Texty Poslední slovo a Provokacija tvoří myšlenkový základ a sousledně poskytují kontext k článku Ať laskavě vstane ta pravá loutka Rusů!, který jsme uveřejnili v minulém, listopadovém čísle KONZERVATIVNÍCH LISTŮ. Oba vyšly krátce před tímto posledně jmenovaným článkem, kterému jsme však s ohledem na časové možnosti a přímý vztah k presidentským volbám dali přednost. V tomto prosincovém čísle oba texty doplňujeme.

Redakce

Kapitoly ruské strategie

Nyní vychází na světlo konečná podoba osnovy a struktury strategické tapisérie Moskvy. Podle úvahy Johna Dziaka „Soviet Deception: The Organizational and Operational Tradition“ (Sovětský klam: organizační a operační tradice) tvoří hlavní koncepci ruské strategie tyto prvky: proniknovénije (proniknutí), provokácija (provokace), fabrikácija (smyšlená konstrukce), diverzija (diverze), agent po vlijániju (vlivový agent), dezinformácija (dezinformace), kombinácija (kombinace).

Do srozumitelného jazyka si tedy vazbu tkaniva ruské tapisérie přeložíme doplněním uvedených pojmů následujícími správnými či falešnými jmény: Barack Obama (proniknovénije), Aleppo, Sýrie (provokácija), Donald Trump/loutka Rusů (fabrikácija), ruští hackeři (diverzija), Hillary Clintonová (agent po vlijániju/agent vlijánija), CNN/New York Times/Washington Post a jiná média (dezinformácija), výsledek prezidentských voleb v roce 2016 podle všech uvedených prvků (kombinácija).

Sama osnova tkaniny může být pochopena ze souvislosti navzájem se přebíjejících skandálů. Jenže pozor, nezaměňte diverziju (ta je až třetí v pořadí důležitosti) za provokáciju, která je prvořadá. První, co udělejte je, že si do té směsice vložíte vyhlídku na jadernou válku. V pátek vyrukují televizní zprávy ABC News s palcovým titulkem: „Uprostřed napětí v USA varuje ruská televize před nukleární válkou“. Bulvární noviny Sunday Express sdělují: „BEZPROSTŘEDNÍ HROZBA atomové války: Rusko vyzývá občany, ať si zjistí, kam to mají nejblíže do krytu.“ Pár dní předtím petrohradský gubernátor oznámil, že v případě války s Amerikou bude možná chleba na příděl – tři sta gramů na osobu a dvacet dní (a že bude zajištěna ochrana v podzemním bunkru).

Můžeme vůbec něco z toho brát vážně?

Poslední číslo izraelského listu Haarec z 15. června přišlo s palcovým titulkem: „Kanadská výzvědná služba varuje, že se Rusko ‚mobilizuje pro válku‘.“ Když to člověk čte, může ho napadnout otázka: kolik takových varování je asi tak třeba, aby někde někdo začal pokládat hrozbu ze strany Ruska za skutečnou? Dalo by se na to ovšem zcela prostě říci, že k poplachu není důvod. Státy jsou přece „racionálními aktéry“ a nikdy nejednají iracionálně – zvláště ne s nasazením svých bojových sil.

To je samozřejmě nesmysl. Dějiny nás vesměs poučují o něčem jiném: lidské bytosti nejsou žádnými „racionálními aktéry“, jimiž operuje společenskovědní teorie. Jsou racionální pouze zčásti, krom toho jsou též iracionální. Kdyby tomu tak nebylo, nepostihla by nás ani první, ani druhá světová válka. Neboli, jak jednou řekl jeden přeběhlík z GRU o svých moskevských šéfech: „To nejsou normální lidi. Jsou to blázni.“

Jenže to nejsou jediní blázni.

Solipsismus a jeho důsledky

Brazilský filozof Olavo de Carvalho, kterého jsem navštívil minulý měsíc, mi věnoval úžasný svazeček Harryho Rednera „The Malign Masters“ (Mistři zhouby). Podle této knížky byl během posledních sta let sjednocujícím spodním proudem západní filosofie solipsismus, který lze definovat jako „filosofickou teorii, podle níž je jedinou skutečnou či poznatelnou věcí tvá vlastní existence“.

A vzhledem k tomu, že Amerika je nakažena solipsismem, jsme blázni i my. Podstata našeho narcismu je možná odvozena od našeho solipsismu. A nejsme schopni vzít na vědomí nic, co přesahuje naši „bublinu“. Proto také nebereme ohled na dějiny ani na potomstvo. Všechno se nám točí jen kolem nás.

Skutečný svět mimo svou bublinu solipsista nikdy v plnosti neuznává. Je spokojen pouze tehdy, je-li sám středem svého vesmíru. Být subjektivně středem svého vlastního života mu nestačí. Není to pro něj dostatečně velkolepé. Nejhorším nepřítelem, kterého nejvíc nenávidí, je pro něj tudíž osoba, která se rouhá jeho božství – jeho Velkému božskému já, Božstvu jeho vlastní vyfantazírované osobnosti, které ovšem není Bohem jeho skutečného já, Bohem reálným a objektivním.

Ale odbočím.

Solipsismus je vláknem, které drží naši narcistní kulturu pohromadě. Vytváří podmínky pro naši nevnímavost, která předchází našemu zapomínání, našemu zanedbávání povinnosti, nevážnosti k pravdě – jsme laxní tváří v tvář nepříteli. A je to právě tento nepřítel, který nyní, podoben děsivému západu zkázonosného slunce, rozehrává svou závěrečnou partii – skutečný Armagedon; ne Armagedon podle nějakého Izajáše z druhé ruky nebo Jonáše, kterého nespolkla žádná veliká ryba. Je to závěrečná partie, jak ji chápe skutečný šachový velmistr. V této pozdní hodině skončil první poločas a mnoho figurek už bylo ze šachovnice odebráno. Před námi je šach-mat.

Naletět

Pohleďte, jak se to odvíjí. Servíruje se nám, že se Rusko snaží zasáhnout do amerických voleb. Že Moskva dává přednost Donaldu Trumpovi, a že Hillary Clintonová stojí mimo její přízeň. A jak to, že Rusko tak pohotově naznačuje, komu straní a komu ne? Odkdy ruský šachový velmistr přiznává své skutečné záměry?

Věřit každé lži, naletět na každou návnadu – takový je náš dějinný odkaz.

Když čteme maily z Demokratické strany, které zveřejňuje WikiLeaks, zahlédneme koutkem oka pravdu. Není to Trump, kdo aktivně podkopal katolickou církev „riskantními veletoči“ ve spojitosti se „špinavou prací“ (tj. úkladných vrahů) tři dny před smrtí soudce Nejvyššího soudu (Okolnosti smrti soudce Antonina Scalii nebyly zcela obvyklé. Autor tím naráží na úniky z emailů Johna Podesty, hlavního poradce Clintonové, hlásícího se ke katolictví, ale plánujícího v nich také manipulaci katolíků – pozn. red.). Lidmi, kteří se pokusili změnit americký systém v socialistickou diktaturu, jsou sami demokraté a kumpáni Hillary; „spikli se“, aby si zajistili „nevědomost a povolnost“ amerického lidu, aby lamentovali nad Trumpovou kampaní, kterou prohlásili za zkázu právě té povolnosti.

Studujeme-li život a pozadí Hillary Clintonové, zjistíme, že byla zamlada radikální marxistkou, žákyní Saula Alinského (americký radikálně levicový aktivista – pozn. překl.). Nic nedokazuje, že tuto svou ideologii nějak změnila. Při naší analýze je velice důležité neplést si veřejně vyhlašované postoje se soukromým přesvědčením. Své skutečné názory nám Hillary Clintonová neřekne. Za ty by se nedočkala zvolení, nýbrž provazu. To musíme mít při zkoumání jejího životního příběhu neustále na paměti; nenajdeme v něm ani stopu nějaké konverze k antikomunismu nebo k vlastenectví. Vše ukazuje na to, že zůstává, kým byla. Podle Larryho Nicholse, muže kdysi ze středu Clintonových, „jsme všichni svědky sametového či tichého převratu. Probíhá celá léta. Pomalu a jemňounce převrací náš vládní systém. Začal už před dávnými lety, ale již se to chýlí k závěru.“

Ano, jak jsem řekl, je to závěrečná partie.

A jistě není náhodné, že prezidentskou kandidaturu Hillary Clintonové podporuje CPUSA – Komunistická strana Spojených států amerických, která oficiálně byla a stále je promoskevská. Kdybyste pozorně naslouchali jejím přiznivcům a četli jejich okrajové poznámky, nebudete to moci popřít. Z toho tedy musíme vyvodit závěr, že „moskevská podpora Trumpa“ je falešný ukazatel a diverzija.

Podle národního předsedy Komunistické strany USA Johna Bachtella „budou tyto volby národním referendem o rasismu, misogynství, homofobii, xenofobii a islamofobii. Cílem bude drtivá porážka Trumpa a rozhodné omítnutí nenávisti.“

Nezní vám to nějak povědomě?

V článku pro komunistický list People’s World podal Bachtell výklad: „Zvolení Clintonové první prezidentkou změní dějiny. Nebude drtivou porážkou sexismu, mocně jím však otřese, stejně jako zvolení prezidenta Obamy otřáslo rasismem. Posune demokracii vpřed.“

Tak mluví ve Spojených státech komunisté. Nepředstavujme si však, že všichni. Takoví lidé dokážou i předstírat konzervatismus. Dejte si na to pozor, až vás svede domněnka, že Putin je křesťan nebo vlastenec – to byste se žalostně zmýlili. Politické výroky Rusů nebo komunistů nelze akceptovat za bernou minci. Kreml lže – a blázni vždycky takové lži opakují.

Nevědomý a povolný lid

Na druhou stranu, komunisté mají přátele na nejvyšších místech a tyto přátele Rusové využívají. Podle Jeroma Corsiho je šéf kampaně Hillary (John Podesta – pozn. red.) zapojen do praní špinavých peněz v Rusku. Pro ty, kdo hru chápou v širších souvislostech, to není žádným překvapením. Sem do USA se posílá hotovost na podporu zdejší páté kolony a do Ruska zas proudí technologie a uran (např. Clintonová stvrdila ve vládě převod 20% uranových dolů do rukou ruských firem – pozn. red.). Každá ze stran se snaží posílit tu druhou – takové jednání je základem všeho. Takto pracují naši politikové a tak budou pracovat až do vypuknutí války.

Po oslabení a podkopání Ameriky zevnitř a po posílení Ruska a Číny dochází k všeobecnému posunu v „rovnováze moci“. V tomto okamžiku ruští představitelé veřejně a velice mnohomluvně prohlašují, že Rusko je dost silné, aby se zmocnilo Evropy a aby ve válce porazilo Spojené státy. A že ruská převaha je již neodvolatelná, že jakýkoli pokus o obnovu rovnováhy povede k násilné reakci ze strany Kremlu. K ospravedlnění vpádu do Evropy postačí i umístění několika protiraketových střel v Rumunsku. „Jak je mám donutit, aby pochopili?“ zasoptěl Putin. Ano, ovšem, Rusko je přece největší mocností světa. Proč by měla Moskva trpět, aby si kdekdo rozmisťoval v Rumunsku obranné rakety?

Pokud jde o atomovou válku, měli byste vědět, že: 1) její přípravné stadium začne v okamžiku, kdy komunističtí zástupci Ruska ve Washingtonu zjistí, že jejich postavení je neudržitelné; 2) je nutno nehoráznou kampaní odvracející pozornost – třeba i za cenu, že se pohne nebem i zemí – utajit spojenectví mezi příslušníky páté kolony a jejich ruskými sponzory; 3) jakmile všechno toto úsilí s konečnou platností selže, stane se válka nevyhnutelnou.

V tom posledním případě to znamená, že pokud veřejnost přijde na to, že Clintonová je spojencem Moskvy a sabotérem obrany země, pokud ji odhalí jako tajnou revolucionářku – může to dohnat Rusko k tomu, že použije své současné vojenské převahy k rozdrcení jakéhokoli povstání místního obyvatelstva ve Spojených státech; neboť ruští agenti v USA se spikli, aby učinili americký lid „nevědomým a povolným“. Ve skutečnosti mají Rusové jaderné střely proto, aby si tuto poddajnost udrželi.

Takže se vracím k tomu, co jsem řekl na počátku této stručné úvahy:

Nyní vychází na světlo konečná podoba osnovy a struktury moskevské strategické tapisérie. Jak ukázal v osmdesátých letech John Dziak, tvoří hlavní koncepci ruské strategie tyto prvky: proniknovénije (proniknutí), provokácija (provokace), fabrikácija (smyšlená konstrukce), diverzija (diverze), agent po vlijániju (vlivový agent), dezinformácija (dezinformace), kombinácija (kombinace).

Do srozumitelného jazyka si tedy vazbu ruské tapisérie přeložíme doplněním uvedených pojmů následujícími správnými či falešnými jmény: Barack Obama (proniknovénije), Aleppo, Sýrie (provokácija), Donald Trump/loutka Rusů (fabrikácija), ruští hackeři (diverzija), Hillary Clintonová (agent po vlijániju/agent vlijánija), CNN/New York Times/Washington Post a jiná média (dezinformácija), výsledek prezidentských voleb v roce 2016 podle všech uvedených prvků (kombinácija).

Jedině takto můžeme věci porozumět – když ji pochopíme jako souhrn složek širšího celku.

Komentář uveřejněn k 16. říjnu 2016. Převzato se souhlasem autora. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložila Ivana Kultová. Mezititulky redakční.