Obsah

Editorial

Napsal Vox Occidentis

Milí čtenáři,

uplynulé volby a nadcházející 100. narozeniny Československa. K volbám snad jen tolik, že jsme nezaznamenali oblíbené srovnání, alespoň mezi největšími politickými stranami, třeba jen v Praze, přepočtu, kolik kterou stranu 1 hlas stál peněz vynaložených na předvolební kampaň. Nahlédnuto z tohoto úhlu nelze výsledek hnutí ANO 2011 označit jinak než jako absolutní debakl. Lze z toho odvodit, že situace není zcela beznadějná.


***

Jak vůbec někdo může být socialista? To je titulní otázka jednoho z textů v tomto čísle. Podobnou otázku obdržel Alain Besançon (člen francouzské Akademie, ředitel Écol de hautes études en sciences sociales) od Alexandra Devecchio a Paula Sugy („Uvnitř metafyzické prázdnoty se daří rozplizlé humanitářské zbožnosti“, Kontexty 4/2018, z francouzkého originálu publikovaného v Le Figaro Magazine přeložil Josef Mlejnek): „Autoři předmluvy o vaší knize píší, že se jí jako Ariadnina nit táhne otázka ‚Jak někdo může být komunistou? A jak velký může být jejich počet?‘ Existuje mnoho důvodů. Tyto tři považuji za zásadní. ‚Marxismus-leninismus‘ se jeví jako totální výklad světa ve všech aspektech, za který ručí sama věda. Jde o falešný obraz, o iluzi, která však přitahuje mladé lidi. Je to pokus o zkrácenou cestu k absolutnímu vědění. Marxismus navíc v sobě nese velice silný revoluční elán. Taková byla také nálada krátce po válce. Francie zažila revoluci s jakobínským experimentem, jenž skončil krátce po Robespierrově pádu v roce 1794. Bolševický komunismus převzal štafetu, znovu zahájil revoluci a dovedl ji k ideálnímu cíli. O tom, co se v Rusku skutečně děje, vědělo jen málo lidí. Moře krve bylo pečlivě skrýváno. Země Sovětů se jevila jako utopie u moci, jako utopie uskutečněná. Sovětský svaz vedl heroickou válku a podílel se na velkém vtězství Spojenců nad blíženeckou utopií nacistickou, jejíž hrůzy znal celý svět. O hrůzách komunismu věděl jen malý počet lidí, nepříliš známých a bez většího vlivu. V padesátých letech smýšlel francouzský intelektuální svět o sovětském Rusku velice příznivě. Na univerzitách a fakultách sociálních věd se o něm mluvilo s respektem a úctou.“ Co dodat? Snad jen, že i ve zmíněných 50. letech se i ve Francii našli takoví, kteří neztratili schopnost vidět svět v reálných obrysech a přinejmenším jeden vlivný autor, který o svém nazírání skutečnosti neváhal psát. Opium intelektuálů Raymonda Arona vyšlo poprvé v roce 1955.

***

Kromě již zmíněných republikových narozenin je před námi neblahé 101. výročí bolševické revoluce v Rusku. 7. listopadem začínal, jak pamětníci vědí, tzv. „třináctý“, popř. „nejdelší“ měsíc: Měsíc československo-sovětského přátelství. Proč „nejdelší“? Protože končil až 13. prosince, kdy v roce 1943 poklekl Edvard Beneš před Josefem Stalinem. Tak přejeme raději zcela konvenční, nezajímavý, obyčejně příjemný listopad, kdy už přichází večer opravdu brzy a je tedy čas nahlédnout do KONZERVATIVNÍCH LISTŮ.

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.