Obsah

Lidská práva v zajetí ekonomické diplomacie

Zásadová zahraniční politika, která si udržuje odstup od zemí s nedostatečným respektem k lidským právům a k principům svobody a demokracie, se dostává snadno do rozporu se zájmy byznysu. Takový rozpor je téměř imanentní součástí zahraničních vztahů každé demokratické země, není tedy ničím specificky českým. Zahraniční politika (ostatně jako žádná jiná politika) se v praxi nedělá podle morálního kodexu a vyššího principu mravního, ale podle zásady, že ta či ona „země nemá přátele či nepřátele, ale má především svoje zájmy“. A jak praví klasik, může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak asi všechno, co s tím můžeme dělat. Přesto se domnívám, že o vybalancování obou úhlů pohledu, mezi nimiž může být občas rozdíl až propastný, je nutno vést permanentní diskusi. A co víc, hodlám obhajovat názor, že zájmy byznysu primárním kritériem pro zahraniční politiku státu být nemohou a nesmějí.

Číst dál...

Švejk na hradě vyvolává již jednou osvědčený kulturní mýtus

 

 

 

Někteří pozorovatelé naší politické scény usuzují, že existuje jakési zákulisí, v němž se odehrávají podstatné jevy. Bez jejich znalosti je ovšem pohled na to, co se děje, zcela nesrozumitelný. Dokládá to spousta jednotlivých, obzvláštně zarážejících událostí, u kterých však většina lidí postrádá souvislosti.

Číst dál...

Střelba ve Washingtonu – o čem média mlčí

Masakr na námořní základně ve Washingtonu na první pohled vypadá jako potvrzení teorie, že volný přístup ke zbraním je příčinou ozbrojené kriminality. Duševně narušená osoba, která měla v minulosti konflikt se zákonem kvůli zbraním, si bez jakéhokoli omezení či kontroly koupila poloautomatickou útočnou pušku AR-15 s vysokokapacitním zásobníkem a dvě pistole, což pachateli umožnilo během krátké doby zabít 12 obětí. I zbraňová lobby přišla zkrátka se svým obvyklým argumentem, že „kdyby tam někdo měl zbraň, tak mohl útočníka zneškodnit“, protože na vojenské základně jistě nebyla o zbraně nouze. Jenže stačilo čtyřiadvacet hodin vyšetřování, a tato verze se rozsypala jako domeček z karet. Přitom je charakteristické, že o tomto dalším vývoji naše média neinformovala.

Číst dál...

Nadstandardy a korupce

 

 

 

Zdraví si všichni velmi vážíme. Je to nejlépe poznat v lékárnách, odkud zvláště starší odcházejí s plnými igelitkami léků i nejrůznějších potravinových doplňků. Přivítal jsem nesměle začínající pokus legálně zaplatit nadstandard v lékařství. Téměř všichni známe ten zahanbující pocit žmoulání obálky v nemocnici či čekárně. Znova se ale vrací. Je to také naší vinou. Máme hluboko pod kůží roky socialismu – široce rozvinuté rovnostářství. Jeho uplatňování však vede k celkové chudobě; ale všichni mají stejně. Dobře si pamatujeme, kolik však bylo „rovnějších“. Uplatňování rovnosti ve všem je proti lidské přirozenosti. Té je vlastní solidarita.

Číst dál...

Václav Klaus, aneb své prezidenty si zasloužíme

Galerie postav, které v novodobé historii našeho státu zastávaly úřad prezidenta republiky, není nic povznášejícího. Novorozená Československá republika byla počata ve válečné vřavě, v podmínkách, které obyčejně nesvětí nejčistší prostředky. Ta válka sama byla projevem krize hodnot a soudnosti evropské civilizace. Elity Rakousko-Uherské monarchie namísto toho, aby udělaly i nemožné a válečnému konfliktu zabránily, samy konflikt začaly. Vítězové té krvavé války se její příčiny nepokusili řešit ani náhodou. Původce nesmyslného vraždění, Vilémovské Německo, důsledně neporazili. Navíc se nesoudnými reparacemi pokusili Německo zbídačit. Dezintegrace Rakousko-Uherské monarchie, ve jménu práva národů na sebeurčení, vytvořila uprostřed Evropy oblast nejistoty, mocenské vakuum. Novodobí obnovitelé českého státu tak založili národní Československý stát s velkou menšinou německou, s menšinami polskou, maďarskou a rusínskou. To, co česká politická reprezentace vyčítala Rakousko-Uhersku, nazývajíc jej „žalářem národů“, sama vytvořila.

Číst dál...

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.