Olavo de Carvalho je jedním z předních hlasů brazilské konzervativní obrody. Je spisovatelem, učitelem a kritikem politické levice v Brazílii.

J.R. Nyquist (JRN): Je pro mne radostí, že s tebou mohu mluvit, Olave. Snad bys nám mohl povědět, co se děje v Brazílii.

Olavo de Carvalho (OC): Jak víš, komunisté a marxisté vždycky odsuzovali buržoazii, protože prý definuje demokracii jen v zákonech a formálně, nebere však v úvahu mocenské vztahy. Tohle říkali vždycky. Nyní však v Brazílii komunisté formálního mocenského a zákonného systému využívají. Skryti za formalismem, mocenské vztahy nenápadně převracejí. Podle všech průzkumů veřejného mínění je většina obyvatel Brazílie – asi 70-80% – krajně konzervativní, zvláště pokud jde o mravní a náboženské postoje. A v zemi s převážně konzervativním obyvatelstvem neexistovala (až donedávna) konzervativní strana, neexistují tam konzervativní noviny, televizní kanál, univerzita – zkrátka nic konzervativního tam nenajdete! Většina lidí tudíž nemá možnost vyjadřovat svůj názor. Takový je skutečný mocenský vztah. Formálně, z hlediska zákonů však jsme demokracií. Komunisté tak převzali „buržoazní schéma“ a skryti za formální kulisou si zajišťují, že na skutečné mocenské vztahy není vidět.

JRN: Říkáš, že Dělnická strana je nastrčenou organizací komunistů?

OC: Ne – ONI jsou Komunistickou stranou. To už se nedá skrývat. Četl jsem nedávno knihu nynějšího prezidentského kandidáta Dělnické strany Fernanda Haddada „Za obranu socialismu“. V roce 1998 napsal jakousi moderní verzi „Komunistického manifestu“. S použitím některých materiálů frankfurtské školy (kruh neomarxistických sociologů a filozofů, založený v meziválečném období ve Frankfurtu nad Mohanem, později aktivní zejména v USA, v šedesátých letech 20. století i jinde – pozn. překl.) navrhl pro Dělnickou stranu novou strategii. Nová ale není. Je to táž, s jakou před desítkami let přišel Herbert Marcuse a další. On však tvrdí, že je nová a že skutečnou náplní činnosti Dělnické strany je jít ve stopách „Komunistického manifestu“. To říká sám Haddad, ne já.

JRN: Takže Brazílie vede zápas proti komunistické moci, která pronikla do vlády.

OC: Neovládají však jenom vládu. Ovládají veškerá média, s jednou či dvěma malými výjimkami. Všechny univerzity. Všechny kulturní instituce – prakticky vše. Lidé nemají žádnou cestu, kde by mohli vyjádřit svůj názor. To je důvodem proč tolik lidí tedy vychází do ulic, a tam křičí a protestují. Je to jejich jediné východisko.

JRN: A nyní je Jair Bolsonaro kandidátem nové politické strany, která je konzervativní, a ten hrozí, že zvrátí nadvládu komunistů nad výkonnými složkami brazilské federální vlády. Je tomu tak?

OC: Ano, přesně tak. Komunisté ovšem reagují násilím, obviňují Bolsonara, že je fašista, nacista atd. Dokonce si vytvářejí smyšlené nacistické zločiny, aby ho mohli obžalovat. Ta obvinění jsou směšná a dětinská.

JRN: Jsou v čele těch obviňování brazilská média?

OC: Všechna jim dávají prostor. Neříká to jen Haddad, nýbrž všechny hlavní noviny, velké televizní kanály atd. Tvrdí, že v poslední době došlo k více než padesáti nacistickým zločinům. Nic takového se ale nestalo.

JRN: Takže je to nactiutrhačná kampaň?

OC: Pomlouvačná kampaň, a nejen v Brazílii. Mají podporu všude – v USA i v Evropě. Probíhá celosvětová očerňující kampaň. Kdosi na můj Facebook vyvěsil seznam více než dvou set mediálních organizací z celého světa, které Bolsonara očerňují. Je to velice vážné. Na druhé straně se někdo pokusil sáhnout Bolsonarovi na život – a vyšetřování se v žádných sdělovacích prostředcích neobjevilo. Všude ticho po pěšině.

JRN: Tady ve Spojených státech nepřinesla média ve zprávách mnoho podrobností. Bolsonara prý bodli. To bylo vše, co jsem slyšel.

OC: Ten chlap, který se ho pokusil zavraždit, Adelio Bispo de Oliveira, byl členem Strany socialismu a svobody (PSOL). Je to něco na způsob komunistické strany.

JRN: Nejprve socialisté utrhají Bolsonarovi na cti – a pak se ho pokoušejí zavraždit.

OC: Ano, ano, ano.

JRN: Z čeho mají takový strach?

OC: Během doby, kdy byli u moci, spáchali tolik zločinů, že si nemohou dovolit, aby se teď k moci dostala jiná strana. Vědí totiž, že by je čekal trest.

JRN: Hrozí v Brazílii občanská válka?

OC: To ne, protože lidé nejsou ozbrojení. Budou bezbranní. To není žádná občanská válka.

JRN: Armáda lid neochrání?

OC: Nevěřím, že by doopravdy uposlechli rozkazů a stříleli do lidí. Ale na jejich obranu se také nezmobilizují. V těchto letech byli a jsou armádní generálové velice neteční. Měl jsem v devadesátých letech několik přednášek v brazilských vojenských institucích. Vysvětlil jsem vše, co se děje a k čemu dojde. Ukázalo se, že všechna má varování byla správná. Dělnická strana provedla vše, co jsem předpovídal. Vojsko zůstalo pasivní, protože je paralyzovala prudká kritika v médiích. A teď jsou ustrašení.

JRN: Podle toho, jak líčíš situaci, musejí být Bolsonaro a jeho podporovatelé velice stateční.

OC: Velice, velice stateční. A navíc bez peněz! Druhá strana jich má spousty. Financují je brazilské banky, mezinárodní banky atd. Peněz mohou užívat neomezeně. A Bolsonaro nemá vůbec žádné! Kampaň dělal převážně přes internet – pomocí blogů a Facebooku.

JRN: A vede v počtu hlasů?

OC: Ano, vede! A první kolo hlasování ukazuje na větší účast, než se čekalo.

JRN: Došlo v prvním kole prezidentských voleb k nějakým podvodům?

OC: Případů porušení pravidel bylo při volbách 16 tisíc. A všechny byly zaměřeny proti Bolsonarovi. Hlasovací stroje proti němu mají nějaké předsudky.

JRN: Šlo o hlasovací stroje z Venezuely?

OC: Ano, ano, přesně tak – stroje Smartmatic. A vláda oznámila, že kdokoli bude mluvit o podvodu, bude potrestán. Takže se toho nikdo neodváží. Samotné podvádění při volbách není v Brazílii zločinem. Zločinem je, když na to někdo upozorní. Tudíž teď budou muset zatknout šestnáct tisíc lidí, kteří o tom podali zprávu. Dělnická strana si osobuje právo dopouštět se podvodu a vyhnout se trestu. Jak mohou lidé věřit, že máme demokracii, když vláda každému, kdo odhalí podvádění při volbách, vyhrožuje vězením?

JRN: A přesto se Brazílie stala svědkem vytvoření dosud neexistující konzervativní politické strany a konzervativní kandidát vede v hlasování. Navzdory všemu to vypadá, že brazilský lid při této příležitosti povstal.

OC: Poprvé lidé povstali proti tomu všemu v letech 2013-2015 – jako jeden muž. Byl to velice hrdinský okamžik. Prostě nádhera. A nyní je Bolsonarova kandidatura pokračováním tohoto hnutí – jeho druhou kapitolou. Já tomu říkám „brazilská revoluce“.

JRN: Jak se brazilská elita dostala pod nadvládu marxistů?

OC: V šedesátých letech přijali komunisté strategii Antonia Gramsciho: obsaďte [kulturní] oblasti. Pracovali kousek po kousku, trpělivě, obsazovali všechny [kulturní] oblasti a vyháněli své nepřátele. Trvalo to více než padesát let. Velmi dlouho byl můj varovný hlas osamělý. Už ale není. Mnoho mých čtenářů a studentů píše knihy a blogy. Některé jsou velice dobré.

JRN: A elitní média je ignorují.

OC: Ano. Protože dějiny této moci levice v Brazílii jsou zároveň dějinami ničení vysoké kultury v této zemi. Komunisté zničili vše. V šedesátých letech jsme měli velké myslitele a spisovatele. Dělnická strana při svém zrodu slíbila, že zničí elitu – nazývali ji „establishmentem“. Četli knihu velkého brazilského sociologa Raymunda Faora „Majitelé moci“. Autor ukázal, že Brazílie je země, kde lidé nemají šanci. A Dělnická strana se zrodila se slibem, že zničí tuto elitu. Zároveň však přijali Gramsciho strategii. Tato strategie spočívala v tom, že se elitou stane strana. Chtěli vyvolat Faorovu revoluci a užít přitom Gramsciho strategie. To je nemožné.

JRN: A co vliv čínských komunistů v Brazílii?

OC: Ano, Číňané skupují v Brazílii vše. Rozsah čínské moci v Brazílii je nezměrný. Obrovský.

JRN: Podporují i Dělnickou stranu?

OC: Jistě, jistě, a Íránci také.

JRN: A k jakým změnám dojde, pokud Bolsonaro vyhraje volby?

OC: Především bude muset potlačit obchodníky s drogami. Ti vydělávají spoustu peněz. Podplácejí každého. Ovládají velkou část země. To je prvořadý problém. V Brazílii dochází k sedmdesáti tisícům vražd ročně. To znamená tři irácké války během každého roku.

JRN: A to je kvůli [dealerům drog]?

OC: Ano, a ty [dealery] chrání Dělnická strana a vláda.

JRN: Takže vláda využívá kšeftování s drogami a organizovaného zločinu?

OC: Ano. Téměř monopolním vlastníkem těchto kšeftů v Brazílii je FARC (Kolumbijské revoluční ozbrojené síly). Brazilský obchodník s drogami Fernando Beira-Mar se přiznal, že rok co rok nakoupil zbraně pro FARC a směnil je za dvě stě tun kokainu pro prodej na brazilském trhu. Z čehož lze vyvodit, že FARC je v Brazílii monopolním vlastníkem trhu s drogami. No a FARC je členem organizace São Paulo Forum, která sdružuje dvě stě – vesměs komunistických – stran. Je to nová Komunistická internacionála v Latinské Americe. Založil ji a jejím předsedou se stal Lula da Silva (bývalý brazilský prezident – pozn. red.), předseda Dělnické strany. Všichni jsou tudíž partnery – FARC, Dělnická strana, atd.

JRN: Takže jejich cílem, jako nové Komunistické internacionály v Latinské Americe, je provést totéž, co provedli ve Venezuele, i v Brazílii, v Kolumbii, v Bolívii, v Argentině...

OC: V celé Latinské Americe. A po Venezuele není žádná země v tak nebezpečné situaci jako Brazílie.

JRN: Kdybys mohl radit americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi a říci mu jednu věc o situaci Bazílie, co bys řekl?

OC: Že nemůže dovolit, aby celá Latinská Amerika připadla komunistům. Pro Spojené státy by to znamenalo smrt. Je to velice nebezpečná situace – dokonce i pro Američany.

Rozhovor uveřejněn 25. října 2018. Převzato se souhlasem autora. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložila Ivana Kultová.