Neodbytné myšlenky o prezidentské volbě

Podrobnosti

Zveřejněno 6. 3. 2013 11:27

Napsal Jiří Síto

Asi každý známe podobný zážitek. Dáte si třeba kávu a zákusek, ale právě když zvednete lžičku a těšíte se na první sousto, přiletí znenadání odněkud moucha a sedne si právě na vrchol šlehačky. Pak už to prostě není ono. Podobný pocit jsem měl při prezidentských volbách, a patrně ne sám, když náš opěvovaný kandidát Karel Schwarzenberg spáchal onu strašlivou odpověď na všemi očekávanou „sudeto-německou“ otázku. Ale proč, proč, proč přeci? Proč se rovnou střelil do nohy? Selský rozum to nebere.

Že by se najednou na politické šachovnici nefixlovalo?

Připomeňme si, že žijeme v době, která nás nutí být velmi kritičtí a opatrní ke všem informacím. Velké banky se stávají přes noc velkými zloději, velcí sportovci velkými podvodníky, výrobci potravin prodavači odpadů, byznysmeni fixlují své výsledky i ceny komodit na burze a vlády své statistiky o nezaměstnanosti a inflaci. Rozmáhá se klientelismus i organizovaný zločin. Taková je realita, bez emocí a bez pesimismu či optimismu. Viděli jsme to v našich prezidentských volbách před pěti léty, kdy se vyhrožovalo a prý i běhalo s taškami peněz. Že se nějaké zájmové skupiny pokoušejí nějak neveřejně ovlivňovat naší společnost, to je zřejmé. Proč by mělo být zákulisí dalších voleb najednou podstatně jiné, když se nic kromě formálních pravidel nezměnilo, a když na nás žádné varovné Boží oko z mračen na nebi nepohlédlo? Pokusme se počínání těchto nezřetelných sil alespoň částečně zachytit. Turbulentní dění při prezidentských volbách nám takovou příležitost poskytuje. Několik zajímavých nesrovnalostí na cosi ukazuje.

Není prostě možné, aby Karel Schwarzenberg nebyl na zmíněnou otázku připraven. Nejsme sice v Americe, kde byl Barack Obama před rozhodující televizní debatou zavřen po dva dny se svými poradci a se sparingpartnerem představujícím jeho soka, aby dokonale nacvičili všechny možné varianty. Že by však Karel Schwarzenberg při bafaní své dýmky ani na malou chviličku nezauvažoval, jaká asi bude úhlavní otázka střetu volebních protivníků, je nepředstavitelné. I když pomineme všechny možné slabosti a nepřízně osudu našeho kandidáta, jako jsou ústrky v dětství, nedokončená studia a kdovíco ještě, je zcela zřejmé, že má své nezpochybnitelné reference na poli diplomacie. Tam si své ostruhy vydobyl a také jimi pro všechny elegantně zablýskal při předchozí televizní anketě v odpovědi na otázku, zda by vyznamenal skupinu bratrů Mašínů. Jestliže nyní tyto schopnosti nepoužil a nesmetl se svou aristokratickou ledabylostí tuto otázku se stolu, nabízí se s ohledem na jedinečnost, vypjatost a význam tohoto okamžiku jen jediná logická odpověď: nechtěl. Ale proč? Jaký by mohl mít důvod? Vždyť je to jako když na startu dostihu žokej odmítne vsednout na koně. 

Zajímavé insider informace

Odpověď nelze na prvoplánové a barvotiskové politické scéně, předestřené publiku jeho mediálními krmiči, nalézt. A nezachytil jsem, že by se po ní někdo moc ptal, nebo po ní pátral. Přesto však existují určité další, souvisící podivné nedokonalosti a nedotaženosti idylického příběhu voleb. Například teprve po volbách byly uveřejněny předvolební průzkumy, z nichž je patrné, že Karel Schwarzenberg nemohl v absolutně žádném případě vyhrát, neboť byl nepřijatelný pro 2/3 voličů, zatímco Zeman jen pro 1/2. Tyto průzkumy byly patrně volebním štábům dobře známé již před prvním kolem voleb. Tedy i štábu Karla Schwarzenberga. Žádná z institucí však tato data nedala k dispozici voličům. Proč asi?

Vyplývá z toho nemilosrdný fakt, že by pro Zemana byl v druhém kole mnohem nebezpečnějším protivníkem Fischer a možná i Dienstbier. Pak by ale volby vypadaly zcela jinak a volební účast by zřejmě byla podstatně nižší. Média by asi sotva mohla vyexcitovat levicové zájemce o dva podobné kandidáty, aby se proto vůbec namáhali vystrčit nos z domu. Hrozila by docela pěkná ostuda, že by se Zeman nakonec mohl chlubit mandátem pouhých 10% voličstva nebo i méně. Taková představa se určitě organizátorům, kteří údajně minule plnili poslancům v zákulisí igelitky milióny, nelíbila. Je zřejmé, že ve svých dalších záměrech mají figuru lidového prezidenta, prokazujícího se jakous takous legitimitou. To je patrně důvod, proč musel jít hodně nažhavený Fischer najednou z hřiště a mediální zářiče se upřely na našeho milého Karla Schwarzenberga. Ten to stěží mohl nevědět, neb to je pro dobře informované, k nimž zajisté patří, velmi jednoduchá aritmetika.

Uřídit lid se podařilo

A že na to nebylo už moc času, tak se to mediální ozařování dost přepálilo, což jsme všichni se zalíbením sledovali ba i tomu napomáhali. Opravdu moc pěkná všelidová show. Moc povedená.

No, a pak asi snad někdo správný na správném místě řekl, že je potřeba prudce ubrat plyn. To by tedy mohlo vysvětlit to faux-pas s odpovědí na vytroubenou a předstrčenou sudeto-německou muletu. I ten podivně podivný inzerát v Blesku. Že by něco takového mohl duševně zdravý šéfredaktor za daných okolností pustit je velice pochybné. Obzvlášť když nás protivníci Karla Schwarzenberga ujišťovali v publikovaných výčtech knížecího majetku, že má i podíl u Ringiera. Že by to ale nemělo vůbec žádný vliv? Hm, hm, podivné. Alespoň vyšlo v osobě inzerát zadávajícího estébáka najevo, jaké asi jsou ty síly, co to organizují.

Přes všechen kravál o Facebooku a mladých se ukázalo, že jich ve věkové skupině do třiceti let šlo volit jen 42%. Šikovný průzkum to mohl také včas odhalit. Takže jsem si dovolil utvořit si z toho svůj vlastní názor, že šlo v tom všem cirkuse pravděpodobně hlavně o to, jak dostat k volbám starší otrávené Zemanovy voliče. Pořádně je vystrašit přízrakem zlého Karla Schwarzenberga. Ostatně i v posledních amerických volbách byl použit stejný produkční vzor. Dokonce i někteří naši levicoví komentátoři přiznávají, že kampaň Baracka Obamy byla nejvíce negativní a nejprolhanější v dějinách. A také byla nejdražší. U nás nelze náklady prokázat, ale nadšením se nadýmající šéf Lukoilu na povolebních záběrech Zemana je sám o sobě vševypovídající.

Pozitivní poučení pro nás voliče vidím v tom, že nám organizátoři naší dnešní kvazidemokracie prozradili, že jim jde hlavně o to, jak nás dostat v co největším množství jednou za čas k urnám. To je to poslední, na čem jim zřejmě záleží – udržet si razítko legitimity moci. Z toho bychom si měli vyvodit, co dělat.