Sexuální hříchy v církvi

Napsal Dan Drápal

I tento článek píšu svým způsobem na objednávku. Byl jsem požádán, abych se vyjádřil k tomu, co se nyní v církvi děje (nemohu pochopitelně napsat, „čím církev žije“, protože tím, co se děje, rozhodně nežije, spíše pomalu umírá). Mám na mysli sexuální zneužívání duchovními. Není to pro mě jednoduché, protože si nedokážu představit vnitřní svět pachatelů. A za svůj dlouhý život jsem nikdy nepřišel do přímého styku s nějakým duchovním (farářem, kazatelem, pastorem), který by se něčeho takového dopouštěl. Vím jen o několika málo případech v širším okolí, ale nikdy jsem s těmi lidmi nemluvil osobně.

Nemohu a nechci popírat, že se takové věci dějí. Jsou ale věci, které se mi na současné kampani tak nějak nezdají.

Nezdá se mi už to, že jde o kampaň. Otevírají se případy často desítky let staré. A píše se o tom často takovým zvláštním způsobem, takže vzniká dojem, že je toho nesmírně mnoho. Člověka nemůže nenapadnout otázka, proč až teď.

S problémem tohoto typu jsem se setkal pouze dvakrát, a to v poměrně zvláštní podobě. V obou případech jakoby z druhé strany. Ani v jednom případě nešlo o duchovního. V jednom případě šlo o pečovatele, v druhém případě o policistu. Oba případy ovšem pocházejí nikoli od nás, ale z Velké Británie. V prvním případě jsem onoho pečovatele nikdy neviděl. Byl to ale odběratel mých článků a požádal mě, abych se za něj modlil, protože byl obviněn z toho, že sexuálně zneužíval osobu, o kterou se jako pečovatel staral. I v tomto případě byl obviněn nikoli v době, kdy se to mělo dít, ale po několika letech (žalobu podali rodiče údajně zneužívané osoby). Ten pečovatel tím byl naprosto zdrcen, protože měl s osobou, o níž pečoval, dobrý a srdečný vztah, na kterém nikdy nebylo nic sexuálního. Modlil jsem se za něj, a nakonec vše dobře dopadlo (v žádném případě nechci tvrdit, že zrovna díky mým modlitbám). Nicméně i průběh celé kauzy byl pro onoho člověka dosti traumatický. Advokát mu totiž poradil, aby na všechno odpovídal jen „no comment“. Pro onoho pečovatele to bylo velice těžké – chtělo se mu křičet, že je to všechno sprostý výmysl. Nicméně protože zde stálo slovo proti slovu a nebyl žádný ani přímý, ani nepřímý důkaz, byl osvobozen. Naštěstí se mohl vrátit i do svého povolání po několika měsících, kdy byl „postaven mimo službu“.

Nyní k případu policisty. Ten policista byl křesťan a spolu s několika dalším členy svého sboru organizoval letní stanový tábor pro děti (nejen z křesťanských rodin). Na táboře byla asi dvanáctiletá dosti obézní černoška. Děti se jí smály a ona s pláčem utekla do svého stanu. Onen policista ji chtěl utěšit a sedl si vedle ní, vzal ji kolem ramen a něco jí říkal. Dlužno nezamlčet, že stan byl otevřený, takže kdokoli mohl vidět, co se ve stanu děje. Dívka se uklidnila. Nicméně po návratu z tábora její rodiče onoho policistu obvinili, že jejich dceru osahával. Ten policista měl velmi dobrou pověst jak ve sboru, tak i v policii. Přesto byl svým nadřízeným požádán, aby dal výpověď. Nadřízený mu sice řekl, že oněm rodičům nevěří ani trochu a ani v nejmenším si nemyslí, že by onen policista udělal něco nepatřičného, ale že policie si nemůže dovolit nějaký skandál, navíc nejen se sexuálním, ale i s rasovým podtextem, který by různí novináři a aktivisté téměř jistě vyvolali. A tak Británie přišla o jednoho kvalitního a mezi lidmi oblíbeného policistu.

Teď si k tomu připočtěte, jak si mnozí lidé rádi kopnou do církve, a jak často rozvádějící se ženy obviňují své životní partnery, že zneužívají jejich společné dítě (nedávno jsem slyšel, že soudcové jsou množstvím a razancí těchto případů naprosto znechuceni) a vyjde vám z toho, že bychom neměli podléhat duchu doby a k těmto zprávám bychom měli přistupovat s krajní opatrností.

Opět podotýkám: Nepopírám, že se takové věci dějí. Radím ale k tomu, abychom se chovali normálně. Pokud něco víme, nezametejme věci pod koberec a jednejme. Nicméně nevěřme každému, kdo přichází s nějakou srdceryvnou story, a hlavně neodsuzujme nikoho bez důkazů. Uprostřed této kampaně se prostě chovejme slušně. Tak, jak bychom se měli chovat za všech okolností.

Nyní trochu z jiného soudku. Sexuální hříchy v církvi mě skutečně trápí, ale je to hřích poněkud jiného druhu. Mám na mysli pornografii.

Psal jsem o tom článek někdy před dvěma lety a až po zveřejnění toho článku jsem zjistil, že tento problém je mnohem vážnější, než jsem se domníval. A pokud jde o duchovní, nemyslím si, že by měli rezignovat na svůj úřad na základě nějakého falešného obvinění ze sexuálního obtěžování, ale dospěl jsem k názoru, že by měli rezignovat, pokud už vzdali svůj boj se závislostí na pornografii. Protože pokud tento boj vzdali, mohou mít sice navenek zdání pobožnosti, ale ve skutečnosti zapírají její skutečnou moc (srov. 2Tm 3:5).

Pokud s pornografií zápasí, ale tento boj dosud nevzdali, měli by si najít zpovědníka či malou intenzivní skupinku, kde se budou modlit za vysvobození. A dát si termín, dokdy v tom boji zvítězí – nebo rezignují. Protože pokud nevybojujeme tento boj, jak chceme vybojovat boje jiné? Ano, církev se možná ještě ztenčí. Ale Gedeonova armáda se musela zmenšit z třiceti dvou tisíc na tři stovky, aby mohla zvítězit v Hospodinově boji.

Uvědomuji si, že musíme rozlišovat mezi lidmi, kteří přišli do církve v nedávné době a kteří jsou na pornografii dlouhodobě „zaháčkovaní“, a lidmi, kteří církev vedou. Nemůžeme brát na všechny stejný metr, ale všichni musíme směřovat ke svobodě od hříchu.

Dám jednu radu, která patrně hodně pomáhá mně: Dávám si velmi dobrý pozor, na co se dívám, na co chodím do kina nebo co si pouštím z televize nebo na YouTube. Úzkostlivě se vyhýbám filmům a klipům, v nichž se zobrazuje násilí nebo erotické scény. Myslím, že to je jeden z hlavních faktorů, který mi umožňuje zůstat v této věci svobodný.

A kuriózní poznámka na závěr: Od napsání osnovy tohoto článku do dnešního dne jsem měl na Facebooku denně nějakou „žádost o přátelství“, kde přímo na úvodní fotce byla nahá souložící žena (mužovi do tváře vidět nikdy nebylo). Nikdy dřív jsem takový obrázek nedostal. A skončilo to přesně v den, kdy jsem se rozhodl, že to uvedu v tomto článku.

Zkrátka někdy prožijeme něco, co nám připomene, že žijeme v duchovním boji. Ať chceme nebo nechceme.

Zvítězil Beránek, obětovaný od počátku světa.

Převzato se souhlasem autora.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.