Oni to do teď nechápou…

Napsal Matyáš Zrno

Ludovine Dutheil de La Rochère (1971) je hlavou hnutí La Manif Pour Tous, které ve Francii vzniklo v roce 2013 jako výraz odporu k uzákonění stejnopohlavních sňatků prezidentem Hollandem a dokázalo přïvést do ulic Paříže milion lidí. V Praze byla na pozvání Aliance pro rodinu. Pro Konzervativní noviny  hovořila o tom, jak to všechno začalo, jaké překvapení to bylo pro prezidenta Hollanda, zda je podpořili francouzští muslimové, a kam dál pokračovaly požadavky LGBTIQ (XY…) lobby.

Vedla jste normální život, měla rodinu, práci a najednou jste v roce 2013 stála v čele milionové demonstrace za přirozenou rodinu? Jak se to stalo?

Velkou výhodou pro mě bylo, že jsem se léta zabývala bioetikou a také pracovala v PR. Ale vše začalo v roce 2012, kdy Francois Hollande představil svůj předvolební program a já v něm našla manželství stejnopohlavních párů. Dala jsem se dohromady s několika dalšími lidmi, protože jsem se obávala (ačkoliv to tak zpočátku nevypadalo), že bude zvolen. Ale tomu bodu o homo manželství v jeho programu nevěnoval nikdo pozornost. Žádný novinář se ho na to nezeptal.  Krátce po jeho zvolení byly parlamentní volby a tam jsme už každému kandidátovi kladli otázku, zda to podpoří nebo ne.   Vytvořili jsme web, kde jsme se snažili informovat veřejnost o tom, jaké názory má který kandidát. Ale bylo to v počátcích, neměli jsme prostředky a kandidátů byly tisíce. Takže to nebylo úplně dokonalé.  Ale alespoň jsme postupně burcovali lidi, že tu ten záměr je.

A potom v prosinci 2012 zveřejnila jeho ministryně spravedlnosti už přímo návrh zákona. Dokonce si k tomu vybrala katolický tisk. Protože oni si vůbec nedovedli představit, že se objeví nějaká opozice. Představovali si nějaký víceméně symbolický odpor ze strany církve, a proto si vybrali katolické noviny, aby to vysvětlila, že to vlastně nebude tak zlé a nemáme se čeho bát. Já jsem v tu dobu obešla spoustu katolických organizací, abychom velmi rychle začali proti tomu zákonu něco dělat.  Ale nikdo nic dělat nechtěl. Že to nemá cenu. Takže jsme nakonec byli tři.  Já, manažerka Béatrice Bourges a humoristka a fejetonistka Frigide Barjot. Rozhodli jsme se, že musíme něco udělat hned. Vybrali jsme den, jméno („demoška pro všechny“  jako slovní hříčka vůči „manželství pro všechny“) a pustili jsme se do toho. Tiskli jsme letáky, distribuovali, pracovali na facebooku.  A velmi rychle se našli dobrovolníci, co to šířili dál.  No a byl to obrovský úspěch. My jsme vůbec nevěděli, co čekat, kolik přijde lidí. O ono jich přišlo v Paříži na tu první demonstraci 200 000.

To asi nebylo překvapení jen pro vás…

Ano, média byla v šoku. Oni nás tak ignorovali, že tam vůbec nepřišli. A ještě nějako dobu se tvářili, že nejsme.  Časem nás začali zvát do médií, do debat atd. I když ty debaty byly takové… prostě já a tři čtyři, pět oponentů a moderátor také na jejich straně. Ale to je jedno, zvládla jsem to a byla to pro nás další reklama.  A ještě po dvou letech se mě novináři ptali, jak se nám podařilo dostat tolik lidí do ulic. Prezident byl v šoku. V podstatě to popíral. Jenže my jsme byli větší a větší. Demonstraci od demonstrace.

Měli jste nějakou podporu od církve?

Církev je opatrná, ale první rok nás někteří biskupové podpořili a ve svých diecézích vyzvali věřící, aby se demonstrací zúčastnili. A zase jiní mlčeli.  Ale jak „pokrok“ postupuje a nyní se bojuje o asistovanou reprodukci pro gay a lesbické páry, tak zveřejnili dokument, kde to kritizují. A to podepsali všichni. A je to velmi ostrá kritika.

Má církev ještě ve Francii nějaký vliv? Ve Francii jsem viděl spíše prázdné kostely.

Ono je pořád i hodně plných kostelů, záleží jak kde. Třeba v Bretani. Ale máte pravdu, dechristianizace je ve Francii na postupu. Ale je tu pořád velmi odhodlaná menšina katolíků a jsou tu duchovní a biskupové, kteří jsou s námi.  A pak tu jsou i evangelíci, muslimové a samozřejmě i lidí bez vyznání, kteří nás podporují. Církev má pořád vliv. Je to spíše jakýsi kulturní vliv, ale pořád ho má.

Vy jste ale získala podporu přímo od papeže Františka, ne?

Ano, potkala jsem se s ním před několika lety. Dala jsme mu tehdy bílou mikinu s naším znakem – čtyřčlennou rodinou.  Několikrát měl velmi jasné a ostré vyjádření v naší věci. V roce 2016 dokonce přímo kritizoval pronikání genderové ideologie do školního kurikula. To nás hrozně překvapilo, že mluvil tak detailně. A ještě více to překvapilo francouzský tisk. Novináři mi pak říkali, že mám na papeže mobil a „brífuju“ ho (smích).  A mysleli to vážně…

Co francouzští muslimové? Sice volí levicově, ale v těchto věcech jsou asi hodnotově konzervativní…

Ano, my jsem se zezačátku snažili s nimi spolupracovat. Bylo by to zajímavé, protože oni byli elektorátem Francoise Hollanda.  Bylo by pěkné mu ukázat, že jeho voliči jsou proti jeho zákonům.  Ale moc se to nepodařilo.

Proč?

Protože jim to bylo jedno. Jejich dětí se to netýká. Co se jich týká – a to si velmi dobře uvědomují – je genderová ideologie ve školách. Tam jsou velmi aktivní a jejich pomoc je efektivní.  Takže je to o tom, jak moc se jich to přímo týká.

A genderová ideologie je ve školách hodně protlačovaná?

Ano, velmi silně. V roce 2013, hned po protlačení stejnopohlavního manželství a adopcí chtěl premiér zavést pojem genderu přímo do zákona. Nakonec od toho ale upustil.  To je náš velký úspěch. Stejně jako asistovanou reprodukci pro lesby a gaye, to zkoušel Hollande třikrát a neuspěl.

A co Macrone?

Ten od počátku svého mandátu váhá…  On sám to podporuje, jen čeká na vhodnou chvíli. Vypadá to, že s tím přijde v létě. Ale obávají se nás. Neví, jestli třeba nejsme znovu schopni zmobilizovat milion lidí. Já to sice taky nevím, ale všude říkám, že ano (smích).

Čelili jste při demonstracích represím?

Ano, dokonce Rada Evropy odsoudila postup francouzské policie. Mnoho lidí bylo zbito. Pravda, někteří se po skončení demonstrací chovali trochu provokativně, ale to není nic proti tomu, co se děje v ulicích Paříže třeba nyní. Drtivá většina byla nesmírně slušná. Ale vládě se to hodilo, aby nás označila za násilníky, extrémisty atd. To řada médií opakovala den za dnem.  Takže pro řadu lidí bylo obtížné přiznat, že patří k Mani Pour Tous, protože je ostatní hned považovali za extrémisty…

Jak máte vztahy s politickými stranami?

Národní fronta naše pozice tak nějak podporuje, ale nějak zvlášť je to nezajímá.  Republikáni, umírněná pravice, je aktivnější v naší podpoře. Na levici jsou ti, co podporují asistovanou reprodukci pro gay a lesbické páry, ale někdo je tam alespoň proti náhradnímu mateřství, kdy si homosexuální páry zaplatí (obvykle ve třetím světě) ženu, která jim odnosí a porodí „jejich“ dítě.  Macronova strana je spíš pro, ale oni jsou zvláštní stranou, která vznikla hrozně rychle a jsou tam lidi nejrůznějších názorů. Obvykle dost nekompetentní a často nemají na vše žádný názor…

Vida, to mi připomíná jistou vládnoucí stranu v České republice… Nicméně, kdo vás financuje?

Prakticky bez výjimky drobní dárci.  Žádný velký byznys, žádné státní granty, žádná podpora od měst. To jde vše na druhou stranu.

Se souhlasem převzato z www.konzervativninoviny.cz.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.