Obsah

Aktuální číslo

Stalinovým užitečným konzervativcům: Krátká komunistická historie „McCarthismu“

Napsal Diana West

Otevřený dopis Brent Bozellovi, Tucker Carlsonovi, senátoru Johnu Cornynovi, Jerome Corsimu, Josephu di Genova, senátoru Lindsay Grahamovi, Hugh Hewittovi, senátoru Mitch McConnellovi, Bill O’Reillymu, presidentu Donaldu Trumpovi, Donaldu Trumpovi juniorovi, a všem ostatním konzervativcům, kteří dosud zavrhují „Mccarthismus“:

Co takhle nově zvážit počátky McCarthismu a pochopit je takové, jaké jsou – pravé sémě naší marxistické destrukce a kolektivního rumiště?

Abychom byli v obraze: v období po druhé světové válce Američané stále ještě zkoušeli vyhodnotit hloubku a toxicitu původní „bažiny“, která začala být veřejnosti zřejmá po téměř dvou desetiletích nekontrolované komunistické infiltrace během třicátých a čtyřicátých let.

Tehdy přišel jednačtyřicetiletý senátor Joseph McCarthy s oním výbušným seznamem federálních bezpečnostních případů, který předložil na půdě amerického senátu dne 20. února 1950.

Ne všichni si v tu chvíli uvědomili, že právě svítá tzv. McCarthyho éra. Pro antikomunisty dobrá zpráva, ale katastrofální pro zrádcovské komunisty, obzvláště uvnitř federální byrokracie.

V roce 2014 se pustil M. Stanton Evans, význačný badatel ve věci McCarthy, do uspořádání seznamu z oněch podezřelých – v 50. letech označovaných jako nevinní mučedníci – kteří mezitím byli usvědčeni jako komunisté a sovětští agenti. Skončil u čísla 50. Sečetl rovněž ty, kteří se raději odvolali na 5. ústavní dodatek proti sebeobvinění svědků (tj. právo nevypovídat, když by to způsobilo vlastní obvinění – pozn. red.), a kteří zůstali dlužni odpovědi na otázky ohledně jejich aktivit coby komunistů a sovětských špionů – dobře přes 100 případů.

Komunisté a sovětští agenti se obávali McCarthyho právem. Dne 5. dubna se v listu Daily Worker psalo, že „komunisté jsou si jasně vědomi škod způsobených McCarthyho příznivci“. Gus Hall, pozdější předseda Komunistické strany USA (1959-2000) – a je bonusem, že také byl prezidentským kandidátem Johna Brennana (pozdější dlouholetý šéf CIA ve vládě prezidenta Obamy – pozn. red.) ve volbách roku 1976 – napsal 4. května 1950: „Vyzývám všechny členy komunistické strany a všechny antifašisty, aby byli v prvé řadě neústupní v boji za vyhlazení fašistického jedu Mccarthismu v naší zemi“.

Stojí za povšimnutí, že ani Daily Worker, ani Gus Hall nejsou běžnými ikonami pravice – ale kupodivu, dnešní konzervativci až po prezidenta Trumpa včetně, dál vzdávají pocty jejich zavádějící definici pojmu „McCarthismus“.

V roce 1945 se Louis F. Budenz, člen Národního výboru komunistické strany a šéfredaktor listu Daily Worker, rozešel s komunismem, stranou i zmíněným listem a navrátil se do katolické církve. Se svým rozsahem znalostí a zkušeností se stal neocenitelným svědkem a průvodcem po komunistickém hnutí, jak zjevném, tak i skrytém. Je autorem pěti podstatných knih o svém životě a době. V roce 1966 popisuje Budenz v knize nazvané „Bolševická invaze Západu“ komunistický původ kampaně proti zesnulému McCarthymu, který, připomeňme si to, byl ve věku pouhých 48 let, když v roce 1957 zemřel.

Budenz napsal: „Budiž známo, že tzv. ‚bitva proti Mccarthismu‘ byla zosnována komunisty a pod jejich řízením a vedením zcela převládla v myšlení a aktivitách Ameriky. Tato ‚bitva proti Mccarthismu‘ vzplála v březnu roku 1950, na plenárním nebo zvláštním zasedání Národního výboru komunistické strany“.

Krátce předtím protrhl scénu národa McCarthy se svým „seznamem“. Budenz pak pokračoval: „Zrození oné ‚bitvy‘ přinášející soudruhům prospěch je oznámeno v teoretickém (tiskovém, marxistickém – pozn. red.) orgánu komunistické strany Political Affairs, ve vydání z května 1950. Zahájení ‚bitvy‘ nařídil Gus Hall, později uprchlý před zákonem do Mexika, když byl obviněn z příprav ke svržení americké vlády. Na březnovém zasedání komunistického Národního výboru zahájil Hall kampaň proti ‚Mccarthismu‘ prohlášením, že ‚ti McCarthyové‘ musí být ‚vyhozeni na smetiště neamerických podvratníků, kam patří‘. Byly to příkazy tohoto agenta Moskvy a usvědčeného zastánce násilného svržení americké vlády, které nakonec přispívaly k ovládnutí myšlení Američanů.“

Včetně – běda – i myšlení amerických konzervativců.

V novinovém článku z 5. listopadu 1954, nazvaném „Připojte se k senátoru Joseph McCarthymu; Moskva nařizuje, pravice pláče,“ Budenz rozvádí, co se dělo dál: „Během tří let od roku 1950 do roku 1953 jsem pročetl stovky výtisků listu Daily Worker, rozněcujících plameny útoků na McCarthyho. Na základě vlastních konspirativních zkušeností jsem si v roce 1950 uvědomil, že hysterie rudých proti McCarthymu a Mccarthismu může brzy snadno přejít do nekomunistických zdrojů tvorby veřejného mínění. V poměrně krátkém čase po nařízení Gus Halla, co musí komunisté povinně hlásat o McCarthym, se to papouškovalo ústy význačných jednotlivců, některými novinami a komentátory televizními i rozhlasovými. Stejná metoda tzv. ‚převodní páky‘, která vedla k tomu, že USA zradily Polsko, Čínu a další země, s úspěchem nyní překážela této zemi při její vlastní sebeobraně.“

Což je vzácný postřeh, rozšiřující naše chápání všech těch historických událostí. A Budenz pokračoval: „Moskva oficiálně přilévala olej do ohně. V říjnu 1952 Stalin vydal svým agentům v nekomunistických zemích důležité nařízení. Vyzval komunisty v ‚buržoazních‘ státech, aby pozvedli prapor ‚buržoazních občanských svobod‘. Tato výzva byla náležitě zveřejněna v Political Affairs, oficiálním teoretickém orgánu komunistů, a vychválena jako přelomová deklarace. Arogance a neupřímnost tohoto vyhlášení byla zřejmá každému, kdo je četl.“

Samozřejmě – neboť v sovětském impériu žádné „občanské svobody“ nebyly! A dále Budenz pokračoval: „Bylo nanejvýš nešťastné, že jen velmi málo Američanů si dalo tu námahu, aby je vůbec zkoumali; a platilo to také o většině našich národních vůdců. Výsledkem výzvy byla ještě větší posedlost vůči ‚McCarthismu‘ v komunistickém tisku a následně pak mezi příznivci a loutkami komunistů. Ti všichni se řídili příkazem napadat McCarthyho ve jménu ‚občanských svobod‘“.

V knize „Bolševická invaze Západu“ Budenz dále napsal: „Dne 1. června 1953 mohl Daily Worker ve svém úvodníku ‚Naše kampaň ťala do živého‘ ohlásit, že v bitvě se významně postoupilo vpřed. Četné konzervativní organizace se řídí podle komunistů, praví se v článku.

Ve stejném měsíci – červnu 1953 – dal tiskový orgán komunistů, Political Affairs do oběhu důležitý článek ‚Anatomie Mccarthismu‘. V tomto důležitém instruktážním článku se tvrdí, že bitva se nevede proti nějakému jednotlivci samotnému, ale proti všem, kteří se pokoušejí prohlašovat Komunistickou stranu USA za jakési ‚spiknutí‘. A tato kampaň má takový úspěch, že dnes USA toho proti komunistickému spiknutí uvnitř země nemohou mnoho udělat“.

Stejná direktiva – totiž vztahovat v podstatě „McCarthismus“ jako univerzální zbraň proti všem antikomunistickým obranám před komunismem – se opakovala zas a zas; jako třeba 17. března 1954 v listu Daily Worker, pod názvem „Zadupat Mccarthismus“, nezáživná tiráda tehdejšího stranického předsedy W. Z. Fostera, autora knihy „Za sovětskou Ameriku“: „Čeho je zapotřebí, to není ... uhlazenější štvanice na rudé či méně zášti vůči sovětům, jak to již mnozí v odborových i politických kruzích dělají. To jenom poskytuje potravu pro Mccarthismus. Celý ten program válečného štvaní (rozumějme: antikomunismus) je nutno vyvrátit a zemi zajistit realistickou politiku mírové koexistence mezi USA a Sovětským svazem. Jedině to samotné dokáže od základu skoncovat s hrozbou Mccarthismu. McCarthy musí být zcela vymýcen z amerického veřejného života. V nadcházejících listopadových volbách by měly odbory a pokrokové síly porazit každého McCarthyovce, jehož jméno se objeví na kterémkoli volebním lístku a zvolit kandidáty výrazně zaměřené proti McCarthymu.“

Jedna věc by teď měla být velmi jasná. Orgány a agenti bezbožného komunismu, té víry krve, otroctví a bolesti, byli posedlí vůči tomuto americkém patriotovi, McCarthymu, a vůči širší antikomunistické tradici, kterou tak rychle ztělesnil. Byli si vědomi, že představoval existenční hrozbu pro jejich tažení proti naší ústavní republice.

Avšak Amerika zklamala. Byl poražen „McCarthismus“, nikoli komunistické podvracení. A tak dnes Američané pokračují dál, napříč politickým spektrem, v halasném odsuzování zlého, starého „McCarthismu“, aniž by si byli vědomi, že ten příkaz přišel přímo z Moskvy. Jak šťastně rozesmátý nad tím musí být Stalin, ať už hoří v plamenech kdekoliv.

Převzato z dianawest.net, 7.10.2018. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Jozef Zummer.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.