Obsah

Aktuální číslo

Mašínové

Napsal Tomáš Pecina

Aleš Rozehnal napsal na Hlídacího psa právní rozbor odbojové činnosti skupiny bratří Mašínů. Domnívám se, že nemůže být na větším omylu.

Předesílám, že před nějakými patnácti lety jsem měl na věc podobný názor jako on. To se změnilo poté, co jsem měl příležitost, a mohu říct, tu čest, seznámit se, počátkem r. 2005, s Milanem Paumerem (stručně se o tom zmiňuji v nekrologu). Šlo o přestupkové řízení, ve kterém nejprve dostal M. Paumer pravomocně napomenutí za to, že neuposlechl výzvy policie a justiční stráže při jednom z hlavních líčení s Vladimírem Hučínem (video). Protože jsme předtím v Přerově u několika dalších obviněných prokázali, že výzva byla nezákonná, bylo celkem snadné dosáhnout obnovy a poté zastavení řízení i u Paumera.

Banální případ, nicméně pro mne významný v tom, že jsem změnil svůj pohled na činnost Mašínů, a porozuměl jejich uvažování.

Klíčovou právní – a ovšem i ethickou – otázkou, kterou A. Rozehnal hodnotí chybně, je použitelnost válečného práva a konkrétně ženevské konvence o ochraně obětí války. Předpokladem její aplikace je existence válečného stavu. V tom se arci Československo ve vztahu k odbojové skupině vedené bratry Mašínovými nenacházelo ani formálně, ani materiálně. Co v zemi probíhalo, se nedá popsat ani jako občanská válka; komunisté prostřednictvím ozbrojených sil, které spolu s celým státním aparátem ovládli, terorisovali civilní obyvatelstvo, jež nemělo prostředky, jak se bránit. Právní řád se 50. letech rozložil, náležitosti materiálního právního státu byly suspendovány, vládl otevřený teror, což komunisté sami přiznávali, hovoříce o třídním boji, přičemž ovšem za své nepřátele nepokládali v souladu se svou ideologií určité, vykořisťovatelské společenské třídy, ale každého, kdo se odmítl jejich svévoli dobrovolně podrobit.

Za těchto okolností byl legitimním cílem odbojové činnosti každý, kdo se na výkonu tohoto bezpráví podílel: proti Mašínům nestála armáda, nýbrž organisovaná zločinecká skupina, a každý, kdo se na její činnosti participoval, tak musel počítat s risikem, že se stane obětí odbojové činnosti, nikoli jako kombatant nebo válečný zajatec, ale jako zločinec, jehož zneškodnění bylo souladné s právem jako nutná obrana.

Nemám informace, že by Mašínové z mezí nutné obrany vybočili, ani v případě strážmistra Honzátka, ani u pokladníka Rošického, ani v dalších případech, kdy se uchýlili k použití násilí.

Se souhlasem převzato z Paragraphos.pecina.cz.

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.