Jen tak od stolu

Podrobnosti

Zveřejněno 5. 4. 2015 11:55

Napsal Mojmír Hampl

V českém jazyce používáme frázi: „to bylo rozhodnuto jen tak od stolu“, případně v jiné mutaci „rozhodnutí padlo někde u zeleného stolu“. Tyto věty mají zřetelně pejorativní význam. Jejich použitím chce řečník většinou naznačit, že jím kritizované rozhodnutí bylo přijato bez znalosti okolností, bez dostatečného průzkumu terénu, bez seznámení se s detaily či podstatnými nuancemi. Zkrátka jen tak šmahem, povrchně či neznale, bez zvážení všech pro a proti. Rozhodnutí „jen tak od stolu“ je prostě v běžné mluvě považováno za rozhodnutí špatné. Tato fráze bývá též často prvním (a posledním) útočištěm toho, kdo s daným rozhodnutím jednoduše nesouhlasí.

Při jejím každodenním používání přitom zapomínáme na to klíčové. Podstatná část, či možná většina rozhodnutí bývá přijímána v nějaké místnosti u nějakého stolu. Soudy rozhodují na základě informací, důkazů a podkladů, které jim předloží dvě strany sporu „jen tak od stolu“ v soudní síni. A to vydávají verdikt o majetku, svobodě a životě lidí. Nejdou do terénu zkoumat okolnosti kauzy, čekají, co bude z terénu přineseno k jejich stolu. Vlády a centrální banky taktéž rozhodují nad papíry a od stolu – poněkud většího. Parlamenty mají upravené „stolky“ volených zástupců, kteří se od nich též „jen tak“ dle diskuse a podkladů pokoušejí hlasováním formulovat práva a povinnosti lidí a často rozhodují o jejich životech. Koneckonců ta nejvýznamnější rozhodnutí určující na desetiletí pravidla hry, hranice zemí a osudy lidí na nově nakreslených mapách taktéž dohadují a stvrzují konkrétní hráči u konkrétního stolu, pokud možno ještě v konkrétním městě, které se tím proslaví (či naopak). Od Vídeňského kongresu po Versailles, od Mnichova po Postupim, od Říma po Minsk. Stále je to stejný model. Vybraní lidé sedí u stolu a přijímají fatální rozhodnutí.

Totéž platí nejen ve veřejném, ale i v soukromém životě. Představenstva firem rozhodují o svých marketingových strategiích, nových produktech a personáliích u drahých či levnějších stolů. Tak jako rodiny, které se doma radí a nakonec volí, kam půjde či nepůjde studovat potomek a jestli si pořídí novou nemovitost.

Rozhodnutí od stolu mají v době mediální tu potíž, že jsou čím dál méně mediální – nejsou dost akční. Nějací lidé kdesi zasednou, mají nějaké papíry, nějak se tváří a nějak rozhodnou. To se skoro nedá elektronickými médii přenášet. Vysílá se o událostech typu teroristických útoků, bojů, národnostních rozmýšek, bankrotujících vlád, krachujících firem, demonstrujících davů a trpících dětí. Přitom každá z těchto mediálních událostí je nepochybně důsledkem rozhodnutí přijatých dávno či nedávno u nějakého stolu. Sladké tajemství totiž zní, že rozhodnutí od stolu mohou být dobrá i špatná. Ta první zmíněné mediální a jiné důsledky nemají. Proto na nich tak záleží.

Frédéric Bastiat nás ekonomy učil, jak důležité je rozumět tomu, co není na první pohled vidět oproti tomu, co vidět je. Lekce pro dnešek z toho vyplývající: čím dál méně záleží na tzv. událostech, které každý vidí a čím dál více je třeba k porozumění světa sledovat a lépe i ovlivňovat jednání u velkých stolů, které novináři (a bohužel někdy i jejich účastníci) prozívali nudou. A neshazovat „jen tak od stolu“ jejich význam pro běh dějin.

Autor je viceguvernérem České národní banky.