Pro Evropu nadešel čas úvah o NATO a o vztazích s USA

Podrobnosti

Zveřejněno 27. 4. 2017 2:39

Napsal Stephen Bryen

Spojené státy byly zavlečeny do dvou světových válek – do té první v důsledku hloupého napadení amerických lodí německými torpédy a pokusu o vytvoření nepřátelské aliance Německa a Mexika; do té druhé kvůli Japoncům a jejich vsázce na preventivní napadení americké pacifické flotily v přístavu Pearl Harbor.

Německo bylo vázáno smlouvou s Japonskem a v důsledku toho vyhlásilo válku USA. Americký vstup do válečného konfliktu v obou případech pomohl zajistit vítězství, což tvůrce americké politiky přesvědčilo o potřebě širší obranné aliance v Evropě – to vedlo roku 1949 ke vzniku NATO. Tato smlouva posloužila zájmům všech Evropanů: poskytla pevný obranný rámec, potřebný k oživení Evropy a její prosperity. Stala se překážkou další sovětské expanze a navzdory opakovaným pokusům Sovětů vytvořit cosi na způsob schopnosti prvního úderu, toto jejich snažení neuspělo a Sovětský svaz se rozpadl.

Existovala i další poučení.

Jakkoli Evropa vykazovala vysokou civilizační úroveň vyjadřovanou v umění, hudbě a architektuře, byla zároveň i Evropou krveprolití, kdy nejen Německo, ale i další „civilizované“ země páchaly nevýslovné zločiny proti lidskosti. Svět se nikdy nevzpamatuje z extrémní brutality, která zachvátila Evropu, napřed v Německu, ale vzápětí s účastí dalších zemí, včetně Ruska, které krylo pozlátkem civilizovanosti zlý, paranoidní a vražedný komunistický režim.

Samozřejmě je nanejvýš v zájmu Ameriky podporovat stabilní a prosperující Evropu zbavenou jejích někdejších vražedných způsobů. Toho se dosahuje v nemalé míře zásluhou efektivní obrany západní Evropy se značnou měrouamerické podpory, v dnešní době také za účasti zemí východní Evropy, donedávna pod sovětskou nadvládou.

A kupodivu právě v tom je ten háček. Rusové mají za to, že obrana rozšířené NATO je dosti náročnější než obrana užší západoevropské aliance. Rovněž jim neušlo, že vojenská vitalita Američanů už není taková jako dosud; účast USA v lokálních válkách omezuje zdroje pro NATO právě v době, kdy je jich nejvíce zapotřebí pro krytí rozšiřování této organizace.

Vyjádřeno tím nejprostším způsobem – kde existuje vakuum, dojde k jeho vyplnění. V daném okamžiku nelze nalézt téměř žádné řešení. Proč? Předně, Evropa v dohledné době nedokáže posílit NATO. Nemá k tomu rozpočtové zdroje a Evropané, vyčerpaní přímým i nepřímým zdaňováním, nejspíš nebudou hlasovat pro hrazení účtů, což po nich jejich vůdci ani chtít nebudou. A situaci ještě zhoršuje skutečnost, že někteří politici evropské levice, která má v EU převahu, chtějí oslabit NATO ještě víc tím, že by vznikla alternativní evropská armáda. Tato armáda, pokud by vůbec vznikla, by odčerpávala jakékoli armádní rozpočtové zdroje, byla by natolik pramenem politických zmatků, že odezva na reálnou vojenskou hrozbu by se jevila jako nemožná, což by nepochybně obranyschopnost Evropy paralyzovalo.

Amerika je na tom po vojenské stránce také bledě. Taktické letectvo a některé strategické platformy, jako například bombardéry B-1 a B-52, jsou zastaralé a jejich trupy od jistého okamžiku už nelze obnovit. Americké tanky Abrams, někdejší pýcha armády, jsou zoufale zastaralé; několik jich bylo zničeno protitankovými střelami během konfliktu v Iráku. Významní potenciální protivníci jako Rusko realizují protiopatření a značně vylepšují svoje vybavení, taktiku a systémy.

Americké síly jsou navíc povážlivě rozptýleny na Blízkém Východě, v Afghánistánu a v Tichomoří a soustavně vyčerpávány v neuvážených nadměrných akcích.

Pokud by kremelští plánovači byli důvtipní, dělali by všechno pro to, aby Amerika neustále investovala do lokálních válek a konfliktů. Nedávné zprávy o možných ruských dodávkách zbraní pro Táliban, což by byl jistě cynismus, pokud je to pravda, lze vysvětlit jako pokus zatáhnout USA zpátky do Afghánistánu, kde by se ničila další výzbroj, stálo by to další životy a další výdaje. Takový cynismus – počty padlých ruských pilotů a pěšáků byly tím, co Rusy přimělo stáhnout se z Afghánistánu a upevnilo podporu nomenklatury k sesazení komunismu – by  přinesl Rusům velký prospěch, protože Američané by stále obtížněji přesvědčovali Evropu o své schopnosti ji bránit.

Dalo by se soudit, že takový stav věcí by mohl vyvolat v Evropě paniku nebo alespoň naléhavé starosti. Dalo by se očekávat, že vysocí představitelé klíčových zemí aliance – Německa, Velké Británie, Francie, Itálie – budou svolávat naléhavé konference na téma jak kompenzovat slabé prvky a aktivity USA a jak vyplnit mezery, než dojde na realizaci opatření k odstranění nedostatků.

Bráno spravedlivě, s ohledem na ruské klamné taktizování namířené proti Estonsku, Lotyšsku a Litvě a s ruskými hrozbami vůči americkým válečným lodím a komunikačním kanálům v Severním moři, průlivu La Manche, Atlantiku a Středomoří, aliance část svých jednotek a těžké techniky přemístila na pozice blíže k Rusku. Ale mnoho toho nebylo, zčásti proto, že to nebylo prvořadé: když se Sovětský svaz rozpadl, Evropa téměř odzbrojila. Například Německo zdecimovalo své obrněné síly, podobně i další země, jako třeba Nizozemí. Jakmile příslušná technika skončila jako staré železo nebo ve výprodeji, její obnova bude trvat desítky let, stejně tak jako vytvoření armádních sil k jejímu využití.

Ve skutečnosti, ačkoli ani Rusko není v žádné skvělé formě, jeho výhodou je, že nemusí lavírovat mezi početnými politickými systémy, zdroji výdajů a rozdíly v doktrínách výcviku a taktiky. A tak má Rusko vakuum přímo před nosem.

Moc, samozřejmě, nepomáhá, , že evropští představitelé bez jednotného vedení nejsou nakloněni Trumpově výzvě, aby větší měrou přispívali na obranu, hlavně zvýšením výdajů a vstřícností ke schváleným záměrům NATO. Fakticky nejsou, pokud vůbec.

A to vojenské vakuum je problém stále záludnější. Vlastně výsostně nebezpečný. Ruský vůdce bude pod silným tlakem, aby použil sílu spíše nyní, než později, až se Západ a NATO zotaví. I když Putin snad může vypadat jako agresor, kterým nepochybně také je, za jeho zády číhají mnohem agresivnější nacionalistické síly schopné v mžiku převzít moc v Rusku. A tak je tu cosi podivné, zvláštní na pohled, totiž, že Evropa a USA prožívají výstřední anti-putinovské orgie, obviňují Putina a Rusy ze všech možných přehmatů, až je obtížné rozlišit skutky od pouhých představ. Ale tak, či onak, pokud by se podtrhl koberec pod nohama Putina, nejspíš by se objevila velká černá díra, velmi nebezpečná. Jeden příklad za všechny: prezident Trump, než začalo jít do tuhého, hlásal, že by byl schopen jednat s Putinem. Dnes o tom ani neuvažuje, byl by cejchován jako zrádce.

A nejen to. Evropská politika se nachází v tak bizarním stavu, že prezident Evropské komise – a není sám – vyhrožuje Trumpovi, že EU vybídne některé státy USA (jmenovitě především Texas), aby se vzepřely a vyhlásily nezávislost. Posledním Evropanem, který se pokoušel o něco podobného, byl německý císař Vilém II. a důsledkem šifrované tzv. Zimmermanovy depeše bylo, že se ocitl ve válce s USA. Doufejme, že evropští lídři snad budou inteligentnější. Copak by si vážně mohli myslet, že Spojené státy budou dál nalévat drahocenné zdroje do oblasti, která má v úmyslu škodit USA?

Americe stále ještě záleží na budoucnosti Evropy. Bude jí posilou, jestliže budou odvoláni takoví lídři jako Jean-Claude Juncker a EU skoncuje s pokušením vytvořit evropskou armádu. Evropa nemůže kráčet dvěma cestami. Svého zachránce přeci neohrožujete.

Se souhlasem převzato ze Speroforum.com. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Jozef Zummer.