Obsah

Dejme si pozor na to, co si přejeme

...mohlo by se nám to totiž splnit. A tak je vedle otázky, zda má Donald Trump šanci stát se presidentem USA, popř. jak velká ona šance je, na místě přemýšlet, zda si jeho vítězství vůbec mají konzervativci přát. A lze to ještě specifikovat: zda si vítězství pana Trumpa mají přát středoevropští konzervativci. Úzce pojato je právě toto naším tématem měsíce. Pojato poněkud šířeji jsou jím okolnosti provázející americké presidentské klání.

Paní Clintonová již prokázala, jak velmi škodlivou postavou je. Zaznamenány jsou názory stranicí panu Trumpovi ne snad proto, že by bylo zřejmé, co v případě svého zvolení učiní, ale proto, že je až příliš zřejmé, co by v takovém případě podnikla jeho konkurentka. Stane-li se presidentkou paní Clintonová, potratáři všech zemí, a pochopitelně ti američtí zvláště, se mohou těšit na tučné dotace, zatímco ozbrojené zákona dbalé občany čeká okleštění jejich práva držet a nosit zbraň. To jen tak namátkou.

Jiné názory poukazují na ilegální imigraci z Mexika jako na problém vnímaný coby naprosto fatální: když se po dovolené vrátíte domů a zjistíte, že máte v domě mývaly, kteří zdevastovali na co přišli, a jediný, kdo vás jich dokáže zbavit je chlapík, který nepatří mezi nejelegantnější a nemluví zrovna uhlazeně... najmete si jej? No pochopitelně! Vy se nezvaných hostů potřebujete zbavit stůj co stůj a on je jediný... a příliš mnoho amerických voličů má pocit, že jak demokratické, tak republikánské politické elity neberou jejich problémy, v tomto případě tedy zmíněnou imigraci, dostatečně vážně – že jsou prostě odtržené od reality, od „běžného života“. Zde bychom mohli začít nalézat prvky společné pro řadu zemí Západu. Zůstaňme však ve Spojených státech.

Co je dále podstatné, že my nazíráme americkou politiku dominantně optikou zahraničně-politických a bezpečnostních témat. Je to zcela přirozené. Ale uvědomme si, třeba i na příkladu našich vlastních voleb, že pro volební výsledky jsou otázky zahraniční politiky rozhodující jen zcela výjimečně. Prakticky vždy jsou určující témata domácí.

Jenže, při vědomí všeho uvedeného, nelze nevidět, že pan Trump je problematickou postavou. I kdyby svá slova o tom, že ti, kteří nepřispívají adekvátně ke společné obraně zemí sdružených v NATO, nemohou v případě svého napadení (v rozporu s článkem 5. Severoatlantické smlouvy) počítat s automatickou vojenskou pomocí USA... tedy i kdyby tato svá slova myslel pouze jako drsnou výzvu k tomu, aby se „černí pasažéři“ (mezi které Česká republika samozřejmě ostudně patří...) probrali, začali své spojenecké závazky brát vážně a vyjádřili to nejen řečmi, ale také tím podstatným – tedy výdaji na obranu a uvedením svých armád do náležitého pořádku, i v takovém případě by taková slova byla diletantsky chybná (asi jako když letos na jaře Jaroslav Tvrdík zveřejnil na sociálních sítích sestavu Slavie 7 hodin před ligovým utkáním...). Pokud totiž měla naznačený smysl (a zbývá doufat, že ano), bylo na místě je pronést výhradně za zavřenými dveřmi – když už. Vyřčená veřejně však posílají do Kremlu jasný vzkaz: poslušte si.

Diskuse právě naznačená pokračuje v několika textech, které v rámci tohoto tématu přinášíme. Zbývá zopakovat: dejme si pozor na to, co si přejeme... Platí to pro podporovatele obou kandidátů – všichni skřípeme zuby... ale hlavně si dejme pozor...

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.