Obsah

Respekt k nenarozeným dětem nelze vnutit zákonem

Napsal Matyáš Zrno

Devatenáctý Národní pochod  pro život 27. 4. bude ve znaku podpory rodin se třemi a více dětmi.  Proč se k potratům často odhodlávají právě matky, co čekají třetí dítě?  Jak jim pomoci? A jak se na to dají využít peníze z evropských fondů? Proč Hnutí pro život už nestraší potracenými dětmi nebo bílými kříži, ale v boji za omezení potratů sází na pozitivní program? Jak pomáhá budoucím matkám v kampani Nesoudíme. Pomáháme! Přinášíme rozhovor s předsedou Hnutí pro život Radimem Ucháčem.

Tvrdíte, že ženy jsou často k potratu nuceny. Čím? Kým?

Velmi často ano. Ekonomickou situací, partnerem, blízkými. Z našich dlouhodobých statistik vyplývá, že více než osmdesát procent žen se cítí být pod nátlakem. Místo slov podpory slyší: „Necháte si to?“ Typický je příklad páru, který nečekaně čeká dítě. Paní je spíš pro dítě, on spíše proti, oba váhají. A přesně v té chvíli, kdy je z psychologického hlediska důležité mít dost času na zvážení všech pro a proti, platí pravý opak – nastane obrovský tlak rozhodnout se co nejdříve. Přitom ty ženy jsou vystresované, zažívají hormonální bouři, mohou se rozhodnout každou chvíli jinak.  Od partnera očekávají podporu, ale slyší alibistická prohlášení typu: „je to na tobě“, „rozhodni se sama“. A když cestou na sál pláčou, tak místo: „Jste si jistá, že to tak chcete?“ slyší od lékaře, ke kterému vzhlížejí jako k autoritě, kategorické: „Rychle na sál, spěcháme!“

Jak chcete ženám v ekonomické tísni pomoci?

V Poslanecké sněmovně se projednává návrh na vyplacení zbytku rodičovského příspěvku při „předčasném“ narození dalšího dítěte. Podle údajů MPSV nedošlo v roce 2017 k vyčerpání rodičovského příspěvku u 8 985 rodin z důvodu předčasného početí a narození dalšího dítěte. Každá rodina přišla v průměru o 64 700 Kč oproti situaci, kdy by se dítě narodilo v zákonem určeném odstupu od dítěte předcházejícího.

Momentálně hledáme možnosti podpory rodin čekajících třetí dítě. To je situace, kdy se řada párů ocitá pod silným ekonomickým tlakem. „Vejdeme se s třetím dítětem do našeho 2+kk?“ „Ufinancujeme hypotéku?“ „Vejdeme se s třetí sedačkou do auta?“ Často podobná dilemata končí rozhodnutím potratit.. A pokud bych byl cynický, tak řeknu, že s rozhodnutím rodin potratit třetí dítě stát přijde každý rok o   pět tisíc budoucích daňových poplatníků.

Pět tisíc třetích dětí potracených z ekonomických důvodů? Jak jste na tento počet přišli?

Podle statistik Ústavu zdravotnických informací a statistiky patří třetí děti mezi nejčastěji potracené z celkem provedených 18 až 20 tisíc potratů ročně. V roce 2016 bylo potraceno 6 500 třetích dětí. Odhadujeme, že 5 000 z nich by šlo zachránit ekonomickou podporou, protože se nejednalo o potrat z tzv. zdravotní indikace. Je to samozřejmě odhad, ale troufnu si říct, že dost reálný.

Dobře, tak jak těch pět tisíc dětí zachránit?

Podle našeho návrhu by každá rodina při narození třetího a dalšího dítěte získala podporu ve výši 200 000 Kč na bydlení. Týkalo by se to rodin, které nepobírají příspěvky na bydlení. Tuto podporu by šlo  kombinovat s možností beztrestně otevřít fixační dobu u hypotéky a refinancovat ji.To by jistě mnoha rodinám přijetí třetího dítěte velmi ulehčilo. A poslední krok se týká auta – dnes často nezbytného dopravního prostředku pro rodiny s dětmi. Prosazujeme příspěvek 150 – 200 000 Kč pro všechny rodiny s třemi a více dětmi. Muselo by jít o vozidla splňující např. emisní limity Euro 5 či 6, aby nedocházelo ke zneužívání dávky koupí levného vraku.

Kolik by to stálo?

U příspěvku na automobil jde během prvního roku o deset miliard korun, dokud by nebyly pokryty všechny rodiny, které by o tuto podporu požádaly. Následující roky by se náklady pohybovaly okolo 2,3 miliardy korun ročně. U příspěvku na bydlení by se jednalo také o dvě a půl miliardy ročně.

Částka se může zdát značná, ale srovnáte-li náklad max. 400 tisíc korun na jedno dítě s nákladem 1.3 miliónu na asimilaci jednoho ekonomického migranta z kulturně blízkého regionu, tak investice do dětí je nejen mnohem levnější, ale i pozdější návratnost těchto vložených prostředků je nesrovnatelně méně riziková.

Nemohu se nezeptat, kde byste na to chtěli vzít.

Jako nejrozumnější nám přijde využít prostředky z fondů EU. V současnosti se jedná o náplni nového programového období čerpání evropských fondů na léta 2021-2027. Rozděluje se dvacet miliard eur pro Českou republiku.  Půl bilionu korun na sedm let, 70 miliard korun na rok. Je to jedinečná příležitost a děláme vše pro to, abychom ve spolupráci s politiky napříč názorovým spektrem dosáhli toho, že tyto peníze půjdou na námi prosazovanou podporu vícečetných rodin. Nedávno tento záměr podpořili i poslanci Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny, kteří vyzvali příslušná ministerstva, aby zakomponovali podporu rodin do příslušných strategií.

Jak se to daří?

S politiky dobře. S úředníky je situace mnohem složitější. Lobujeme napříč politickým spektrem. V duchu našeho projektu „Nesoudíme. Pomáháme“ jednáme úplně s každým.

I s komunisty?

S každým. Tohle je téma, kde dělící linie jde napříč stranami. Zrovna u komunistů například poslankyně Hana Aulická má pro podporu rodin s dětmi velké pochopení. Otázky související s léčbou neplodnosti vnímá jako důležité pirátská poslankyně Olga Richterová. Při návrhu zákona o doplacení rodičovského příspěvku při „předčasném“ narození dítěte nám velmi pomohl Aleš Juchelka z ANO. Dokázal dohodnout podporu napříč celou Poslaneckou sněmovnou. Naše zkušenost je, že zde politická příslušnost není až tak důležitá. Naopak životní zkušenosti jednotlivých politiků a jejich dobrá vůle jsou mnohem podstatnější.

Člověk by čekal, že najdete přirozené partnery spíše v KDU-ČSL.

Lidovci samozřejmě hlasují zpravidla rozumně, ale zdá se nám, že nemají dostatek sebevědomí nadchnout pro své ideály kolegy z jiných stran.

Lobbing není zrovna sympatické slovo. Jak lobbujete?

Úplně jednoduše. Snažíme se dopravit potřebné informace ve správný čas do správných rukou mezi politiky různých stran a taky mezi úředníky, lékaře, vědce a novináře. To stačí. Zodpovědní lidé zpravidla mají dobrou vůli, ale často nemají dostatek informací.

To zní  jednoduše.

Možná. Ale nastudovat problematiku, připomínky, námitky, rozsudky, zákony, setkávat se se relevantními lidmi a naslouchat různým pohledům není jednoduché.

Připravujete se na devatenáctý Národní pochod pro život a rodinu, který proběhne 27. dubna 2019. V minulosti proslul například stovkami bílých křížů, které měly symbolizovat nenarozené děti. V posledních letech jsem je ale nezaznamenal. Kde zůstaly?

Nepoužíváme je. Většina společnosti nevnímá kříž jako výraz smíření, ale jako výčitku smrti. Pochod pro život není pochodem smrti ani tryznou. Má být povzbuzením pro všechny, kdo věří, že každé počaté dítě má dostat šanci.

Akce je ale spojená se mší, účastní se jí biskupové a tipuji, že většina účastníků jsou věřící, hlavně katolíci.

Ano, několik tisíc lidí se účastní dopolední mše v katedrále, další pak programu na Klárově a pochodu centrem Prahy. Celkem se akce účastní osm až deset tisíc lidí. Těžko odhadovat vzhledem k masivní účasti rodin s dětmi. Pro mnohé z nás je víra v Boha významnou motivací k aktivní pomoci druhým, nejsme ale náboženská skupina, nejsme řízeni ani financování církví, státem ani zahraničními subjekty.

Kde se stala ta změna z burcující organizace na „poskytovatele služeb“? Narážím mimo jiné na již celostátní projekt „Nesoudíme. Pomáháme“.

Pomoc nečekaně těhotným ženám jsme nabízeli vždy. Od roku 2006 jsme pomoc zprofesionalizovali založením Linky pomoci. Ročně pomůžeme asi čtyřem stovkám žen, z nichž 30% se na nás obrací po potratu. Mediální publicitu naše pomoc získává v posledních letech právě díky projektu Nesoudíme. Pomáháme. Tento projekt je zaměřen na pomoc ženám, které se cítí být k podstoupení potratu nuceny.

Každopádně kdysi jste sázeli na jiný druh činnosti. Leckdo si pamatuje billboardy s drastickými záběry potracených dětí.

Naším cílem vždy bylo a je, aby každé nenarozené dítě dostalo šanci na život. V tom, jak toho dosáhnout, se vyvíjíme a hledáme, co jak nejlépe společnost oslovit. Zmíněné realistické fotografie blokují veřejnou debatu, proto je nepoužíváme. Odborně se tomuto efektu říká kognitivní disonance. Podobně mediální debaty o lidských právech jsou v situaci radikálního skepticismu zcela impotentní. Jako nejúčinnější se nám jeví, že klima ve společnosti mění konkrétní pomoc. V politické i osobní rovinně. Svatý Václav byl proti obchodu s otroky, ale nemohl to změnit ze dne na den, protože to byla hlavní složka státního rozpočtu a šlechta by se mu vzbouřila. Proto alespoň některé vykupoval. Věci nejdou lámat přes koleno.

Takže zákaz potratů už neprosazujete?

Naším cílem není zákaz. Netoužíme po omezovaní žen. Nebojujeme za nějakou ideologii. Chceme, aby nenarozené děti nebyly zabíjeny, ale dostaly šanci. Pokud by společnost chápala zákaz potratů jako ochranu těhotných žen a jejich dětí, tak by bylo správné o zákaz usilovat. Bylo by ale chybou chtít společnosti zákon vnutit, a to zvláště když životnost zákona může být čtyři roky nebo i méně.

Respekt k nenarozeným dětem nelze společnosti vnutit zákonem. Pouhým zákazem nelze ani přimět muže k ohleduplnosti k ženě a k respektu k dítěti. Trvale snižovat počet umělých potratů lze jen změnou postoje společnosti k nim, tedy zvýšením respektu ke každému nenarozenému dítěti. Snažíme se proto pomoci ženám a apelovat na muže, aby přijali svou společenskou roli a odpovědnost. Zajímáme se o reálné problémy lidí a navrhujeme legislativní kroky, které je mohou řešit, a doufáme, že tím pomůžeme i obnovit společenský respekt k životům nenarozených dětí.

V jakých případech je podle Vás potrat oprávněný?

V případech přímého ohrožení života ženy je oprávněné se snažit zachránit její život i za cenu smrti nenarozeného dítěte.

Jaké reálné problémy pomáháte řešit?

Iniciovali jsme možnost léčby při mimoděložním těhotenství na jednom z nejlepších pracovišť v ČR, kde se lékaři pokouší o transfer embrya z vejcovodu do dělohy.

Jednáme s Ministerstvem zdravotnictví o povinnosti lékařů léčit příčiny neplodnosti, a to zvláště u mužů, kteří dnes v drtivé většině nejsou léčeni vůbec. Neplodnost párů by neměla být zneužívaná klinikami asistované reprodukce. A navíc podle statistik připadá na jedno dítě narozené z IVF deset usmrcených v prvních dnech života.

Není manipulativní mluvit o pětidenních embryích jako dětech?

Myslím, že ne. Pojem dítě nevyjadřuje věk, ale vztah. Dítětem svých rodičů jste nejen před narozením nebo v deseti letech, ale i ve třiceti nebo v padesáti. Naopak termín „embryo“ zahrnuje jak lidské bytosti, tak zvířata. A co je důležitější akcentovat ve férové debatě – lidskost nebo staří? A to už vůbec nemluvím o termínu „oplozené vajíčko“.

Kdo vás platí?

Naši činnost podporuje několik tisíc dárců, zcela obyčejných lidí. Zpravidla drobnými částkami. To nám umožňuje pracovat a být finančně nezávislí. Nemáme žádné státní ani jiné dotace.

Hlavně na levé části politického spektra jste za takové konzervativní kruťase. Nebyla třeba chyba přihlásit se před lety ke konzervativní akci DOST?

Jejich petici jsem před více než deseti lety podpořil jako soukromá osoba. Přišlo mi to tehdy jako perspektivní konzervativní společenský proud. Časem se ale ukázalo, že nedokázali společnost oslovit. Pár jednotlivců přicházelo na Pochod pro život jako běžní účastníci stejně jako tisíce jiných. Vážím si každého, komu záleží na životech nenarozených dětí.

To mi připomíná, že tématům jako je gender nebo homosexualita jste se také dříve věnovali výrazně více.

Ano věnovali, ale byla to chyba. Nelze se kvalitně věnovat mnoha tématům. Zjistili jsme, že to ě není téma Hnutí Pro život ČR. Nám jde o záchranu dětských životů. Ostatní věci neřešíme.

Připouštíte umělý potrat u žen, které byly znásilněny?

Neschvalujeme to, ale chápeme ženy, které byly znásilněny, že se rozhodnou pro potrat. Ale zároveň si myslíme, že dítě by mělo dostat šanci žít. Potrat po znásilnění není černobílá záležitost, jak se na první pohled zdá. Pro řadu žen jsou psychické následky umělého potratu horší než vyrovnání se s tím, jakým způsobem bylo jejich dítě počato. Potrat nedokáže vrátit čas. Naopak může přidat další balvan na duši, jak by řekla moje kolegyně Jarka Trajerová, která řídí projekt „Nesoudíme. Pomáháme“

Znáte případy, kdy si znásilněná žena dítě nechala?

Ano, známe a usilujeme o to, aby společnost rozhodnutí těchto žen respektovala a nedívala se na ni přes prsty. Přáli bychom si, aby policie a lékaři tyto ženy nenutili k potratu, ale poskytli jim odbornou i lidskou pomoc. Smutné je, že potrat po znásilnění je vlastně nejvýhodnější pro násilníka, protože z něj snímá povinnost platit osmnáct let výživné.

Počet potratů stále klesá. Těší vás to?

Samozřejmě. Podle předběžných dat poklesl v roce 2018 počet potratů na 18 tisíc a skromně si myslíme, že na tom naše hnutí má svůj podíl. Nicméně, to číslo je pořád děsivé.

Je reálné, aby se počet potratů snížil na nulu?

Ne, to není. Ale má smysl k tomu směřovat. Radujeme se z každého zachráněného života.

Co je ideálním koncovým stavem pro vaše hnutí?

Je to společnost, kde lidé svoje problémy neřeší umělým potratem. Společnost, kde je úcta k životu každého počatého dítěte stejná jako úcta k životu kohokoliv jiného.

Rozhovor vyšel jako dvoudílný, první část nese název "Peníze z eurofondů pro rodiny!" - zde publikovány oba díly v jediném textu pod názvem druhé části. Se souhlasem převzato z www.konzervativninoviny.cz.

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.