Říše lži, část I.

Podrobnosti

Zveřejněno 2. 7. 2014 5:54

Napsal J. R. Nyquist

Měl jsem před několika dny tři rozhovory o boji za svobodu na Ukrajině, ve Venezuele a v Rumunsku. Od spisovatele a politického analytika Sammyho Eppela jsem se dozvěděl, jak mohutné síly opozice ve Venezuele dávají komunistům co proto. A také jsem zas jednou hovořil s ukrajinským aktivistou Borisem Čikulajem, který mi poskytl aktuální informace o dění na Ukrajině a nabídl mi svůj rozbor, a udělal jsem interview, v němž mi Anca-Marie Cernea laskavě vysvětlila ukrajinskou krizi z úhlu pohledu, ze kterého ji vidí Rumunsko – země, která dodnes zápasí o zlomení dávných komunistických okovů.

Význam propagandy

Než však uvedu výběr z těchto rozhovorů, chci se zmínit o protiukrajinské a protiamerické propagandě šířené ruskými médii. Tyto lži přenášené ruskými vzdušnými vlnami přesahují vše, co jsme v posledních letech viděli. Ruská televize vystavuje diváky palbě všelijakých překrucování, která zemi účinně připravují na válku. V článku na serveru Economist.com bylo nedávno publikováno důrazné upozornění: „Propaganda podrobuje Rusy intenzívní, agresivní a otupující dezinformační kampani: bombarduje je obrazy násilí, chaosu a fašismu, jež prý vládnou na Ukrajině, zprávami o paktování ministrů se Západem a důkazy o tom, s jakou pevností a ušlechtilostí na to Rusové reagují.” Je také dobré si připomenout, jak na ruském televizním kanálu 1 mluvil kremelský mediální car Dmitrij Kiseljov o tom, proč asi Obamovi po telefonátu s prezidentem Putinem zešedivějí vlasy. „Rusko je je jedinou zemí na světě, která opravdu může změnit USA v hromádku radioaktivního popela,” řekl. Takové chvástání spojené s lstivými narážkami na Obamovu slabost ovšem vyvolává obavy, že Rusové hodlají vtrhnout na východní Ukrajinu. Proč by jinak dávali do ruské televize takový nesmysl? V Kremlu dobře vědí, že pro jakýkoli vojenský útok potřebují podporu veřejnosti a ruští generálové to naprosto schvalují.

Jak vždy učila sovětská strategická literatura, nejdůležitější přípravou na válku je psychologická příprava obyvatelstva. V sedmé kapitole klasického textu maršála V. D. Sokolovského „Sovětská vojenská strategie” čteme, že „vítězství ve válce je téměř nemyslitelné bez důkladné a správně načasované přípravy země a ozbrojených sil.” Dále text Sokolovského uvádí, že „rozhodující význam má politická příprava morálky lidu ... neboť použití zbraní hromadného ničení klade na politickou morálku obyvatelstva nebývalé nároky.” Rozumí se tedy samo sebou, že je třeba obyvatelstvo učit „lásce k vlasti”. Zároveň je nutno obviňovat USA, že zamýšlejí zničit Rusko. A podle výkladu, který text „Sovětská vojenská strategie” podává, „nenávist k nepříteli by měla probudit touhu zničit ozbrojené síly a vojensko-průmyslový potenciál agresora a dosáhnout ve spravedlivé válce naprostého vítězství.”

Podněstří

Vzhledem k rostoucímu napětí ve východní Evropě jsem rumunskou spisovatelku a analytičku Ancu-Marii Cerneu požádal o komentář k ruskému strategickému manévrování podél ukrajinsko-rumunských hranic. Dále jsem se zeptal, zda se Rumuni Ruska bojí. V odpovědi mi nastínila postavení Rusů v Podněstří, jež „obývají převážně etničtí Rusové, a ti jsou extrémně militarizovaní.” A dodala, že „je tam umístěna Čtrnáctá ruská armáda, ačkoli ruská vláda už po dvě desetiletí opakovaně slibuje, že ji stáhne. Podněstří je jakousi enklávou ovládanou Rusy, stát ve státě, očividně vybudovaný podle vzoru Abcházie (vzhledem ke Gruzii), Jižní Osetie a Náhorního Karabachu.” Cernea zdůraznila fakt, že „těchto mechanismů se používalo dávno předtím, než se dostal k moci Putin. A provokace v Podněstří si v devadesátých letech vyžádaly stovky obětí na životech.”

Skutečnost, že Podněstří bývalo historicky ukrajinským územím, nevyvolala v Moskvě ani nejmenší rozpaky a ani NATO nepožadovalo na Rusku vysvětlení jeho neustálé vojenské přítomnosti na tomto území. Vpád Rusů na Krym skutečně nebyl prvním případem, kdy si Rusko uždiblo kus Ukrajiny. A těm, kdo si myslí, že ruská nadvláda není zas něco tak hrozného, je třeba připomenout vážnou situaci etnických Rumunů v Podněstří, o níž Carnea říká, že „jejich existence je poznamenána nepřetržitým proudem teroru a pokořování...”
Podle Carney je v zájmu Rumunska (a nutně i v zájmu světa), „aby naše země nepřipustila obnovu sovětského imperia. Životním zájmem Rumunska je, aby se našim sousedům podařilo odrazit ruskou invazi. [Také] Rumunsko potřebuje Ukrajinu v EU, ne v Eurasijské unii nebo v jakkoli nazvaném novém ruském carství.”
„Nedávno”, pokračovala, „se v ruské Dumě obrátil Vladimir Žirinovskij na Polsko, Maďarsko a Rumunsko s návrhem, aby anektovaly zadní části Ukrajiny, které historicky patřívaly k našim zemím. Ačkoli v těchto třech zemích dnes vládnou politikové různě propojení s Moskvou, jejich oficiální odpověď byla záporná. Vesměs prohlásili, že podporují celistvost Ukrajiny.”

Režie: FSB

Nabídky na rozebrání Ukrajiny tam neustávají. Ruská komanda, spojená s místními zločineckými gangy, vyprovokovala na východní Ukrajině projevy separatismu. Vraždí se tam a bude ještě hůř. V neděli jsem mluvil s badatelem a obhájcem lustrace Borisem Čikulajem, který mentalitu ruských vůdců vyjádřil slovy: „Ti chlapi v ruské vládě nemyslí na budoucnost. Bývali to nuzáci, takže dnes vědí, co je to chudoba. Jsou tudíž připraveni bojovat proti celému světu a nemyslet na následky. Sankce pro ně nic neznamenají. Hrají hru – a sankce jsou něco, s  čím počítají. Normální lidé by se válce vyhnuli, aby zachránili soukromý majetek nebo nějakou tradici. Těmhle lidem v Rusku je ale jedno, jestli Moskvu třeba postihnou takové sankce, že se scvrkne na vesnici. Žijí jako v nějakém akčním filmu, jako by byli pod vlivem drog. Tak tomu bylo za Sovětů, a takové je to pořád.”

Na téma frontálního útoku ruských médií Čikulaj řekl: „Televizi nemám, protože tu ruskou nesnáším; viděl jsem pár krátkých klipů na internetu a mám příbuzné, kteří ruskou televizi sledují. Když jsem byl u nich na návštěvě, trošku jsem se díval a tu propagandu jsem viděl. Krmí jí lidi od rána do pozdní noci a snaží se z nich nadělat otupělé živé mrtvoly. S lidmi, kteří ruskou televizi sledují a věří ji, se o tom diskutuje dost těžko. Mám kamaráda, který je filmovým režisérem a v době, když jsem byl v Praze, tam žil také. Roku 2004 odletěl do Moskvy, protože ho pozvali, aby tvořil televizní seriály. Řekl mi, že všechny scénáře musejí projít rukama FSB (nástupce KGB). Ti opatřují jejich stránky otázkami jako: ‘Kde je Putinův portrét? Kde je ruská vlajka? Kde je starý válečný veterán?’ Chtějí naivní scénáře, kam by mohli vpašovat propagandu. Začali s tím v prvních letech nového tisíciletí. Stojí to hodně, víc, než kdybychom sečetli majetek Googlu a Facebooku. Takže, pokud se ptáš, zda se obávají sankcí – to ne. Oni zamýšlejí něco zlého.”

Venezuela, volební trumf...

Ano, to plánují vždy – a Ukrajina není jejich jedinou obětí. Při čtvrtečním rozhovoru s venezuelským novinářem a politickým analytikem Sammym Eppelem jsem měl možnost letmo nahlédnout do budoucnosti Ameriky – do toho, jak se Venezuela hroutí pod rukama komunistů. Soustavně ji ničí, zrovna tady na západní polokouli – přímo Spojeným státům pod nosem. „Pro Rusko je Venezuela velkým odběratelem výzbroje“, řekl Eppel. „Některou, například výcvikové tryskové letouny a piloty, dodala Čína, která za to dostává ropu. Právě teď vyslovila Venezuela souhlas s tím, že bude příštích deset let téměř polovinu své vývozní produkce – milion barelů ropy denně – dodávat Číně, která za to už zaplatila. A tady vzniká problém: Číně udělali pevnou cenu, a to velice dobrou – asi polovinu běžné ceny.“

Dále Eppel vylíčil, jak komunisté ve Venezuele pomocí elektronických hlasovacích strojů vykradli volby, a dodal: „Teď ti řeknu, jak si budou počínat v téhle zemi [Americe]. Jakmile Chavez zjistil, že elektronické hlasování je něco, co má budoucnost, založil tady ve Spojených státech společnost. Jmenuje se Smartmatic a ovládá v této zemi dvacet procent hlasovacích strojů. Je to venezuelská vládní společnost, takže by se měla zakázat. Oni však tvrdí, že jde jen o svobodné podnikání. Právě tato společnost provozuje posledních patnáct let ve Venezuele veškeré volby a chystají se vyhrát volby tady, kde už dvě procenta hlasů znamenají ve volbách vítězství nebo prohru. Takže ani nepotřebujete nějakou zvláštní matematickou manipulaci.“
Stačí se rozhlédnout všude kolem sebe a vidíme, jak se říše lži rozmáhá. Při pohledu na vojenské enklávy v místech jako je Podněstří, na kolonie jako je Venezuela i na společnosti pro frontální útok jako je Smartmatic, se nelze ubránit myšlence, že prohráváme v nebezpečné hře, protože jsme si zatím nepřiznali, že ta hra je reálná. Ano, je reálná a měli bychom se raději probudit, dokud není příliš pozdě.

Publikováno 19. května 2014, se souhlasem převzato z blogu autora. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložila Ivana Kultová. Mezititulky redakční.