Obsah

A Slovo se stalo tělem...

...a přebývalo mezi námi. (Jan 1, 14)

 

Tři texty, které v tomto tématu měsíce přinášíme, se k Vánocům vztahují každý jinak. Jeden vlastně vůbec vánoční není a přesto k této době patří: nechává nám nahlédnout do židovského Svátku světel. Ohlíží se tedy, svým způsobem, zpět – ke starozákonní tradici. Druhý text se dívá, po svém, dopředu a pracuje s otázkou, co Vánoce znamenají pro pohany – a že mají naději se ze svého pohanství vymanit. Třetí je pak polemický a pozastavuje se nad aktuální „tolerancí“ některých ateistů k Vánocům a k těm, kteří Kristovo narození slaví.

Minulost, přítomnost a budoucnost je možné vnímat pouze na časové ose. Narození Krista dělí čas na dva díly – který z nich bude na konci delší přitom nevíme. Co je však zřejmé, že na rozdíl od starověkých kultur, jejichž pojetí času bylo cyklické, jsme my nahlédli, že čas je lineární: spěje odněkud někam. Toto pochopení je nutná (nikoli postačující) podmínka jakéhokoli skutečného, trvalejšího rozvoje. A je to také zdroj naděje – vždyť budoucnost záleží předně na nás, na našich rozhodnutí, nikoli na tom, co bylo a jistě se zopakuje... No a my se přece můžeme rozhodnout správně!

Není to jistě žádná nová informace, ale nikdy neuškodí si ji připomenout – a Bohu, která je věčným Pánem času, za takové uspořádání i možnost jeho rozpoznání poděkovat.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.