Obsah

Změny ústavy Maďarska: pro a proti

Ke změnám ústav přistupujeme vždy jen s krajní nedůvěrou. Přesto připouštíme, že ne každá změna musí nutně vést k horšímu.

Dodatky k nové, sotva rok platící maďarské ústavě, přijaté parlamentem v Budapešti v pondělí 11. března t.r., vyvolaly místy až hysterické reakce mainstreamových médií a představitelů Evropské unie s Manuelem Barrosem v čele. (Něčeho takového jsme byli svědky i přibližně před rokem – viz texty „Maďarsko: ruce pryč!“, KL 02/2012 a „Maďarsko v křivých zrcadlech“, KL 04/2012.) To by mohlo samo o sobě naznačovat, že zrovna tato změna nepatří k těm nejhorším. Na druhé straně si uvědomujeme, že strůjci těchto změn v minulosti několikrát šlápli řádně vedle (např. v otázce penzijního systému v Maďarsku). Proto jsme se na názor zeptali několika osobností.

Jak jsme ověřili (viz na jiném místě překlad diskutovaného dodatku „Čtvrtý dodatek k Základnímu zákonu Maďarska“), schválený dodatek maďarské ústavy zejména stanoví:

stav manželský je manželským spojením muže a ženy, založeným na jejich dobrovolném souhlasu. Sňatek a vztah mezi rodiči a dětmi jsou základem pro přežití národa a jako takové jsou Maďarskem chráněny;

stát je odloučen od církví a náboženských společností, které jsou autonomní. Zákon může těmto subjektům stanovovat podmínky pro uznání státem;

v zájmu šíření informací nezbytných pro utváření demokratického veřejného mínění budou veřejnoprávní média publikovat politickou a předvolební reklamu zdarma a za rovných podmínek;

právo na svobodu slova nesmí být uplatňováno se záměrem porušování důstojnosti maďarského národa, jakož i jiného národního, etnického, rasového a náboženského společenství. Příslušníci těchto společenství se mohou hájit u soudů ve věcech názorů útočících na jejich společenství;

veřejná finanční podpora některých typů vysokoškolských studií může být na základě zákona vázána na určitou dobu zaměstnání či podnikatelské činnosti vykonávané v Maďarsku;

státní či místní orgány jsou oprávněny pro ochrany pořádku, bezpečnosti, zdraví a kulturních hodnot zakázat trvalé obývání určitých veřejných prostor. Současně se Maďarsko zavazuje usilovat o zajištění důstojného bydlení všem osobám bez domova;

všechna rozhodnutí ústavního soudu, přijatá před 1. lednem 2012, se ruší, což však není na újmu z nich plynoucích právních účinků;

překročí-li státní dluh polovinu HDP, bude v zájmu uspokojení obecných potřeb stanovena daň, výhradně určená k plnění takového závazku ve smyslu jak obsahu, tak i určení;

snižuje se nejvyšší přípustný věk soudců, prokurátorů a notářů ze 70 na 65 let.

Pro každý z uvedených bodů zvlášť jsme každému respondentovi položili stejnou otázku: „Ohrožuje podle Vašeho názoru přijetí této úpravy demokracii a/nebo vládu zákona v Maďarsku? Proč ano, proč ne?“. A protože respektujeme, že jednotlivé úpravy samostatně mohou působit jinak, než přijetí všech těchto úprav, doplnili jsme ještě závěrečnou otázku: „Jak hodnotíte přijaté úpravy jako celek?“. Výsledek této ankety vám předkládáme a zároveň rovnou předesíláme, že se část respondentů nechala výše uvedenými otázkami pouze inspirovat...

Konečně, i když se v některých otázkách uvnitř redakce rozcházíme, shodli jsme se i na redakční variantě odpovědí, kterou připojujeme na závěr.

*** 

Úpravy maďarské ústavy vycházejí z přirozeného práva. V klíčovém paragrafu o manželství se jasně vymezují proti současnému politickému zpochybňování přirozenosti člověka.

V duchu tradice západního křesťanství oddělují náboženství od státu. Vylučují tak na jedné straně pokusy o teokracii (šariatické právo), na druhé straně politické zásahy do oblasti víry. Jako katolička připomínám, že za tyto zásady byli popraveni John Fischer a Thomas Moore.
I ostatní body se mi zdají rozumné, jen ustanovení o podmíněné podpoře některých oborů nerozumím – asi za tím budou reálie, které neznám.

Souhrnně bych řekla, že se dodatky snaží vyvažovat práva a povinnosti (svoboda slova). Změny hodnotím pozitivně a nechápu, proč by měly ohrožovat demokracii a vládu zákona.

Michaela Freiová

***

Maďarské ústavní dodatky mi samozřejmě připadají zcela rozumné a demokracii neohrožují. Není na nich třeba nic rozpitvávat. Většinou jde o zásady zdravého rozumu, které by měly být evidentní.Hranice státního dluhu 50% je i tak nesmyslně veliká, přestože Maastricht povoluje 60 %. Vázaná stipendia na exaktní obory a matematiku podporuje například Brazílie; ochrana heterogenního manželství by měla být samozřejmá; soudci, prokurátoři atd. by jistě neměli sloužit až „do smrti“; hanobení rasy či národa je trestné ve většině evropských zemí. Jen nevím, jak mají veřejnoprávní média povinnost poskytovat stejné služby stranám v zájmu fair play, když to znamená vymezit stejný prostor všelijakým cvokům – v Anglii např. existuje Raving Monster Loony Party (snad se nemýlím). Princip je opačný: nezvýhodňovat, neprosazovat. Je to smutné, že tolik záležitostí dnes nelze ponechat na svobodném rozhodování jednotlivců – za to do značné míry může Unie, která prosazuje všelijaké podivnosti tzv. politické korektnosti.

Alexander Tomský

***

Ustanovení o stavu manželském neohrožuje demokracii a vládu zákona, protože Maďarsko se hlásí ke křesťanství jako k hodnotovému základu státu, z čehož vyplývá uvedený článek ústavy. Manželský svazek dvou mužů nebo dvou žen nebo dokonce právo těchto svazků adoptovat děti je pro velkou většinu Maďarů nepřijatelné. A tato většina v demokratických volbách vyslala ústavní většinu svých reprezentantů do parlamentu a ti připravili tyto úpravy ústavy. Vše je tedy v souladu s demokratickými pravidly.

V novověké Evropě se zásada odloučení státu od církví a náboženských společností prosadila po špatných zkušenostech s opačným stavem. Stát nesmí zasahovat do vnitřních záležitostí církví, jako jsou bohoslužby atd., John Locke tomu říkal in foro interno, ale protože církve působí ve veřejném prostoru, in foro externo, za nějž odpovídá veřejná moc, má tato právo stanovovat pro toto působení jistá pravidla.

Článku o roli veřejnoprávních médií lze rozumět vzhledem k maďarským poměrům. Zde měla dnešní socialistická opozice, tehdy vláda, nepoměrně víc finančních prostředků kvůli svému propojení s bankovní a vůbec finanční sférou a ovládala také média. Bylo to téměř mafiánské prostředí. Tato úprava ústavy má nastolit rovné a spravedlivé podmínky pro všechny politické subjekty.

Článek o právu na svobodu slova je standardním ustanovením, zvláště vítané v zemi, která má etnické menšiny, složité vztahy se soudními národy atd. Ustanovení o národní důstojnosti se týká patriotismu, podle naprosté většiny Maďarů soustavně ponižovaného, a nikoli nacionalismu.

Článek o finanční podpoře vyplývá ze skutečnosti, že stát vynakládá značné finanční prostředky na podporu určitých studií, aby tím podpořil maďarskou ekonomiku a absolventi po ukončení okamžitě opouštějí zemi.

Zákon proti squatterství nepatří podle mého názoru do ústavy, ale do sféry místních správ, nicméně nejsem schopen posoudit rozsah tohoto fenoménu v Maďarsku.

Článek o ústavním soudu je pochybný a nestandardní, především co se týká jeho „plošnosti“.
Článek týkající se státního dluhu bych pozměnil asi tak, že překročí-li tento dluh polovinu HDP a vláda nebude schopná do tří měsíců tento stav napravit, podá demisi.

Smysl článku o věku soudců mi uniká.

Celkově, přijaté úpravy pokládám z velké části vzhledem k maďarské situaci za účelné.

Rudolf Kučera

***

Když před dvěma roky byla v Maďarsku přijata nová ústava, mnozí na evropské levici, ať už socialistické či liberální, předpovídali, že to bude znamenat konec buď svobody, nebo demokracie, nebo obojího v Maďarsku.

Nic takového se nestalo. Za uplynulé dva roky v Maďarsku nedošlo k omezení občanských svobod či lidských práv, jak očekávali největší kritici Orbána a jeho nové ústavy. V Maďarsku za svobodné slovo, tisk či projev nikdo nebyl – vzdor předpovědím – uvězněn.

Letos na jaře se premiér Orbán a jeho strana FIDESZ rozhodli svou vlastní ústavu po dvou letech platnosti změnit dlouhým, předlouhým 4. ústavním dodatkem, jenž představuje něco jako malou ústavní reformu. Proč to udělali? Asi proto, že chtěli ještě více upevnit svou moc – či, lépe řečeno, vsadit Maďarsko na trajektorii svého typu, z níž ho neodkloní ani opozice, pokud příští parlamentní volby případně vyhraje.

Na čtvrtém dodatku je rozhodně sympatická snaha státu aktivně podporovat stabilní manželskou rodinu; naopak problematické je omezení fundamentálního práva na svobodu slova; konkrétně omezení této svobody, pokud by byla použita pro kritiku státu, národa či náboženství. To považujeme za zásadně špatné a neobhajitelné.

Z ústavního hlediska není taky čisté, že celý 4. dodatek je natolik podrobný a detailní. Každá slušná ústava je a má být stručná; snaha všechno – regulaci celého politického života země – vložit do ústavy, jež se pak stává tlustou knihou, je špatným konstitucionalismem a ústavním břídilstvím. Projevem nezralosti.

Stejně jako časté změny ústavy: jednou za dvacet let možná, jednou za dva roky vyloučeno.
Na Viktoru Orbánovi a jeho častých a detailních změnách maďarské ústavy – či jiných aspektech jeho politiky – lze po právu mnohé kritizovat. Je tady však někdo, kdo na to nemá žádné právo a pokud tak činí, působí nevěrohodně. Socialistická a liberální levice.

Když někdo hystericky křičí „vlk, vlk!“ – a přitom žádný vlk nehrozí, nikdo mu pak nevěří ani tehdy, když křičí vlk, neboť skutečný vlk se objevil. Pamatujeme hysterii kolem nástupu „fašismu“ („kaczysmu“, rýmuje se s „frankismu“) v Polsku během vlády bratří Kaczynských, jenž se ovšem žádný nekonal.

Takže sorry, levicoví liberálové, vy jste už v minulosti falešně volali „vlk, vlk!“ mnohokrát.

Zdrženlivost vůči Maďarsku je tedy – zatím stále – namístě. Až – a pokud – první nevinný bude z politických důvodů v Maďarsku zatčen, pak je namístě se hlasitě ozvat. Nikoli dříve. Ale až pak. Nikoli však předtím.

Levice by ohledně Maďarska měla nyní především mlčet a stydět se. A když my, kteří stojíme na konzervativní pravici, kritizujeme zbrklé ústavní změny, činíme tak v duchu přátelství vůči Maďarsku i jeho současné vládě.

Redakce

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.