Obsah

Strategická fušeřina

Musíme být připravení rozšířit svůj vliv a spasit svět.
Ruský prezident Dmitrij Medveděv, 2007

Když si hrají velcí kluci, jde přitom o krk, teče přitom krev a není to nic hezkého.
Princ Bandar bin Sultán prezidentu Georgu W. Bushovi

 

Americký think tank Brookings Institution vydal spis, v němž Brandon Valeriano a Ryan C. Maness říkají: „Putinova strategie oslabila Rusko.“ Výrok obsahuje dva pravděpodobné omyly: (1) že ruská strategie patří Putinovi a (2) že autoři správně chápou slovo „oslabila“. Pokud jde o první omyl, západní odborníci strategii Moskvy nikdy nepochopili a nejsou schopni říci, kdo jsou její architekti. A pokud jde o druhý, badatelé z Brookings mají velice zmatenou  a „postmoderní“ definici pojmu „oslabila“. Asi se jim zdá, že strategie, jejíž pomocí – pod záminkou falešné demokratizace v roce 1991 – Rusko získalo špičkové mezikontinentální balistické střely, tanky a protibalistické střely, jaksi znamená oslabenou zemi.

K čemu propaganda

A pak je tu problém ruské propagandy. Ruská státem kontrolovaná média nedávno uveřejnila báchorku, že „Amerika obkličuje Rusko laboratořemi na přípravu biologických zbraní” – a odborníci Valeriano a Maness ignorují, co to napovídá. V článku o tom, že „Američané podepisují petici za preventivní atomový útok na Rusko“, zveřejněném zpravodajskou agenturou Sputnik, se dočteme o vtipálkovi v Jižní Kalifornii, který získal neuvedený počet amerických podpisů požadujících jadernou válku. V ruské jazykové verzi se neobtěžovali podotknout, že jde o hoax. Je naprosto jasné, že tato nikým nezpochybněná protiamerická propaganda, která líčí Američany jako válkychtivé šílence, je výplodem skutečnosti, že Rusko nabývá na síle, nikoli že slábne. Rusko totiž nemůže svého nově získaného vojenského náskoku využít, dokud nepřesvědčí lid, že si Amerika zasluhuje být zničena. Jenže západní experti to nevidí. Oni si myslí, že ruská propaganda, která ve skutečnosti znamená předzvěst války, je jenom něco jako reklama v telenovele.

30. dubna uveřejnil časopis Foreign Affairs Valerianův a Manessův příspěvek „Papírový tygr Putin. Selhání anachronické ruské nevraživosti“. Tito dva autoři se nám snaží namluvit, že pro lidstvo je už nenávist mezi národy odbytou záležitostí. Neuvěřitelné, co? Když se ohlédneme na pětadvacet století psaných dějin, nenajdeme jediný z těchto věků, včetně našeho, v němž by národní nevraživost chyběla. O čem to ti dva vlastně mluví? Těžko se dá pochopit, že by kráter po atomové pumě na místě města Washingtonu byl něčím dnes už zhola nemožným. A proč by vlastně měl zůstat stát New York nebo Chicago? Čtenář si musí uvědomit, a budoucnost to potvrdí, že definice zastaralosti platí nejvíce pro předválečné myšlení národa, jejž čeká brzká porážka. U vítěze se o nějaké zastaralosti nedá mluvit nikdy.

Valeriano a Maness napsali Rusku nekrolog ještě dříve, než nepřátelství vůbec propuklo. A proč to udělali? Oni totiž věří, že Amerika má už mír v kapse. Jenže tak tomu prokazatelně není. Stačí se podívat, kdo je americkým prezidentem. A čemu se učí na amerických školách. A pak si položte otázku, zda k tomu všemu došlo bez souvislosti s ruskou vojenskou strategií. Ten nesmyslný „kulturní marxismus“ není nic jiného, než psychologická válka vedená jako předvoj útoku vojenského. Podpora nesmyslnosti místo zdravého rozumu, je něco jako sabotáž – tu proti nám provádějí už po celá desetiletí. A my nemáme odvahu proti tomu vystoupit.

Hard power

Valeriano a Maness jsou obětmi rozvrácené intelektuální kultury. Zřetelně to ukazuje jejich víra, že i sama válka je přežitek. Odkud se u nich ta představa vzala? Jestliže na to čtenář doteď nepřichází, pak je sám obětí. Nebezpečná myšlenka, kterou opakují inteligentní lidé a kterou skoro nikdo nezpochybňuje, je jako maják. Jen je potřeba vědět, co daný naváděcí světelný signál znamená. Je typické, že dnes naši odborníci věří, že moc se už neměří podle reálného vojenského potenciálu. Právě tohle je skutečný anachronismus. Máme-li správně ohodnotit, kde je síla a kde slabost, a to dříve, než dojde k vojenské argumentaci, k útokům a protiútokům, pak jediným vhodným hodnocením je poměřit prostředky tvrdé síly. Jen si například vezměte, jak se náhle vynořil ruský raketový systém země-vzduch S-500 určený k zachycování amerických mezikontinentálních balistických střel a výškových bombardérů. Takový systém nemá na světě obdoby. Všimněte si rovněž jejich vojenské univerzální platformy Armata – těžkého pásového vozidla s  bezosádkovou, dálkově ovládanou otočnou střeleckou věží. Posádka tohoto špičkového tanku bude umístěna v pancéřové kabině. Kanón má ráži 30 mm a kulomet 12.7 mm. Armata bude rovněž vybavena smrtonosnou, laserem ovládanou protitankovou střelou. Tank má lehké opancéřování (počítá se s ocelí 44S-sv-Sh), zachovává si plnou funkčnost při teplotách pod bodem mrazu a je vybaven nejmodernější digitální technikou. Nesmíme také zapomenout na mezikontinentální balistickou střelu Topol-M „Srp B”. Je to třístupňová raketa se „studeným odpalem“ na mobilní silniční platformě s jadernou bojovou hlavicí o síle 800 kilotun. Představuje to obrovský náskok před čímkoli, co vlastní Spojené státy.

Avšak Valeriano a Maness tvrdí, že agresivní postupy Moskvy ve východní Evropě Rusko oslabily, že „ve skutečnosti“ má Rusko „utlumenou a omezenou sílu a operuje v systému, který nepodporuje delší intervenci ve velkém měřítku. Kdyby nic jiného, pak jen nedávná vojenská a diplomatická dobrodružství Ruska odhalují jeho zoufalou slabost.”

A zatímco nám zní v uších tahle poslední fráze, uvědomme si, že by Rusko mohlo jedinou pumou zničit v USA celou rozvodnou síť elektrického proudu. To je skutečná a zoufalá slabost, proti níž americký Kongres nedělá NIC. Prezident neříká ani nedělá NIC. V téhle situaci je americký lid příliš zaneprázdněn: nakupuje, baví se a hraje si na skutečné občany. Diana Westová tomu říká „smrt dospělých“. Nejdůležitějším slovem je zde smrt. Valeriano a Maness věří, že prohlédli strategii Ruska skrz naskrz. Ve skutečnosti nevidí nic. Nechápou nic a stanou se brzy ničím. Právě oni jsou příklady „anachronismu“. V celé té své analýze ruské slabosti opomněli poznamenat, že k posunu v rovnováze vojenské síly už došlo.

Ukolébavka

Mnoho lidí dá Valerianovi a Manessovi zapravdu. Vždyť co nakonec záleží na nějakých atomových bombách a tancích, když přece – jak předpokládají – se už pro svou ničivost stala moderní válka nemyslitelnou. Jenže právě ničivá síla takové zbraně ji činí užitečnou, zvlášť když je vaším cílem naprostá kapitulace nepřítele. Pomocí zdokonalených zbraní – dalekonosných střel i zařízení proti nim – se Rusko začalo krůček za krůčkem posouvat k strategické jaderné nadvládě. A jde o takovou převahu, že vše, co má Amerika k jejich zastrašení, bude zničeno buď při prvním útoku nebo ruskými záchytnými raketami. Pokud jde o protibalistické střely, je americká obrana nyní tak mdlá, tak vetchá, že by stěží zastavila i nějakou čínskou raketu, natož moderní ruskou zbraň Topol-M.

Valeriano a Maness napsali: „Když jsme Rusko nechali, aby si prosadilo své místní zájmy, výsledky se obrátily proti jeho záměrům. Bylo by tedy pošetilé dělat nějaké ukvapené závěry o vnímané ruské hrozbě.“ Na vnímání ruské hrozby bychom podle nich neměli reagovat. Měli bychom zpomalit a vydechnout si. Přestat si dělat starosti. „Kdybychom naléhali na střetnutí Západu s Ruskem, jen bychom předvedli svou vlastní západní slabost,“ vysvětlují autoři, „strategicky nekompatibilní cíle, omezené zásoby zbraní (s výjimkou USA) a vlastní zranitelnost Západu, pokud jde o zabezpečení v kybernetické oblasti, by ukázala slabost Západu právě ve chvíli, kdy se snažíme dělat silný dojem.“

Neradi bychom vypadali slabí, když slabí doopravdy jsme – viďte? Logicky z toho plyne, že začneme-li se posilovat, připustíme tím, že skutečně slabí jsme! (Vidíme zde jakoby pádný argument pro to, abychom slabí zůstali.) V tomto článku zaštítěném autoritou think tanku Brooking Valeriano s Manessem tvrdí, že se Rusko samo střelilo do nohy. „Dobyvačnost je ideologií minulosti a zřídkakdy se vyplácí,“ prohlašují s naléhavostí. „Přehnaná reakce by teď jen nahrávala Putinovi a vedla by jedině k tomu, že by se jeho lid přesvědčil o pravdivosti jeho varování...“ K jejich tvrzení uveďme dvojí: (1) dobývání se vyplatilo mnoha lidem a je stálým, nesmazatelným rysem dějin; (2) termínu „přehnaná reakce“ užívají autoři proto, aby popřeli povinnost Západu vrátit se k postoji, jejž zaujímal v době studené války.

Jak vypadá kapitulace

Podle Valerianových and Manessových rad se rovnováha sil musí nadále posouvat v neprospěch Západu. Je to prý naprosto v pořádku, neboť zbraně už ve skutečnosti nebudou zanedlouho hrát žádnou roli; jsou věcí, která poráží sama sebe. Dozvídáme se, že „nátlaková diplomacie“ nefunguje. Nicméně, v letech 1918 a 1945. fungovala. Když zničíte nepřítele na bojišti, je jeho diplomatická pozice zcela anulována. Viz následující rozhovor zaznamenaný v Berlíně 1. května 1945:

Gen. Krebs (zastupující německého kancléře Josepha Goebbelse): Řeknu zvláště důvěrnou zprávu: Jste první cizinec, kterému sděluji, že 30. dubna spáchal Hitler sebevraždu.
Čujkov: Víme to.
K: [Čte Hitlerovu závěť a potom cituje Goebbelsovu žádost o mír] …cílem této deklarace je prospěch těch národů, které měly v této válce největší oběti na životech. Dokument může být předán vašemu veliteli.
Č: Mluvíte za Berlín nebo za celé Německo.
K: Jsem zplnomocněn mluvit za veškeré německé armády. Jsem zplnomocněn Goebbelsem.
Č: Postoupím to maršálu Žukovovi.
K: Moje první otázka: Umlknou během rozhovorů děla?
Č: [zvedne telefonní sluchátko] Spojte mne s maršálem Žukovem [K Žukovovi po telefonu] Zpráva od Čujkova. Je zde generál pěchoty Krebs. Je německou vládou oprávněn s námi jednat. Potvrzuje, že Hitler spáchal sebevraždu. Žádám, aby byl soudruh Stalin informován, že Goebbels, Borman a velkoadmirál Dönitz převzali podle Hitlerovy závěti moc. Krebs je zplnomocněn jednat s námi o příměří. Krebs navrhuje zastavení palby po dobu jednání. [Chvíle ticha zatímco Žukov mluví] Teď se ho zeptám. [Ke Krebsovi] Kdy ukončil Hitler svůj život?
K: Dnes v 15:50 hodin. Omluvte mne. Včera.
Č: [K Žukovovi po telefonu] Včera v 15:50. O míru? Ne, o tom ještě nemluvil. Ihned se ho zeptám. Ano, rozumím, dle rozkazu. [Ke Krebsovi] Maršál Žukov se ptá, jestli mluvíme o kapitulaci.
K: Ne, existují jiné možnosti.
Č: [K Žukovovi] Říká, že existují „jiné možnosti k ustavení míru”. Ne … nemají žádné kontakty se spojenci. Krebs je zplnomocněn jen k jednání se SSSR. [Čujkov poslouchá Žukovovy instrukce] Ano, ano, je zplnomocněn Goebbelsem, říšským kancléřem, a Borman zůstává vůdcem [nacistické] strany. Říká, že jsme první, kterým bylo řečeno o Hitlerově smrti a jeho závěti… Chcete požádat Moskvu? Počkám u aparátu. [Žukov hovoří se Stalinem a vrací se s instrukcemi pro Čujkova] Rozumím. Krebs není zplnomocněn, ale může o tom mluvit. Dobře, rozumím soudruhu maršále. Zeptám se. A ty jiné? [Pomlka] Rozumím. Rozuměl jsem. [Obrací se na  Krebse] Můžeme s vámi jednat pouze o naprosté kapitulaci k SSSR…
K: Abych měl možnost diskutovat váš požadavek žádám dočasné zastavení palby.
Č: [Do telefonu] Nemůže jednat o naprosté kapitulaci, když nezná celkovou situaci nové německé vlády. Je pouze zplnomocněn jednat. [Pomlka] Ano, zeptám se ho. [Obrací se na Krebse] Přejete si okamžitě kapitulovat?
K: Musel bych to diskutovat s mou vládou… Požaduji příměří…
Č: [Do telefonu] Požadují příměří… [Žukov vyštěkne instrukce] Ano, rozumím. Slyším vás. Rozumím. Dobře. Dle rozkazu! [Ke Krebsovi] Otázka příměří se může rozhodnout jenom na základě celkové kapitulace.
K: Pak ovládnete celý prostor, kde je německá vláda a zabijete všechny Němce.
Č: Nepřišli jsme zničit německý národ.
K: [Pokouší se oponovat] Němci nebudou mít možnost pracovat...
Č: Němci už pracují pro nás.

Takto vypadá výměna názorů při bezpodmínečné kapitulaci. Jde o nekompromisní podobu diplomatického donucení. Město Berlín bylo obráceno v trosky. Poražená země byla vydána na milost nepříteli. Donucení se stalo prostředkem dosažení této bezpodmínečné kapitulace. Za těchto okolností neměla diplomatická zdatnost žádný význam. Záleželo jen na vojenské převaze. Pár hodin po pokusu o neúspěšné vyjednávání spáchal kancléř Joseph Goebbels sebevraždu. Další den, 2. května 1945, ji spáchal rovněž gen. Hans Krebs, náčelník generálniho štábu (OKH). Výše uvedený rozhovor si zasluhuje pozornost kvůli dvěma věcem: (1) ruská strana měla moc německou stranu vyhladit a (2) naprosto nešlo o nějaké vyjednávání či diplomacii. Valeriano a Maness by učinili moudře, kdyby se nad rozhovorem mezi Krebsem a Čujkovem zamysleli. V příští válce bude vítězná strana diktovat mírové podmínky straně poražené přesně stejným způsobem. Je to dáno povahou moderních zbraní. Vyrábějí se za účelem dosažení rozhodujících výsledků, vynucení kapitulace a skoncování s veškerými argumenty, veškerým vyjednáváním, veškerými kompromisy. Atomových bomb bylo použito v Hirošimě a Nagasaki. Výsledkem byla kapitulace Japonska. Síla diplomacie je v porovnání s atomovou mocí slabá. Iluze o síle diplomacie musí ve skutečnosti působit proti státům, které dávají vyjednávání přednost a nadřazují je nad tvrdá opatření, která by jim zajistila vojenský úspěch.

To jediné o co jde: jaderná převaha

Jasným faktem je, že se našim nejlepším mozkům nedostává správných informací, a že budou ve svém neporozumění pokračovat. V důsledku toho bude postavení Západu dále erodovat. Ale nikdo to nevidí, protože hlavním současným způsobem přemýšlení je vidět budoucnost jako pokračování dnešního normálního života. Z tohoto úhlu pohledu se skutečně zdá, že Rusko je poraženo. Utrpělo ruské hospodářství a Rusko přišlo o diplomatickou prestiž. Moskva však svůj kurs nezměnila, protože cílem Rusů není pokusit se zachovat dnešní „normální život“ a diplomatická prestiž není tak důležitá, jako jaderná převaha. Souhrn diplomatického uznání od vojensky bezmocných států je bezcenný. Dočasné hospodářské ztráty jsou bezvýznamné. Jakmile bude dosaženo strategické jaderné převahy, může si svět žebrat o vyjednávání jak chce, stejně jako o ně gen. Krebs žebral u generála Čujkova. Žádné vyjednávání nebude. Jediné, co nastane, bude kapitulace.

 

Komentář uveřejněn k 16. červnu 2015. Převzato se souhlasem autora. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložila Ivana Kultová. Mezititulky redakční.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.