Obsah

Ani jásot, ani tragédie

Na základě výsledků sněmovních voleb byla loni v červnu sestavena „koalice rozpočtové odpovědnosti, vlády práva a boje proti korupci“, tvořená ODS a stranami TOP09 a Věci  veřejné. Do čela této koaliční vlády byl v polovině července presidentem jmenován předseda ODS Petr Nečas, jím sestavená vláda pak získala důvěru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 10. srpna 2010. Máme za sebou tedy téměř celý jeden rok s Nečasovou vládou. Kam jsme se za ten rok dostali?

Asi se dnes nenajde nikdo, kdo by jednoznačně prohlásil, že je spokojený s vládou, resp. s politickou situací v zemi. Všichni se tak trošku probíráme z kocoviny.

Vypadá to ovšem tak, že bez našeho vlastního rozhodnutí probíhá tento proces ve stylu "čím ses pokazil, tím se naprav". Neradi bychom nějakou tu aféru urazili tím, že ji vynecháme, ale jen tak namátkou, z rukávu: Drobil - Michálek, ProMoPro, Barták, celý ten guláš kolem VV... Asi se není co divit, že zřejmě zatím nejvýraznějšími vládními výsledky jsou ústup lékařským odborářům, řada opatření vedoucí ke snížení výdajů (sama o sobě nesporně potřebná), prosazená však takovým způsobem, že je část z nich ústavní soud zrušil, a – zvyšování daní. A to jsou prosím ve vládě strany ODS, ODS(b) a ODS(c)! To je pohled na sklenici, která je poloprázdná. Na druhé straně téže mince je však vyražena i sklenice poloplná.

Předně – už jste někdy zažili dobu, kdy bychom na vládu či politiku obecně většinově nenadávali? Ne, viďte. Tato vláda mluví o "rozpočtové odpovědnosti", ale stále připomíná námořníka v přístavu, který se sice snaží držet choutky na uzdě, ale jeho vůle je prostě slabá. Jako alternativa se však nabízí jen opilý námořník v přístavu. Po této vládě asi ještě žádné skutečné a trvalé reformy nezůstanou a výchozí situace pro jejich další uskutečňování bude ještě dramatičtější než dnes – ale asi už nikdo nebude moci zpochybňovat jejich nezbytnost...

Po patnácti letech (ano, už tehdy bylo na čase reformy provést - místo toho přišlo "Sarajevo" a likvidace ODA, vzpomínáte?) konečně veřejná diskuse naplno začala – což je hodně hořký, ale přesto úspěch. Miliardové zakázky na ministerstvu obrany snad konečně budou zadávány mimo podivné prostředníky. Je vlastně smutné, že tohle musíme označit za úspěch, ale je to tak! Také to vypadá, že se blížíme definici standard / nadstandardu ve zdravotnictví, tedy že na hmatatelných příkladech si konečně celá veřejnost bude moci uvědomit, že neexistuje žádné "všechno, pro všechny, zadarmo" – což, obáváme se, v hlavách řady našich spoluobčanů stále straší. Čerstvě byl také, chvála Bohu, prozatím odložen opakovaný (proč vlastně opakovaný?) návrh na rozšíření přístupu k umělým potratům. A, konečně, pár "pokrokovým", tedy (z pohledu zdravého rozumu) šíleným nápadům, které měly být vnuceny coby povinná součást vzdělávání už  i těch nejmenších dětí, se zatím i díky současnému vedení ministerstva školství daří čelit. Není toho právě mnoho, ale za zmínku to stojí.

Tyto všechny rozpaky, překlápějící onu minci spíše ke straně se sklenicí poloprázdnou, můžete nalézt v následujících textech. Oslovili jsme své stálé spolupracovníky i řadu nových tváří, abychom se pokusili o průřez situace "roku po volbách". Činíme tak nikoli s ambicí sdělit něco objevného, ale nabídnout spektrum pohledů, díky nimž budou nadměrní optimisté upozorněni na potíže, které možná přehlédli a naopak  pesimistům bude nabídnuta i kapka něčeho dobrého, co stojí za pochvalu. Jsme totiž přesvědčeni, že hodnotící pohled má být vyvážený a střízlivý – prostě takový, aby co nejvíce poznával realitu, jaká je, ať už je jakákoli. Jen z takového poznání může vyrůst hodnotné řešení, které nebude vylévat s vaničkou i dítě.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.