Rozhovor s admirálem Jamesem „Ace“ Lyonsem

Podrobnosti

Zveřejněno 27. 4. 2017 2:47

Napsal J. R. Nyquist

Admirál James „Ace” Lyons sloužil šestatřicet let u amerických námořních sil jako důstojník hladinového válečného loďstva a též jako vrchní velitel americké tichomořské flotily a zástupce náčelníka námořních operací; jako vysoký vojenský představitel USA při Organizaci spojených národů. V sobotu 18. března 2017 se mi dostalo výsady s admirálem Lyonsem hovořit.

JRN: Pane admirále, děkuji Vám za ochotu k rozhovoru.

LYONS: Já Vám děkuji, že jste mne pozval.

JRN: Jednou jste, pane admirále, mluvil o tom, že má-li být na lodi pořádek, jsou nepřijatelné tři věci: krádeže, nezákonné drogy a homosexualita. Mohl byste to ještě rozvést?

LYONS: Jak víte, mravní základy naší armády jsou rozvráceny. Zrušila se ochrana před nevhodnými dotazy a řečmi (oficiální politika nazývaná „don’t ask, don’t tell” – pozn. red.), pak nás donutili začlenit transgendery a teď chtějí, aby ženy byly v první linii. Všechny ty řeči o velkém úspěchu integrace žen do armády jsou nesmysl. Pokud jde o homosexualitu, nežádoucí sexuální návrhy muže k muži se rozmohly do tisíců. A to všecko narušuje pořádek na lodi. Na palubě se žije jako v uzavřené ubytovně. A umístíte-li na palubě výrostky se ženami a přitom si myslíte, že se nic nestane, pak jste padlý na hlavu. Vyplýtváme třeba padesát tisíc dolarů za výcvik žen na vojenské specialistky, a když takovou dámu napadne, že nemá chuť jít do akce, co udělá? Otěhotní. A peníze, které námořní síly investovaly do jejího vyškolení, jsou fuč. Americká armáda nebyla nikdy zařízena na sociální pokusnictví. Byla zařízena na bezpečnost země.

JRN: Nemýlím-li se, pak se zdá, že námořní síly Spojených států nyní výše než účinek vojenských akcí hodnotí politickou korektnost. Ztratili vedoucí představitelé americké armády spojení s realitou, nebo na ně politikové vyvíjejí nezákonný nátlak?

LYONS: Složíte-li při nástupu inaugurační přísahu a pak ji porušíte, měli by vás volat k odpovědnosti. Politická korektnost je porušením přísahy, kterou jsem složil jako námořní důstojník. Za politickou korektnost platí skvělí lidé sloužící v našich řadách životem a utrpením. To nelze zamést pod koberec.

JRN: Je politická korektnost úsilím o sabotování naší obrany?

LYONS: Patří to k tomu. Má nás to dohnat ke ztotožnění se s jistou vadnou logikou povalečství vládnoucího na fakultách, která se rozmohla na půdě vysokých škol a vedrala se k nám do armády. Ti, kteří ji prosazují, nebudou nikdy nuceni čelit jejím následkům.

JRN: Mělo nebo má to za následek zranění a úmrtí?

LYONS: Ovšem. Když dnes například na bojišti zjistíte, že tam nějaký muslim umisťuje improvizovanou nástražnou výbušninu, nesmíte ho zastřelit. Věděl jste to? Vezměte si třeba vojenskou operaci v Afghánistánu zvanou Extortion 17. Jste v palebné zóně a nad vámi krouží bitevní letoun C-130. A co udělali ti politicky korektní velitelé? Rozhodli se vyslat speciální jednotku dopravní helikoptérou. Něco takového rozhodně neměli dělat. Přibrali k tomu šest Afghánců, ty však minutu před startem vystřídalo šest jiných Afghánců, o nichž nikdo nic nevěděl. To mělo znamenat zrušení letu. Ale oni to neudělali – úkol byl zahájen. A pak zastavili krycí palbu z C-130. Vždyť přeci, viďte – tam dole mohli být civilisté. A my chceme získat srdce a mysl těch lidí ze zkorumpované kmenové společnosti. Takže helikoptéra byla sestřelena a všichni zahynuli. Svoje vlastní lidi jsme obětovali politické korektnosti.

JRN: Rusko i Čína po redukci amerického námořnictva svá plavidla dál zdokonalují a modernizují. Nehrozí nebezpečí, že nás tyto slabší země v oblasti námořní války dostihnou nebo předstihnou?

LYONS: Máme už jen dvě stě sedmdesát dvě lodi – stejný počet, jakému jsem velel jen v rámci tichomořské flotily. To je opravdu vše, co zbylo z někdejšího Reaganova loďstva, které čítalo šest set plavidel.

JRN: Takže to neodpovídá našim vojenským potřebám?

LYONS: Naprosto ne. Jsem rád, že Trump přislíbil postavit tři sta padesát lodí.

JRN: Nezačínají být letadlové lodě překonané?

LYONS: To je součást té nesmyslné redukce alternativními levičáky. Letadlové lodě ve svém celku představují v dnešním světě ten nejmocnější systém. Máme prostředky protiraketové obrany, které se v případě útoku nadzvukových balistických střel osvědčily a osvědčují jako účinné. Existuje software, který si s těmi novými čínskými a ruskými střelami dokáže poradit. Takže možnost by tady byla – teď jenom ten software získat pro flotilu. Jmenuje se HIT (Hypersonic Intercept Technology).

JRN: Slyšel jste o novém námořním děle Mach 7?

LYONS: Ano, tento zbraňový systém potřebujeme získat. Je třeba, aby se dostal na naše nová plavidla a byl zabudován, pokud pro něj jednotlivé lodi  mají elektrický příkon. Myslím, že jde o velice solidní technologii.

JRN: Domníváte se, že někdy někdo vyvine metodu, jak objevit pod vodou ty nejtišší ponorky? Kdysi jsem se od jednoho vojenského odborníka doslechl, že i když ponorky operují pod hladinou oceánu sebehlouběji, vždycky zanechávají brázdu na hladině.

LYONS: S tím mám zkušenost. Pomocí různých metod se údajně ta brázda dá zachytit. Sám jsem to zkoušel, ale bez valného úspěchu. Je to velice obtížné a nepraktické.

JRN: Daleko od útesů v Jihočínském moři buduje Čína letecké základny a činí si nárok na statisíce čtverečních mil oceánu, které prohlašuje za své výsostné vody. Zkrátka a jednoduše tu oblast zabírají a diplomacie se ukazuje jako neúčinná. Vyplývá nám z toho povinnost zarazit tento vojenský postup v oblasti tím, že použijeme našich námořních sil?

LYONS: To má na svědomí neúčinnost osmiletého období Obamovy vlády. Hned zkraje bych rád připomněl, že Mezinárodní soudní dvůr v Haagu prohlásil čínské požadavky (na svrchovanost nad Jihočínským mořem – pozn. JRN) za nezákonné; nemají tudíž svoje nároky na celé Jihočínské moře jako na své území čím ospravedlnit. Jak víte, na obchodních trasách napříč tímto mořem se točí pět bilionů dolarů. Pod mořem jsou i nerostné zdroje, ropa a plyn. Čína sahá i po Tchai-wanu, chtěla by ovládnout celou cestu k ostrovu Guam. Jde jim o to, aby nás vytlačili ze západního Tichomoří. Před třemi lety jsem říkal, že musíme uvážit vytvoření asijského NATO. Myslím, že se k tomu rozhodujícímu okamžiku blížíme spíše rychle než zvolna. A zase – pokud jde o Čínu, musíme být trochu prozíravější než dosud. Je třeba, abychom podnikli akce, které Čínu vyvedou z rovnováhy. Celkovým cílem je dát odstrašení vyšší úroveň. Ukázat jim, že když vyzývají oni nás, budou to nakonec právě oni, kdo prohraje na celé čáře. Jedna z věcí, kterou jsem nedávno navrhl, bylo, aby Japonci změnili 9. článek své Mírové ústavy (dále jen „protiválečný“ článek), včleněný původně na návrh generála MacArthura v roce 1947. Tehdy šlo o reakci na útočné japonské akce před 2. světovou válkou. Podle mého soudu musí Japonsko tuto „mírovou ústavu“ zrušit a uznat, že je třeba zřídit armádu a vojenské námořnictvo i letectvo. A že se jejich premiér musí stát vrchním velitelem. Dají tím Číňanům – kteří se jistě budou proti jakékoli změně onoho 9. článku stavět velmi tvrdě – jednoznačný signál. A pak jde o to, co bychom měli udělat s dalšími zeměmi, například s Tchai-wanem.

JRN: Co bychom měli udělat s Tchai-wanem?

LYONS: Jednou z věcí, kterou chci zajistit, je obnova návštěv tchaiwanských přístavů. První plavidlo, které bych vyslal, je loď pobřežní stráže. Jak víte, Tchai-wan pro nás vždy představoval něco jako tři bojové skupiny letadlových lodí; má strategicky klíčovou polohu. Myslím, že se tím učiní námořní expanzi Číňanů přítrž. Podle mne je správné dívat se na náš vztah s Tchai-wanem novýma očima. A je třeba pro obnovu jeho vojenských sil něco podniknout. Mohli bychom Tchai-wanu poskytnout technologii a moderní střely, které by překazily jakékoli přípravy na jeho přepadení a zabránily by válce. Nezapomeňte, že se snažíme předejít válce, a v západním Tichomoří není nic důležitějšího než mír zajištěný silou. A následkem všeho toho nesmyslu se Severní Koreou bychom měli na našich válečných lodích znova nainstalovat jaderné zbraně. To by vyslalo jasné signály Severní Koreji i Číně.

JRN: Zdá se, že Severní Korea stále více ohrožuje Japonsko, Jižní Koreu i americkou pevninu. Bylo by moudré nebo hloupé, kdyby USA se spojenci jako první preventivně zaútočily na severokorejské jaderné síly?

LYONS: Před preventivním útokem je nutno učinit ta ostatní opatření, o nichž mluvím. A musíme si uvědomit, že za Koreou stojí Čína. Mnoho těch severokorejských zbraní sestrojili tam. Je třeba dát Číně na srozuměnou, že když je nestáhne, budeme nukleárními zbraněmi zásobovat Jižní Koreu. Máme určité nástroje, kterých jsme na to, aby Čína omezila budování severokorejského atomového arzenálu, nikdy nepoužili. Hospodářské sankce nebyly nikdy účinné. Odjakživa tvrdím, že z těch se dokáží vykroutit.

JRN: Mám zkušenost z konference o Severní Koreji, která se konala v roce 2001, z blízkosti bývalého ministra obrany Perryho. Sledoval jsem, jak se ho jeden představitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii, řecké národnosti, zeptal, zda ví, jestli elektrickým vedením mezi Pchjongjangem a severokorejským jaderným programem jde proud do Pchjongjangu nebo naopak z něj. Perry řekl, že neví, že to bude muset zjistit. Představitel agentury odpelášil pryč, zjevně spokojen sám se sebou, a mě napadlo, že odpověď na tu otázku asi zná; běžel jsem tedy za ním a zeptal jsem se. Přiznal, že odpověď zná, a dodal, že Severokorejci jsou „velice mazaní“: v tom vedení není vůbec žádný proud.

LYONS: Potěmkinovská vesnice.

JRN: Přesně tak. Zeptal jsem se tedy, zda Čína dodávala Severní Koreji atomové zbraně. Zavrtěl hlavou. „Dodávalo je tedy Rusko?“ já na to. Výraz jeho tváře mi pověděl vše, co jsem potřeboval vědět.

LYONS: To mě nepřekvapuje. William Perry byl tím, kdo prosazoval svět bez jaderných zbraní. Nevím, čím ho ohloupili, ale byla to naprostá pošetilost. Billa Perryho znám, je to velmi dobrý muž, ale myslím, že dnes by určitě uvažoval jinak.

JRN: Podle odborníků by mohla Severní Korea pomocí nízkoenergetické jaderné zbraně na USA zaútočit elektromagnetickým impulsem (EMP = Electro-Magnetic Pulse – nová zbraň pro hromadné ničení infrastruktury – pozn. red.). Napadá něco vás k této hrozbě?

LYONS: Musíme proti tomu posílit elektrickou infrastrukturu. To musí být stejně vysoce přednostním úkolem jako obnova armády. Zranitelnost na tomto poli už nesmíme dál ignorovat. Je nutné to udělat, abychom zvýšili úroveň odstrašení. Že se tím dosud nikdo nezabýval, je neuvěřitelné.

JRN: Rusko v současnosti horlivě buduje armádu v Arktidě a podél hranic NATO. Myslíte, že představuje vážnou hrozbu?

LYONS: Je nesporné, že pád Sovětského svazu byl pro Putina nejstrašnější katastrofou dvacátého století. Zřejmě chce nastolit ruskou nadvládu právě nad těmi zeměmi, které SSSR shrábl po Druhé světové válce. K tomu, co se dělo koncem této války – zaprodání Polska a Československa, Maďarska atd., zrada Atlantické charty (společné prohlášení spojenců z 14. srpna 1941 o zřeknutí se válečných zisků a o poválečné svobodě národů – pozn. překl.) – došlo proto, že v americké vládě tehdy působilo mnoho infiltrovaných agentů. Všichni prezidenti před Franklinem Rooseveltem odmítli uznat Sovětský svaz. On ho však uznává ihned po svém zvolení. Pak dochází k infiltraci do vlády USA. Dnes musíme dát Rusku na srozuměnou, že NEBUDE schopno podniknout taktický nukleární útok na síly NATO a vyhnout se odplatě… U Číny jsme nestačili postihnout jednu věc: jak víte, má tato země pro své strategické síly tři tisíce mil podzemních tunelů. Pokud jde o rozsah čínských jaderných sil, sami sobě nyní něco namlouváme. Mluvil jsem s jedním z našich generálů, který řekl, že Čína má osm set až tisíc šest set bojových hlavic. Tento počet hlavic neodpovídá tomu, co nám řekli. Myslet si, že strategické síly nebudují, nedává naprosto žádný smysl.

JRN: Takže musíme vybudovat svoje jaderné síly?

LYONS: Doufám, opakuji, že to patří k zvyšování naší úrovně odstrašení. S ohledem na Rusko bychom jistě měli vybavit Ukrajinu legitimními prostředky obrany, které jí Obamova vláda odmítla poskytnout. Tento faktor je v dialogu s Ruskem třeba vyzvednout. A když je řeč o Rusku, je právě tak třeba mluvit o Blízkém východě.

JRN: Jaký je váš názor ohledně nejlepší americké strategie pro Blízký východ?

LYONS: Musím jen něco předeslat. Domnívám se, že Sýrie a Irák jsou rozvrácené státy a už se nikdy nevzpamatují. To je podle mne třeba vzít na vědomí. Jenže aby to vše dávalo nové vládě nějaký smysl, je třeba se rozhodnout, které strategické cíle jsou pro nás základní a životně důležité. Některé z nich jsou naprosto zřejmé. Jako takový cíl můžeme stanovit likvidaci Islámského státu. Zabránit Íránu v možnosti získat atomové zbraně se schopností jejich dopravy na cíl a nedopustit jeho nadvládu v oblasti. Určitě je v našem zájmu zachovat otevřenost životně důležitých námořních cest. A opětně: veškerá ohrožení námořních cest pocházejí od íránských nastrčených prostředníků. Musíme tedy s obnoveným důrazem podporovat naše spojence a dále křesťany a Kurdy. Jsem také pro zřízení svrchovaného státu jako vlasti Kurdů. Vypustil jsem ze svého seznamu klíčových cílů jednu položku – Afghánistán. Tam zájmy nemáme. Splnili jsme v Afghánistánu, co jsme měli, šest měsíců po příchodu. Zmařili jsme tam život více než dvou tisíc Američanů, nepočítaje tisíce zraněných. Tam je to hra bez konce, je to zkorumpované kmenové společenství. Senátoři McCain a Graham napsali nedávno do novin nějaké hlouposti o tom, že nás prý z Afghánistánu napadnou teroristi, když odtáhneme. To je nesmysl. A mně se vnucuje otázka, jak se Trump mohl obklopit všemi těmihle armádními blátošlapy. To mi nejde na rozum. Já jsem v tom provinční – ale pozemní armáda, ta si klade za cíl vojenskou přítomnost na věky věků! Takhle se uvažuje v pozemním vojsku.

Co máme na Blízkém východě, je, že armáda iráckých šíitů bojuje proti sunnitům. Nalézáme se uprostřed války, která už trvá tisíc tři sta let a nebere konce. Co bychom tedy měli dělat? I kdybychom porazili Islámský stát, nic se tím neukončí. Musíme něco zorganizovat s našimi spojenci, se Saúdskou Arábií a s dalšími. Přijít s nějakým plánem, který našim spojencům umožní podpořit ze svých prostředků sunnitské kmeny, aby ty mohly vyhnat íránské šíitské milice a nám aby se dostalo té správné pomoci – nejen ze strany spolehlivých sunnitských států, ale je třeba, aby se zapojilo i Rusko. A jak toho dosáhneme? Zcela zřejmě musí Asad v Sýrii odstoupit. Rusové navrhují, aby ho nahradil jeden alavitský generál, původně stoupenec režimu Asadova otce. Nyní je v exilu… Toho navrhli na Asadovo místo a existuje určitá představa, že pokud bude Asadův klan zbaven moci a ocitne se ve vyhnanství zas někde jinde, mohl by tenhle člověk třeba být pro vedení Syrské svobodné armády přijatelný. Podle tohoto plánu by si alavité nejspíš podrželi vládu nad Damaškem, ale přišli by o ostatní části Sýrie – taková je dnes v podstatě situace v zemi. No a Rusku tenhle velkorysý program umožní podržet si námořní základnu a klientský vztah s Damaškem. Zároveň to budeme moci spojit s debatou o Krymu, Ukrajině i dalších tématech. Máme určité nástroje, tak proč jich nepoužít? Máme možnost vystrnadit s pomocí Ruska ze syrského území šíitské milice. Místní lidé se nejvíc bojí, aby si je nepodrobil Írán. Když se nám ho podaří zatlačit zpět na jeho území, do jeho hlavní oblasti, přinese to na Blízký východ více stability.

Musím přiznat, že největší strategickou chybou, jaké jsme se kdy dopustili, byla invaze do Iráku. Íránci nejspíš nemohli svému štěstí ani uvěřit. Amerika, ten Velký Satan, přišla zničit jejich hlavního nepřítele! Že by ti Američané byli tak natvrdlí? To vám také prozradí, jak se v některých aspektech Bushovy vlády projevila nevzdělanost. Condi Riceová (ve druhé Bushově vládě ministryně zahraničí, studentka Josefa Korbela, otce Madeleine Albrightové, ministryně zahraničí v demokratické adminitrativě Billa Clintona – pozn. red.) byla možná výborná, pokud šlo o Rusko, ale v blízkovýchodních záležitostech byla tupá jako poleno. Mimochodem, někdejší poradkyni Riceové nyní přijali do Trumpova vládního kabinetu.

Zabývám se ještě jedním nápadem: mohli bychom se rozhodnout zřídit námořní základnu na Kypru. Rusové, Číňané, Íránci i jiní se snaží vybudovat vlastní základny a tohle by je zbrzdilo. Základnou na Kypru bychom jim udělali čáru přes rozpočet.

JRN: Když vás tak poslouchám, napadá mě, že byste měl být národním bezpečnostním poradcem.

LYONS: Na to jsem příliš kontroverzní.

JRN: Takový už je úděl lidí se selským rozumem... Velice Vám děkuji, pane admirále, že jste si udělal dnes čas na návštěvu. Měli bychom si ji zopakovat.

LYONS: Rád. Kdykoli.

Rozhovor uveřejněn k 8. března 2017. Převzato se souhlasem autora. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložila Ivana Kultová.