Vyměňte starou za novou!

Ne, nejde o pračku či ledničku... jde o levici. Zkusme to bez definicí, jen s příkladem – tedy s personifikací v našich domácích poměrech. A vylučme přitom KSČ(M), to žádná levice není – to jsou totalitáři. Oba světy – tedy staré a nové levice – u nás žijí zejména uvnitř ČSSD a na jejích orbitách. Starou levici ztotožněme se Zdeňkem Škromachem a tu novou s Michaelou Marksovou. Nechci nějak hluboce analyzovat vztahy mezi levicovými frakcemi – k tomu mi chybí informace i zkušenosti. Rád bych v této poznámce pouze nasvítil trend, který je u nás stále zjevnější: tedy převahu, kterou začíná nová levice nad tou starou mít. Ještě před necelým rokem byl návrh Oranžového klubu, který representovala tehdy jen stínová ministryně Marksová, aby byla rodičovská dovolená povinně rozdělena mezi matku a otce, snadno smeten se stolu mmj. právě Zdeňkem Škromachem. Od té doby však došlo k několika událostem.
Předně, Michaela Marsková je ministryní práce a sociálních věcí – z hlediska toho, na co nová levice klade důraz, na asi nejvlivnějším možném postu. Ministrem bez porfeje, který má na starosti lidská práva a rovné příležitosti, je Jiří Dienstbier. Také velmi atraktivní oblast. Do plné spokojenosti jim myslím chybí už jen ministr školství. Ombudsmankou byla zvolena Anna Šabatová a ne náhodou byla jednou z prvních gratulantek ke zvolení právě ministryně Marksová. Mezi tím je Zdeněk Škromach a jeho okolí po povolební blamáži s pokusem Michala Haška o stranický puč v těžké defenzivě. Např. text Jindřicha Šídla „Američanům nenaléváme“ (iHned.cz, 10.3.2014) napovídá, že sympatie mainstreamových médií budou zcela na straně nové levice. Jindřich Šídlo v textu hájí Jiřího Dienstbiera před podpásovkou Zdeňka Škromacha, který zpochybnil loyalitu svého stranického kolegy k ČR poukazem na jeho americké občanství... Je vám to málo? Dobře... tak co třeba skutečnost, že na angažmá ministryně Marksové ve firmě Místní sociální služby a související konflikt zájmů (má jako členka vlády – prostřednictvím Úřadu práce – vymáhat peníze po společnosti, v jejíž správní radě sedí...) už nějaký pátek sedá mediální prach... Pár řádek koncem ledna – a ticho po pěšině.
Důsledky? Dostavují se okamžitě, tihle lidé nejsou zvyklí pochybovat ani váhat, jsou přece nositeli nevyhnutelného pokroku. Ministr Dienstbier ihned přispěchal s návrhem na zvýšení pravomocí ombudsmana... a nárok na jesle a školku by podle jedné z jeho priorit mělo mít každé dítě od dvou let. Nepokrytým smyslem je to (viz Josef Kopecký: „Dienstbier navrhuje nárok na místo ve školce i osvojení dětí homosexuály“, iDnes.cz, 11.3.2014), aby se oba rodiče mohli věnovat vlastní kariéře (a přispět jim na to mají z daní ti, kteří se rozhodnou zajistit péči o jejich děti doma, viz Editorial, KONZERVATIVNÍ LISTY 10/2013, pozn. aut.). A to bude prakticky jistě jen tak „na rozjezd“. Následné kroky budou s velkou pravděpodobností dalším testem smysluplnosti účasti KDU-ČSL ve stávající koaliční vládě.
Z reakce ombudsmanky Šabatové na vyjádření jejího zástupce Stanislava Křečka k událostem na Ukrajině by se mohlo zdát, že nová levice není proruská. Samotné umlčení pana Křečka bylo závažným porušením svobody projevu, což ukazuje na zvýšené sebevědomí těchto kruhů (dle všeho výše uvedeného oprávněné). Předně ale, i kdyby nebyla nová levice proruská, vůbec to neznamená, že je nutně prozápadní – to s určitostí poznáme podle nějaké zajímavější otázky typu „radarová stanice armády USA na území ČR“. Moc bych v tom na novou levici nevsázel – ono soustavné stupňující se protirodinné tažení je příliš výmluvné.
Ve druhém březnovém týdnu se ministryně Marksová zúčastnila 58. zasedání Komise OSN pro postavení žen, kde mmj. uvedla, že „V naší zemi se odhaduje, že alespoň jednou za život zažilo domácí násilí 1,4 milionu žen.“ To je, prosím, víc jak čtvrtina veškeré ženské populace, počítáno včetně novorozeňat... Ale o tom jindy a jinde. Hlavním tématem zmíněného jednání komise jsou výzvy a úspěchy při implementaci Rozvojových cílů tisíciletí pro ženy a dívky (viz Tisková zpráva MPSV ze 14.3.2014, zvýraznění J.K.). Napadlo mě: to jsou vážně tak dlouhověké? Emilia Marty v reále a masově? Pak jsme ovšem, pánové, s ohledem na tendenci nové levice interpretovat soužití žen s muži jako permanentní konflikt, zcela bez šance... Ale může to být i jinak. Nová levice sice nyní podle všeho válcuje tu starou, ale účet jim vystaví levicový volič – a ten je v naší zemi ve značné míře na venkově, kde bude mít ministryně Marksová co vysvětlovat a vůbec se jí to nemusí podařit; venkovští voliči starou za novou počítám měnit nebudou. Spíš tyto voliče s otevřenou náručí přivítá pan Babiš. Leda by to jako výzvu pojala některá z nelevicových stran... V obou případech pak může novou levici zachránit snad jen perspektivní jasná volební převaha v důsledku té zmíněné dlouhověkosti žen a dívek – souvěrkyň ministryně Marksové...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.