Z duše nemám rád spiklenecké teorie. Snaží se interpretovat historické i současné události jako důsledek jakéhosi tajného spiknutí skupiny vlivných. Mezi konspirační teorie řadím i vysvětlení, že příčinou současné krize euroatlantické civilizace je spiknutí neomarxistů. Já jsem přesvědčen, že neomarxismus je jen jedním z mnoha faktorů, které způsobují současný stav. Nechci se zabývat veškerými příčinami současné krize, obávám se, že je to nad mé síly. Chci ale varovat před zjednodušenými závěry. Pokud bych přesto hledal výstižnější termín pro stav euroatlantické civilizace, použil bych spíše termín dekadence, než neomarxismus.

Kdysi jsem napsal, že naše civilizace je smrtelně, nikoliv však nevyléčitelně nemocná. Zatím nevidím důvod na tomto konstatování něco měnit. Jen si troufám doplnit, že za těch pár let od doby, kdy jsem toto zmínil, se stav naší civilizace nezlepšil, spíše naopak. Řekl bych, že průběh choroby má progresivní charakter. Pokud nenalezneme a nepojmenujeme veškeré skutečné hlavní příčiny choroby, máme jen pramalou naději na úspěšnou léčbu. Obávám se, že jakákoliv konspirační teorie, tedy i ta o spiknutí neomarxistů, nás zavede špatným směrem.

Přiznám se, že termín neomarxismus nemám rád, ba, začínám na něj být alergický. Tento termín je silně nadužíván a mnozí jej používají k onálepkování a dehonestaci názorových oponentů (stejně jako termín fašismus). Ve většině případů není tato nálepka na místě. Termínem neomarxismus – neomarxista jsou prošpikovány Parlamentní listy, Protiproud, Freeglobe a podobná periodika. Např Lukáš Petřík nazval na serveru Freeglobe Romana Jocha „levičáckým perverzním trafikantem a Neomarxistou-neokonistou“.

Troufám si konstatovat, že není mnoho těch, kdo četli cokoliv od Marxe, což myslím platí i o většině z předlistopadových papalášů. Ti používali často termín marxismus jen jako beranidlo. Stejně tak ho používají dnes mnozí z těch, kteří s ním tak hojně operují. To, že někdo prosazuje právo homosexuálů uzavřít manželství či prosazuje adopci dětí páry stejného pohlaví neznamená, že je neomarxista. Stejně tak ti, kteří podporují či praktikují různé zrůdné genetické experimenty, ti, kteří popírají rozdíly mezi mužem a ženou či naopak prosazují názor, že existují desítky různých pohlaví, často nemají s marxismem nic společného.

Jakákoliv snaha zařadit viníky dnešního stavu společnosti do jedné ideologické škatulky je zavádějící. Znám velmi dobře jednoho přesvědčeného marxistu, který v běžném životě zastává velmi konzervativní názory. Na rodinu, genderové otázky, genetické experimenty... Dokonce bych řekl, že používá stejnou rétoriku jako ti, kteří tak často šermují s pojmem neomarxismus (samozřejmě, kromě používání tohoto termínu) a stejně jako mnozí z nich vidí naději v Rusku. Jedná se o inteligentního a velmi vzdělaného člověka, který byl ale od mládí tvrdě formován v duchu marxistické ideologie. Četl celé Marxovo dílo. Na druhou stranu znám dlouholetého člena ODS, člověka, který marxismus striktně odmítá, který bojuje za právo stejnopohlavních párů na manželství a adopci.

Mnozí z těch, kteří se hlásí ke konzervatismu, ve skutečnosti pokrývají jen určitou část spektra konzervativních postojů. Mezi důležité konzervativní postoje řadím i čestnost, odpovědnost a umírněnost. A to jsou vlastnosti, které bohužel mnohým z verbálních zastáncům konzervatismu chybí. Ztotožňuji se s názorem, že konzervatismus není ideologie, ale životní postoj. Jednoduše lze proto konstatovat, že čím více lidí bude zastávat autentické konzervativní postoje v celém spektru tohoto pojmu, tím větší je naděje na vyléčení společnosti. Mnohem složitější je však odpověď na to, jak toho dosáhnout.