Obsah

Skuteční chudáci na poplatky pro pašeráky nemají

Rozhovor.

Číst dál...

Ruský mesianismus

Nedávno jsem mluvil s dlouholetým známým, který je jedním z „chápačů Putina“. Tvrdil, že NATO nebezpečně ohrožovalo Rusko, že Putinovi v dané situaci nezbývalo než obsadit Krym, a nakonec tomu nasadil korunu větou: „Já bych se na jeho místě zachoval stejně.“

Číst dál...

V Iráku prohrál Obama, nikoliv Bush

Poté, co v roce 1949 byla prozápadní vláda Číny nucena uprchnout na ostrov Tchaj-wan, protože její pevninskou část obsadili komunisté, trpké výčitky, které ve Washingtonu následovaly, nastolily otázku: „Kdo Čínu ztratil?“ Čína samozřejmě nikdy nebyla naše, abychom ji mohli ztratit, i když by jistě bylo legitimní se ptát, zda by jiná americká politika vůči Číně mohla vést k jinému výsledku.

Číst dál...

Moskva a Nacistická internacionála

Alexandr Dugin, ruský geopolitický teoretik a rádce prezidenta Putina, prohlásil, že dvacáté století bylo „stoletím ideologie“. Podle Nietzschovy předpovědi to bylo století vzájemně znepřátelené ideje (a ideologie). V pořadí podle doby vzniku šlo o tyto bojující strany: liberalismus (levicový a pravicový), komunismus (počítejme sem i sociální demokracii) a fašismus (včetně Hitlerova národního socialismu). Tyto tři ideologie proti sobě vedly boj „na život a na smrt, který v podstatě tvořil celé ty dramatické a krvavé politické dějiny dvacátého století“. Podle Dugina z něj koncem minulého století vyšel jako vítěz liberalismus. Avšak vítězství tohoto druhu bývají zřídka trvalá.

Číst dál...

Migrace patří k životu

Migrace sama o sobě je jevem přirozeným. Evropa sama byla kdysi dávno zalidněna imigračními vlnami, a stejně tak z Evropy zase mnohé imigrační vlny odešly. Kvůli současné nepříznivé demografické situaci by příchod cizinců na Západ mohl být považován za jev pozitivní. Nově příchozí, kteří se usadí v nové zemi a přijmou ji za svou, byli vždy považováni za obohacení, vždyť s sebou přinášeli nové poznatky, zkušenosti, jinou kulturu, zvyky, a třeba i kuchyni. Migrace je zkrátka přirozeným jevem, který patří k životu. Jenže…

Dávno již nejde o pouhý „přirozený“ jev. Přistěhovalectví se stalo předmětem velmi intenzivní „imigrační politiky“, je dnes politickým problémem s dalekosáhlými ekonomickými i demografickými dopady. Čím dál více se stává nástrojem manipulace, ba dokonce i zbraní, která je stále masivněji zneužívána proti nám. Počty lidí, kteří dnes směřují na Západ, dramaticky narůstají. V evropském sousedství se v současnosti nachází největší počet uprchlíků od dob druhé světové války. Hovoří se až o 25 milionech osob, z nichž mnozí se nebudou moci do svých domovů nikdy vrátit. Miliony lidí jsou v pohybu, běženci prchají ze svých domovů z důvodu útlaku, pronásledování, či chudoby a nedostatku. Problém imigrace, která zaplavuje Evropu a dorůstá rozměrů téměř novodobého „stěhování národů“, vyvolává napětí, nespokojenost a nepřátelství, a způsobuje, že se probouzejí téměř zapomenuté nacionální a etnické instinkty. Islámský svět sílí a stále ambiciózněji vyvolává konfrontace se Západem. A ten stojí stále bezradněji, nevěda co počít sám se sebou…

Takový je kontext, v němž dnes uvažujeme o „imigrační politice“, kterou by měl Západ (tedy i my, jako jeho součást) na tuto krizi reagovat. Texty Dana Drápala, Romana Jocha, Petra Hampla, Petra Macha a Jana Kubalčíka, které dnes k tématu přinášíme, nahlížejí téma různou optikou a snaží se nějak vytýčit a vykolíkovat hřiště. Některé myšlenky jsou možná provokativní a volají po debatě, jiné možná jen provokativně znějí… Zapojte se i vy do debaty nad migrační politikou a hledejte s námi ty správné odpovědi. Čtenářské reakce jsou vítány!

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.