protože jsem tady už mluvil tak dlouho, nezbývá mi nyní čas, abych řekl věc opravdu důležitou: Plně souhlasím s panem Cholínským, že antikomunističtí političtí vězňové ze západu, a doplnil bych: Jaroslav Anděl, jedinečný člověk, když vytýkali Chartě benevolenci ke komunistům, měli naprosto pravdu. My všichni chartisté jsme pochybili tím, že jsme to nevěděli už tenkrát. Ale přečtu, co jsem před několika dny přečetl při vzpomínce na Ivana Medka v knihovně Václava Havla. Bylo tam hodně lidí, a těšilo mě, že se mnou projevil plný souhlas Luboš Dobrovský. Jaromír Štětina, bývalý komunista, ale vystřízlivělý, z kterého dnes je správný antikomunista, vytiskl na přebal své knihy ‚Brutalita moci‘: „Krátce před svou smrtí napsal Ivan Medek Jaromíru Štětinovi: ‚Vážený pane senátore, naprosto s Vámi souhlasím, že by KSČM měla být postavena před soud. Udělali jsem po listopadu spoustu chyb, ale uznání této zločinecké organizace patří k těm nejhorším. Tento můj názor můžete kdykoli citovat. Srdečně, Váš Ivan Medek‘. Ivan Medek to, že chartisté opomenuli hned v listopadu 89 tlačit pro zákaz komunistické strany…“

[V tom mě přerušil moderátor:]

Placák: „Ale Honzo, protestuji, protože to nebyli chartisté. To byli jenom někteří chartisté. Někteří chartisté zase prosazovali zákaz komunistické strany a její odsouzení.“

Dus: „Kteří?“

Placák: „No třeba Vašek Malý, to si pamatuju. A ty taky, vlastně jseš podepsanej, jsme psali...“

Dus: „Kdy to bylo?“

Placák: „Někdy 91 nebo 90, nebo nějak tak. Zrovna nedávno jsem to měl v ruce.“

Dus: „Tak to jsem zapomněl. Ten náš protest byl tak povrchní, neúčinný, že jako kdyby nebyl.“

Placák: „To je pravda.“

Dus: „Když jsme tenkrát ještě neviděli, skoro všichni chartisté, že komunismus není o nic méně zločinný, než nacismus, popřípadě, když to někteří z nás sice říkali, ale nevyvozovali z toho patřičné důsledky: Tak aspoň někteří chartisté tohleto měli prohlásit, poprosit o prominutí, uznat tu svou chybu, aspoň dodatečně. Ale teď, Ivan Medek to tady jasně napsal, v roce 2005. A dneska máme rok 2016. A za těch jedenáct let se mezi chartisty nenašli lidé, kteří by řekli: Ivan Medek měl pravdu, a my to uznáváme, a chceme z tohoto vyvozovat důsledky.

A teď řeknu, a už rychle skončím, věc, která se nebude líbit. Až konečně aspoň někteří chartisté uznají tu chybu, ten strašný omyl: Aspoň jeden z důsledků bude ten, že tito chartisté začnou prosazovat, aby byl změněn hanebný státní zákon, že Edvard Beneš se zasloužil o stát. Takové pošlapání památky TGM! Jeden chartista proti tomu protestoval, zde Zdeněk Bárta. Byl jsem tenkrát pyšný na to, že právě chartista a evangelík.“

Bárta: „Já jsem úplně neprotestoval. Jenom jsem navrhl v tom Senátu, aby ten zákon zněl: Zasloužil se o komunistický stát.“

Dus: „Ano. Tímto způsobem jsi velmi pěkně protestoval. Ale teď řeknu věc, která se nebude líbit. Že Zdeněk Bárta všechno správné, co udělal za ty roky, podobně Miloš Rejchrt, co jako chartista udělal, za všechny ty roky: Že to všechno diskreditujete. Troufale, nevědomky diskreditujete. Vy totiž pořád děláte užitečné idioty levičákům, kteří od začátku prohlašovali Ctirada Mašína a Josefa Mašína a Milana Paumera za vrahy, za zločince. Dělali jste jim užitečné idioty tím, že jste se k nim připojili, oba dva. A já, Zdeňku, jsem byl při tom, když v Senátě – jako divák jsem tam byl na galerii, když se tam projednával návrh skupiny senátorů, aby senát doporučil prezidentu republiky vyznamenat bratry Mašínovy, že to byli spravedliví hrdinové: A tenkrát senátorka Jaroslava Moserová tam povstala a říkala, že přece jenom to byli vrazi. A potom promluvil Zdeněk Bárta a „Jarunce“ to pochválil, že on je taky toho názoru. To jsem, Zdeňku, slyšel na vlastní uši. A Zdeňku, dokud nedospěješ k tomu, že tím, žes tenhle postoj zaujal k celé poděbradské skupině, a že od toho postoje neustupuješ: Tím opravdu podvracíš všechno dobré, co jsi udělal, všechno. A já ... ne, tyhle věci v dohledné době začnu psát na svou webovou stránku, a nebude vám to příjemné. Ale musíte to slyšet.“

Autor je členem Konzervativní strany. Se souhlasem autora převzato z www.janzenodus.cz, kde je text publikován v rubrice IV, Poznámky, jako Poznámka č. 11.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.