Dezinformace o antisemitismu

Podrobnosti

Zveřejněno 26. 2. 2014 23:06

Napsal Ion Mihai Pacepa

(Uveřejňujeme zajímavý výňatek z interview, které poskytl 10. února 2014 uprchlý vysoký důstojník bývalé rumunské Securitate, nyní žijící ve Spojených státech, internetovému portálu TheBlaze.com k nedávnému vydání své knihy „Dezinformace“ /viz Martin Barillas „’Dezinformace‘, nová kniha rekapitulující sovětskou kampaň vůči USA, Izraeli a katolické církvi“, KL 06/2013/. Rozhovor vedl redaktor Benjamin Weingarten – pozn. red.)

Weingarten: Mluvíte obšírně o antisemitismu, o který se opírá a kterým se živí většina levicových útoků proti Západu, včetně mediálních, jako je např. hra "Náměstek" (Jedná se o kontraverzní divadelní hru německého dramatika Rolfa Hochhuta, z roku 1963, v níž autor obvinil papeže Pia XII., že podporoval holocaust. Zmínka je narážkou na dřívější veřejné prohlášení I. Pacepy, že R. Hochhut spolupracoval se sovětským režimem, a že v tomto případě zpracoval námět, který pro něj v rámci diskreditační kampaně proti Vatikánu vyrobil špičkový specialista KGB na dezinformace, generál Ivan Ivanovič Agajanc. I. Pacepa v předchozí části tohoto interview doplnil, že tato dezinformační akce byla odvetou za papežovu exkomunikaci všech katolíků, kteří se přidali ke komunistům – pozn. red.). Čím to, že levičáctví a nenávist vůči Židům postupují ruku v ruce?

Pacepa: Levičáci jsou většinou totalitáři a totalitářství – které my dnes krotce nazýváme „pečovatelským státem“ – vždy vyžaduje hmatatelného nepřítele. Židé, nechránění státní mocí, bývali snadným nepřítelem pro totalitáře jak levicové tak  i pravicové…

[Po vylíčení dějin antisemitských idejí] Tyto antisemitské ideje se brzy vtělily do jedné z nejhouževnatějších dezinformací v dějinách, zvané Protokoly sionských mudrců, což byl podvrh tzv. Ochranky, politické policie ruského cara Alexandra III. [13]

Aby Ochranka zakryla svoje autorství, tvrdila, že ono dílo je protokolem prvního sionistického kongresu (konaného roku 1897 v Basileji), kde se prý Židé smluvili na záměru převzít moc nad světem. Tyto Protokoly sestavila Ochranka, aby kompromitovala novou generaci židovských intelektuálů, kteří zamýšleli zmodernizovat zemi.

Autorem Protokolů byl Petr Ivanovič Rachovský, dezinformační expert Ochranky, zaměřený na Francii, kterého inspirovala vlna antisemitismu vyvolaná Dreyfusovou aférou. [14]

Rachovský pro většinu svého textu použil obskurní francouzskou satiru z roku 1864, nazvanou Rozhovor v pekle mezi Machiavellim a Montesquieuem, jejímž autorem byl Maurice Joly. Ten v ní obvinil císaře Napoleona III. ze záměru uchvátit veškerou moc nad francouzskou společností.

Jednou jsem viděl oba původní dokumenty v archivu KGB. Rachovský neudělal nic víc, než jen nahradil slovo Francie slovem svět a namísto Napoleona III. dal Židy. V roce 1921 zveřejnil londýnský deník Times zničující odhalení o tomto podvrhu tak, že otiskl vedle sebe výňatky z Protokolů a z Jolyho plagiarizované knihy. [15] Nicméně to nebylo na překážku Hitlerovi, aby Protokoly vzal za základ většiny filosofie své knihy Mein Kampf, napsané v roce 1923.

[Ve věci dezinformační kampaně zahájené roku 1959]… Chruščov vysvětloval, že „semena antisemitismu v Německu jsme zaseli my a oživit je můžeme jen my“. Kód kampaně měl název Zarathustra, symbolizující stejnou nesmrtelnost antisemitismu v Německu jako nesmrtelnost aforistické knihy německého filosofa Friedricha Nietzscheho Tak pravil Zarathustra v německé literatuře. Úkolem bylo „diskrétně“ rozšiřovat výtisky Protokolů sionských mudrců v Německé spolkové republice a jinde v západní Evropě. Během téměř dvou desetiletí mého pobytu v Rumunsku naše výzvědné skupiny rozšířily několik miliónů výtisků Protokolů – přeložených do němčiny, angličtiny, francouzštiny a arabštiny – mezi levičácké organizace ve světě, v mešitách (I. Pacepa předtím osvětlil další sovětský plán z roku 1972, podnícený náčelníkem KGB Jurijem Andropovem, na radikalizaci islámského světa proti Západu a Izraeli. Citoval výrok J. Andropova, že jedna miliarda nepřátel může způsobit mnohem větší škody než 150 miliónů. I. Pacepa zdůraznil, že jak útoky proti papeži, tak podporou mezinárodního terorismu sledovala KGB strategický cíl rozvrátit víru židovsko-křesťanského světa a zároveň vrazit klín mezi Židy a křesťany – pozn. red.) a lidem, jejichž jména byla náhodně vybírána v telefonních seznamech.

Nemáme žádný nástroj na vědecké zhodnocení výsledků dezinformačních operací. Ale je jisté předpokládat, že kombinace vlivu šíření miliónů výtisků Protokolů po světě a obrazu USA jako sionistického nástroje na podřízení světa židovským zájmům hrála roli při vytváření ostudného antiamerikanismu oděného do hávu antisemitismu, kterému dnes čelíme.

[13] Ochranka (obvyklý český překlad ruského názvu „Okhrana“ – pozn. překl.) byla založena v roce 1881 Alexandrem III. Nahradila oddělení státní policie, kterému se nepodařilo ochránit život jeho chlebodárce, Alexandra II.

[14] Francouzský kapitán Alfred Dreyfus, zámožný alsaský Žid, byl v roce 1894 nespravedlivě odsouzen pro špionáž antisemitským soudním dvorem a deportován na Ďábelský ostrov. Hlavní Dreyfusův příznivec, spisovatel Emil Zola, bezodkladně publikoval spis Žaluji, kritizující soudce za jejich antisemitismus. Zola byl vyšetřován pro hanobení soudu, ale uprchl do Anglie. Divoké stranické půtky této aféry dominovaly společenskému životu ve Francii více než jedno desetiletí.

[15] Philip Grave, Protokoly: literární podvrh, Times, Londýn, 16., 17. a 18. srpen 1921, dostupné na této internetové stránce

Pro Konzervativní listy přeložil Jozef Zummer. (zdroj)