Aktuální číslo

Zavilý názorový střet

Napsal David Nekola

Lze spojovat islám, náboženství staré přes 1400 let, s násilím? Je islám zdrojem současného terorismu, který se někteří zdráhají nazvat islámským, stejně jako odmítají označení Islámský stát? Některé pasáže Koránu jsou mírné a nevybízejí k násilí, některé naopak požadují zotročení a zabíjení nevěřících, avšak i samotná Bible obsahuje násilné příběhy a s křesťanstvím se též pojila krvavá období. Odlišuje se tedy islám od křesťanství? A co Korán a Bible?

V těchto dnech směřuje do českých knihkupectví unikátní kniha věnující se tématu vztahu islámu k terorismu. Autor této knihy vychází ze své diplomové práce kvůli které měl problémy ve škole neboť se některým učitelům nelíbilo, že je jeho práce politicky nekorektní a nedodržuje dogma o mírumilovnosti islámu, ale naopak se snaží na problém vztahu islámu k násilí podívat i z jiné perspektivy, než je dnes dogmatický multikulturalismus a islamofilie, které dominují českým univerzitám. Jako vydavatel této knihy jsem emailem uskutečnil s autorem rozhovor, abych vám, čtenářům umožnil nahlédnout do dnešního stavu české akademické scény, kde mají lidé s jiným názorem, než je oficiální multikulturní dogma, vážný problém a jsou vystaveni nátlaku...

Proč jste se rozhodl věnovat tématu islámu a terorismu?

Hlavním důvodem bylo to, že jsem se setkával s naprosto rozdílnými názory na islám a jeho spojení s násilím. Pokud to trochu zjednoduším, tak jedna strana tvrdila, že islám je náboženstvím míru, které nemá s terorismem nic společného, druhá ho přirovnávala k násilné totalitní ideologii a viděla v něm příčinu islámského terorismu. Pozitivní, respektive neutrální hodnocení vycházela většinou z řad odborníků. Osoby, které islám kritizovaly (a i mezi nimi se našlo několik akademiků, či jiných odborníků) bývaly někdy očerňovány po osobní stránce, byla jim vyčítána neznalost problematiky, zaujatost, islamofobie a další. Výpady proti nim mi však přišly spíše osobního rázu, nikoliv postavené na argumentech, které by podpořily protistranu.

Tato názorová rozdílnost mne přivedla k potřebě hlouběji se zabývat problematikou islámu a utvořit si vlastní názor. Z tohoto důvodu jsem začal psát diplomovou práci, která se týkala islámu a terorismu. Události, které byly spojené s její obhajobou, mne přivedly k myšlence práci rozšířit a vydat ji v knižní podobě.

Jak reagovali vaší učitelé na toto vaše rozhodnutí?

Na katedře, kde jsem práci psal (Katedra politologie a filosofie FF UJEP) připadali v úvahu pouze dva vedoucí mé diplomové práce. Již dopředu jsem přibližně znal jejich rozdílné názory na tuto problematiku (pozn.: jména zde nebudu uvádět), a proto jsem si vybral za vedoucího toho, u koho jsem věděl, že mi je názorově bližší. Ten téma práce bez problémů odsouhlasil a vůči jejímu obsahu neměl větších připomínek. Logicky jsem předpokládal, že druhá osoba bude oponentem mé práce. Nemýlil jsem se, netušil jsem však, jak moc velký bude názorový střet mezi mnou a „jím“ během obhajoby práce.

Jak vnímáte to, že jste byl vystaven nátlaku na "politicky korektní" cenzuru?

S určitým tlakem i rozdílným hodnocením mé práce jsem dopředu počítal. Zaskočilo mne ale to, že zatímco vedoucí práci chválil, oponent si naopak nebyl jist tím, jestli mne připustit k obhajobě. Nakonec jsem obdržel hodnocení v nejkrajnějších možných hodnotách, za jedna o vedoucího a za tři od oponenta. Oponentovi vadil výběr některých autorů, kteří nebyli odborníky na problematiku. Šlo o některé politické aktivisty, či ex-muslimy. Od nich jsem měl údajně čerpat chybné informace. Oponent v posudku uvedl jako příklad pouze jednu, kterou zde více rozepíši.

Šlo i interpretaci islámského pojmu „taqíja (takkíja)“, který značí zapření či porušení zásad své víry v nouzi. Interpretace pana Lukáše Lhoťana, kterou jsem v práci citoval (zjednodušeně řečeno takkíju chápe jako možnost muslimů lhát nevěřícím, pokud jde o prospěch islámu), byla smetena ze stolu na základě uvedení rozdílné interpretace, kdy oponent citoval orientalistu Bronislava Ostřanského. Já sám se v  ohledu „správné“ interpretace nehodlám přít, jen bych chtěl zdůraznit, že interpretace od pana Ostřanského nebere v potaz současnost, kdy si někteří muslimové takkíju vykládají po svém. Muslimové v minulosti nežili na Západě po boku nemuslimů a proto si takkíju přizpůsobují současnosti, ačkoliv jejich výklad nemusí být plně v souladu s islámem. Já jsem v knize uvedl, že takkíja vychází z koránského verše 3:28, oponent vycházející z Ostřanského uvedl, že se mýlím a že jde o verš 16:106.

Oponent tedy na základě názoru pana Ostřanského rozhodl, že pan Lhoťan (respektive já) nemá pravdu a názor odborníka má vyšší váhu. Je však vidět, že si své informace dále neověřoval, protože takkíja vychází ze dvou veršů, 3:28 i 16:106, ale v odborných zdrojích se uvádí, že větší váha je přikládána mnou zmiňovanému verši.

K obhajobě práce se oponent nedostavil, stejně jako vedoucí, což je dle mého názoru podivné, nicméně je to v souladu se zkušebním řádem fakulty. Cílem obhajoby je vyjádřit se vůči posudkům oponenta a vedoucího. Nyní již jde o můj subjektivní názor, ale domnívám se, že jsem byl na obhajobu připraven více než dobře a na výtky oponenta ohledně autorů, ze kterých jsem vycházel, jsem byl schopen reagovat a logicky argumentovat.

Jeden z členů komise měl evidentně s mou prací a s názory problém, a pokládal mi otázky, které mi přišly úsměvné, protože jsem se s nimi setkával často. Pominu otázku „proč pořád řeším jen islám…“, když i ve jménu křesťanství se konaly křížové výpravy. Zmínění křížových výprav již považuji za „evergreen“. Člen komise neopomenul zmínit ani Breivika, či „putinovský terorismus“ v Rusku. Odpověděl jsem jednoduše takto: pokud odhlédneme od minulosti, kdy se násilí událo ve jménu různých náboženství, podíváme se do současnosti a srovnáme počty objetí islámského terorismu s „křesťanským“ terorismem, tak se není o čem bavit. Navíc co má Breivik a Putin společného s náboženstvím, srovnávejme srovnatelné. Na to již neměl člen komise odpověď, ale doporučil mi, ať nejsem tak přehnaně kritický a příště lépe volím, ze kterých zdrojů vycházím. Zeptal jsem se, jestli mi tím říká, z koho mám a z koho nemám čerpat? Odpověděl, že nikoliv, ale měl bych mít více úcty před odborníky.

Je podle vás v českém školství tlak na autocenzuru?

V tomto ohledu mohu odpovědět rozhodně ano. Několik přítomných studentů mi řeklo, že se diví, že jsem si toto téma vybral. Navíc, když slyšeli o průběhu obhajoby, tak prohlásili, že by si ho nikdy nevybrali. Mě samotnému dlouho vrtalo hlavou, jestli nehledám chybu v jiných a ne jen v sobě. Pravdou je, že v tématu islámu lze těžko dojít k pravdě, ale pořád ve mně zůstávala ta hořkost z průběhu obhajoby. Diplomovou práci jsem proto poslal renomovanému arabistovi panu Zdeňku Müllerovi, kterému bych chtěl tímto poděkovat. Odpověď od něho jsem popravdě nečekal, navíc v tak krátké době. Snad se nebude zlobit, když její část zveřejním: „Přečetl jsem si Vaši práci a neshledal jsem žádné zásadní důvody, které by se jí měly vytknout. Prokazujete snahu pokrýt maximum informačních zdrojů, které jsou  u nás k dispozici a které s ohledem na Vaši jazykovou zdatnost můžete zvládnout. Pustil jste se do nevděčného terénu, v němž si nikdo z nás, kdo se pokoušejí o jeho zvládnutí, nemůže vysloužit absolutorium. Jsou to tekuté písky, nesoucí mnohá rizika. Žádná vědecká a akademická diskuse, odehrávající se v tichu badatelských pracoven. Názorový střet, někdy hodně zavilý, není zde ničím udivujícím. Oceňuji proto Vaši snahu stavět si otázky i tam, kde jednoznačně doložitelné odpovědi nejsou a kde záleží na tom, jaký pramen zvolíte a co z něho vyčtete jako podstatné.

Já sám vidím problém v tom, že autocenzura vede studenty k tomu, že citují pouze ty osoby, které akademici považují za přijatelné. Dostávají se tak do určitého informačního vakua a tomu pak odpovídá i znění diplomových a bakalářských prací, která na vysokých školách vznikají. Většina studentů se obává pouštět se do podobných rozporuplných témat, a když tak učiní, tak jsou velmi opatrní ve svých názorech. Je toto svobodným bádáním? Domnívám se, že nikoliv.

Co byste doporučil čtenářům vaší knihy?

Nejen čtenářům mé knihy, ale všem osobám, které se zajímají o současné dění, bych doporučil, aby vždy čerpali z více zdrojů a na problémy se dívali z více úhlů. Ve zdrojích samotných však vidím problém, protože každý z autorů z něčeho vychází, je něčím ovlivněn a například akademici – statní zaměstnanci, nejsou dle mého názoru nezávislí, ale i oni podléhají určitému tlaku jakým způsobem psát např. o islámu. Za ideální považuji, pokud si mou knihu někdo přečte, a na základě toho, zda s ní souhlasí nebo ne, se pustí do dalšího studia problematiky. Počítám s kritikou, neboť své dílo nepovažuji rozhodně za dokonalé, ale to žádný z autorů, nicméně jsem se vždy snažil zůstat objektivní, ale zároveň ukázat ty negativní stránky islámu, o kterých se moc nemluví. Pokud mne však chce někdo kritizovat, tak na základě argumentace, se kterou nemám problém, neboť pouze na ní by měla být postavena kritická diskuze.

Text vyšel na serveru Eurabia pod názvem „Islám a terorismus – politicky nekorektní studie jenž vyvolala zděšení na české univerzitě!“. Převzato se souhlasem. Rozhovor vedl Lukáš Lhoťan. Název redakční. David Nekola: Islám a terorismus, Lukáš Lhoťan v Pstruží, 2017.

 

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.