Karafiátovy REFORMOVANÉ LISTY

Podrobnosti

Zveřejněno 23. 11. 2012 22:03

Napsal David Floryk

V Reformovaných listech se zrcadlí celá Karafiátova osobnost: kazatel, učitel, vydavatel, spisovatel, jazykovědec, ale hlavně člověk plně oddaný Bohu a milující Bibli.

Reformované listy byly výhradně Karafiátovým projektem v době po jeho odchodu z Hrubé Lhoty. Vydával je vlastním nákladem, sám do nich psal, sám určoval strukturu, grafiku i formát. Tento „nejmenší evangelický časopis“, jak jej Karafiát nazýval, vycházel v letech 1896 – 1905, a to šestkrát do roka. Měl šestnáct stran malého formátu, od roku 1902, kdy Karafiát začal pracovat na revizi Bible kralické, pak vycházel jen jako osmistránkový.

Zastřešujícím mottem byl biblický citát: „Nestydím se za evangelium Kristovo; moc zajisté Boží jest k spasení každému věřícímu.“ V každém čísle nechyběl záznam některého z autorových kázání, v němž vždy Karafiát vybízel čtenáře k poslušnosti a kázni dle Božích přikázání. Zdůrazňoval, že počátek lásky k Bohu je uvědomění si vlastních hříchů a snaha o nápravu vlastní duše. Jedině tak do našeho nitra vstoupí Duch svatý a my se obrátíme na správnou cestu.

Největší prostor vyplňují články týkající se reformované církve, její organizace, působení a vztahu k ostatním církvím. Karafiát horuje pro čistotu učení a věrnost reformované konfesi, zdůrazňuje potřebu sborového presbyterstva a též evangelických učitelů, informuje čtenáře o misijní činnosti.

V každém čísle nalezneme také Studie biblické pro učené i neučené, které se Karafiátovi staly přípravou k revizi Bible kralické. Autor upravuje, doplňuje a mnohdy i vykládá kralický text. K pravidelným rubrikám náležela i Literatura, v níž zpravidla upozorňoval na knihy mé-ně známé, často také na přeložené knihy zahraniční.

Časopis se dotýkal i historických témat, aby snažil se je dávat do spojitosti se současnou situací. V prvním čísle vyšel článek Staré české ideály, v němž Karafiát porovnával český národ s jinými národy. Došel k závěrům, že naši předkové uměli hospodařit i obchodovat, byli dobrými vůdci, ale špatnými filozofy. Upozornil na vlastnost, která český národ odlišuje a pozvedává nad národy ostatní, totiž přítomnost Duchem Svatým probuzeného svědomí, na němž byla založená „krásná“ církev.

Reformované listy působily v tehdejších českých poměrech doslova jako „zjevení“ teologické a praktické jednoznačnosti, která byla tehdejší evangelické církvi na hony vzdálena. Časopis četli nepochybně i ti, kteří s jejich argumentací nesouhlasili, na druhou stranu nepřekvapuje, že čtenářů nebylo mnoho: podle Karafiátových údajů počet odběratelů kolísal mezi 700 – 1400. Jako důvod k zastavení časopisu Karafiát udává, že již splnil svůj úkol, možná však spíše, že výsledek vzhledem k vynaložené námaze nedosáhl jeho očekávání a on se chtěl cele věnovat práci, kterou shledával smysluplnější, totiž revizi Bible kralické. Také se již, jak píše, coby redaktor nechtěl „dostat do žádné polemiky, ke které se Duch svatý nepřiznává, a být zapleten do záležitostí pro církev třeba také důležitých, o které nám však na prvním místě nešlo.“