Presidentská volba

Podrobnosti

Zveřejněno 6. 3. 2013 10:37

Napsal Karel Ledvinka

Byl jsem požádán, abych se vyjádřil k presidentské volbě. Souhlasil jsem. Ale nebudu diskutovat o tom, kdo se ve volbě choval jako „slušňák“, či hulvát, nebo kdo by byl lepším presidentem – neboť určitě by to neměl být ten, kdo většině slíbí větší chléb a více her. Tématem bude ústavnost a Ústava – ono to s tou volbou totiž velmi souvisí. Je totiž po volbách – proběhly sice se značnou dávkou lží a populismu, ale podle zákona. Takže výsledek akceptuji a vítězi blahopřeji. Neboť platí: sláva vítězům a čest poraženým.

Několik poznámek, které si jako občan neodpustím

Poražený finalista se zachoval, jak mu jeho stav velí, slušně a noblesně (i když neobratně): uznal svoji prohru a vrátil se úplně obyčejně ke své práci.

Vítěz se v povolební debatě nechoval jako opravdový vzdělaný muž, který dal kultivovaně najevo své vítězství a uznal i přednosti soupeře (nemluvě o jeho neznalosti ústavy ohledně odvolání vlády či vyšší legitimitě přímé volby), ale jako nabubřelý buran.

Nemluvě o Václavu Klausovi, který se nechoval, řečeno slušně, jako státník, natož jako president.

Vláda nad právem je cestou do pekel

Považuji za velký dar, že jsem se mohl před 20 lety aktivně účastnit přípravy, projednávání a schvalování Ústavy ČR, takže přiznávám, že jsem zaujatý a to ve prospěch Ústavy ze 16.12.1992.

Vždy jsem byl a budu zastáncem parlamentní republiky. I proto jsem byl a jsem proti přímé volbě presidenta. To, že se poslanci a senátoři v minulé volbě presidenta chovali otřesně, neznamená špatná pravidla, ale špatné účastníky. Ti měli být vyměněni! Přímá volba rozdělila nesmyslně společnost na dvě zhruba stejně početné skupiny. Přímá presidentská volba zcela jasně ukázala, že v ní nešlo o ideje, ale o emoce a negativní útoky. Ukázalo se, že v přímě volbě vítězí populismus, nikoli hledání optimálních výsledků. K demokracii jistě patří volby a politické souboje, ale v přímé volbě chybí hledání a nalézání společných a pro občany nejpřijatelnějších řešení.

Výhodou demokracie je to, že si občané volí své zástupce. Ale pro demokracii jsou nezbytně nutné určité ústavní garance. A tou nejvyšší by měla, vlastně musí být, Ústava. Každá populistická úprava Ústavy (nemluvím o nutných technických) znamená snahu upřednostňovat určité skupiny občanů před druhými. Stát se ale musí chovat ke všem občanům rovně a podle stejných pravidel. Místo, aby právo vládlo nad silou, síla (tu ekonomická, tu politická, tu stranická, tu odborářská, tu síla ulice) v zájmu určitých skupin občanů si osobuje právo vládnout právu.

Má rada

O kvalitě naší Ústavy nejlépe hovoří fakt, což se později vždy prokázalo, že všichni ti, kteří ji chtěli a stále chtějí upravovat, tak činili nikoli pro její zlepšení, ale pro zlepšení svých osobních, politických, stranických, či volebních pozic. Zkrátka šlo jim pouze o to, aby si zjednodušili vládnutí a ještě více upevnili svoji moc.

Většina občanů je dnes přesvědčena, že současní mocní chtějí Ústavu opět obcházet a zmanipulovat ji i občany. Průběh přímé volby presidenta tento pocit ještě umocnil. Na závěr opakuji: má-li Ústava omezovat moc mocných, tak její obsah by měl být téměř neměnný.

A z toho vyplývá avizovaná rada: Občané, nedovolte ničit českou Ústavu. Raději vyměňte politiky. Především ty, kteří ústavu chtějí upravovat k vlastním cílům. A je jedno, o koho jde. I kdyby to byl president.

Autor je ekonom a politik, v 90. letech poslanec a místopředseda PSP ČR za ODA, dnes nestraník, člen Smírčího soudu Konzervativní strany.