Conquestovo století

Podrobnosti

Zveřejněno 17. 8. 2015 20:30

Napsal Roman Joch

Úmrtí velkého historika vede k úvaze o tom, jak Západ reflektuje komunismus i nacismus.

První týden srpnový zemřel ve věku osmadevadesáti let britsko-americký historik Robert Conquest. Čím byl pro svět literární a umělecký Solženicyn, tím byl pro svět historický a vědecký Conquest: definitivně demaskoval komunismus.

Narozen v pro komunismus klíčovém roce 1917 jako syn amerického vojáka v 1. světové válce a anglické matky. V roce 1936 vstoupil na Oxford a rok a půl byl komunistou. Za války narukoval do armády jako expert na slovanská a východoevropská studia. V letech 1944–45 sloužil v britské vojenské misi v Bulharsku u bulharské armády vedené sovětskými veliteli. A viděl na vlastní oči komunismus, jeho fungování a nástup k moci. Od té doby byl antikomunistou. Z Bulharska si domů přivedl druhou ze svých čtyř manželek.

Říkal jsem vám to, vy blázni

Působil několik let v diplomatické službě; jeho hvězdná hodina přišla v roce 1968, když publikoval dílo Velký teror o Stalinových čistkách v letech 1934–39. Ty byly sice známé, ale do té doby se o nich mluvilo hlavně prizmatem psychologického profilu komunistů-obětí, jako byli Zinověv, Kameněv či Bucharin, kteří se přiznávali ke zločinům, které nespáchali. Jejich psychologii předtím brilantně zpracovali Arthur Koestler ve Tmě o polednách a George Orwell v 1984. Conquest ukázal, že tito bolševici byli jen třešničkou na dortu; obětí, hlavně nekomunistických, bylo mnohem víc. Na základě otevřených zdrojů vyčíslil, že jich mohlo být až 20 milionů, určitě ne méně než 13–15 milionů. Vědecky ukázal, že komunistický režim byl zločinný ve své podstatě.

V roce 1986 vydal další dílo Žně utrpení o hladomoru na Ukrajině na počátku 30. let 20. století, který si vyžádal také několik milionů obětí. Conquest ukazoval, že hladomor byl způsoben záměrně a představoval genocidu.

Nepřekvapí, že v Kremlu příliš oblíben nebyl; ještě v roce 1990 ho jeden člen ústředního výboru Komunistické strany SSSR pojmenoval: „Antisovětčík č. 1“. Když v té době byla nově vydána jeho kniha Velký teror, Conquestův přítel, slavný britský spisovatel Kingsley Amis, veřejně žertoval, že tak mělo být učiněno pod názvem „Říkal jsem vám to, vy zatracení blázni“ (v angličtině použil peprnější adjektivum než „zatracení“ – to, jež začíná na „f“). Měl pravdu, otevření sovětských archivů dalo Conquestovi za pravdu, v knize nemusel nic měnit.

V roce 2005 obdržel nejvyšší americké civilní vyznamenání, medaili Svobody. Poslední dekády svého života působil v Hooverově instituci na Stanfordské univerzitě, jež hostí nejrozsáhlejší archiv komunismu; s možnou výjimkou toho, který ukrývá Lubjanka v Moskvě, postupně to sídlo Čeky, GPU, NKVD a KGB.

Zločiny komunismu jsou dnes všeobecně známy, přesto na Západě je komunismus stále přijímán blahosklonněji než nacismus. Proč je tomu tak?

Nejuspokojivější odpověď dal francouzský historik Alain Besançon v polovině 90 .let 20. století. Je pro to šest důvodů: (1) Zločiny nacismu jsou lépe známy, byly odkryty v roce 1945 a všechny se odehrály v Evropě; zločiny komunismu zůstaly dlouho utajeny a rozprostřeny po celé Eurasii. (2) Židovský lid vzal na sebe povinnost uchovat v paměti hrůzy holokaustu. (3) Druhá světová válka, kdy SSSR byl spojencem demokracií, otupila jejich vnímavost ke zločinům komunismu a Západoevropané se nesetkali s řáděním Rudé armády. (4) Sovětům se povedlo vnutit Západu svou klasifikaci politického spektra, podle které je nacismus krajní pravicí, tj. protipólem komunismu, i když nacismus měl socialistické kořeny a jako totalitarismy jsou si nacismus a komunismus velice blízké. (5) Nacismus trval jen 12 let, komunismus v různých zemích 40–70 let, což vytvořilo autoamnézii, vymazání původních elit a jejich nahrazení novými, jež s komunismem kolaborovaly. (6) Po rozpadu totalitního režimu je velice těžké obnovit fungování svědomí a práva; proto bylo postnacistické Německo v lepší situaci než postkomunistické Rusko; svůj díl viny má i levicový Západ: zlo hledal vždy uvnitř sebe, ke komunistickým zemím byl blahosklonný.

Nelze říkat, že informace nejsou

Tak se mohlo stát, že když v Evropském parlamentu promítali dokumentární film Sovětský příběh lotyšského režiséra Edvinse Šnoreho, většina západoevropských europoslanců jej bojkotovala (jeden z Lucemburska prohlásil, že nemůže podpořit tak antisovětský dokument, když jeho země byla ve válce osvobozena i díky Rudé armádě; ta hloupá duše nejspíš netuší, že když jeho zemi v roce 1940 válcovaly tanky wehrmachtu, jely na naftu, již svému spojenci Hitlerovi dodával Stalin v důsledku paktu Molotov-Ribbentrop).

Tak se může stát, že tisíce mladých lidí nosí na triku podobiznu Che Guevary, aniž by věděli, že je to morální ekvivalent toho, kdyby na ně dali rovnou podobiznu Reinharda Heydricha.

Život není fér a ignorance mnohých nebetyčná, leč díky lidem jako Robert Conquest nikdo nemůže tvrdit, že informace o pravé podstatě komunismu k dispozici nejsou.

Vyšlo v Lidových novinách. Se souhlasem autora převzato z internetového deníku Neviditelný pes.