Prof. RNDr. Vojtěch Novotný, CSc., (*1964) se zabývá ekologií herbivorního hmyzu v tropických ekosystémech a vede terénní stanici na Papui-Nové Guineji. Je vědec, kterému životní prostředí opravdu není ukradené. Na řešení globálního oteplování má ale dost odlišný názor, než někteří ekologičtí aktivisté. Tvrdí, že musíme změnit technologie ne chování a že ekologická opatření nesmí snížit životní úroveň. Něco takového si mohou dovolit jen diktatury. Následující příspěvek napsal anglicky na svůj facebookový profil a my vám ho přinášíme v překladu do češtiny.

Se změnou klimatu zase jednou ve světle mediálních reflektorů (díky, Greto!), jsem fascinován (bohužel ne v dobrém slova smyslu), jak špatně orientovaná, a zaměřená na bezvýznamné drobnosti, je většina diskuzí o klimatu. Vřele vám doporučuju zhlédnout grafy na dvou vynikajících „Náš svět v datech“ stránkách, jedné o chudobě a jedné o skleníkových emisích. Můžete si udělat své vlastní závěry, tady je pár těch mých. A já jsem vědec, takže musím mít pravdu, ne? 

Posledních 30 let bylo největším ekonomickým úspěchem novodobé historie. Počet lidí žijících v extrémní chudobě se nebývale snížil, zároveň však stále stoupaly emise CO2. Tyto dva trendy jsou funkčně propojené, neboť právě emise CO2 prokazatelně zmírňují chudobu po celém světě. Dokazuje to například úspěch Číny, které se podařilo značně zvýšit životní úroveň miliardě jejích obyvatel. To, co dnes Evropa dělá (nebo nedělá) v oblasti klima politiky, je irelevantní a v budoucnu bude ještě více.

Největší otázkou následujících let je, zda se úspěšný příběh Číny bude opakovat i v Indii, která Čínu co do počtu obyvatelstva brzy předčí. Pokud by se tak stalo, emise CO2 by bez radikální technologické změny dále globálně rostly, jen by je tentokrát místo Číny hnala Indie. Afrika s ještě větší a stále rostoucí populací je také na čekací listině na hospodářský zázrak, její šance na něj jsou ale mizivé.

Aspirace lidí nekončí tím, že jsou vyvedeni z extrémní chudoby. Lidé ale dnes přestávají být posedlí ekonomikou a začínají oceňovat i další aspekty života (včetně životního prostředí), když se ekonomicky dostanou přibližně deset tisíc amerických dolarů na obyvatele na rok. Takže to není tak, že by politici v rozvojových zemích byli při prosazování ekonomiky chrlící CO2 k životnímu prostředí krutí nebo neohleduplní. Jen reagují na požadavky většiny tamějších obyvatel.

Někteří mladí lidé v Evropě mají pocit, že na jejich dětství vrhla stín blížící se klimatická krize. Neuvědomují si, že díky emisím CO2 za posledních 30 let mají miliony děti po celém světě lepší výživu, přístup ke vzdělaní i kvalitnější zdravotní péči.

Jeden závěr z toho všeho je, že demokratická snaha o ekonomické zlepšení v rozvojovém světě je taková, že ji žádný politik nemůže ignorovat. Zelenou politiku, která by zároveň poškodila vyhlídky chudých lidí na důstojnější život a osvobození z chudoby, nedokáže v takových zemích zavést jiná forma vlády než diktatura.

Tím se dostáváme k druhému a nejdůležitějšímu závěru, že jediným způsobem, jak vyřešit klimatickou krizi, jsou velké investice do technologií a vědy, neboť jen oddělením současného přímého propojení mezi emisemi a ekonomickým bohatstvím by se v demokratických společnostech mohly šířit zelené technologie. Tento závěr může vypadat sobecky, vychází od vědce, ale musíme přece směřovat tam, kam nás vedou data a logika.

A na závěr, pokud je pro vás toto všechno, zejména šťastný příběh o snižování chudoby, novinkou, nejste v tom sami. Průzkumy veřejného mínění opakovaně ukazují, že si toho lidé, zejména v bohatých zemích, nejsou vědomi.

To nejlepší, co může rozvinutý svět, včetně Evropy, udělat pro vyřešení klimatické krize, je přijít s technologickou změnou: Dělali jsme to tak vždy v minulosti (pamatujte, že používání fosilních paliv byl ekologický pokrok oproti předchozím technologiím využívajícím zvířata a dřevěné uhlí). V tomhle jsme (stále) dobří. Jen si představte, že se pokusíte vyřešit krizi ozonové díry tím, že požádáte lidi, aby nepoužívali ledničky místo toho, aby vyvíjeli alternativní chladiva na freon.

Změna chování je bohužel přesně to, co prosazujeme v boji proti změně klimatu. Místo toho potřebujeme palivo syntetizované řasami, maso pěstované v tkáňových kulturách, geneticky upravené rostliny hltající obrovské množství CO2… Pár miliard dolarů věnovaných vědcům by mělo stačit. Věřte mi, sám jsem vědec.

Přeložila Laura Przybylaková. Se souhlasem prevzato z www.konzervativninoviny.cz.