Obsah

Politická reforma

Napsal Martin Bejvl

Přál bych si režim na principu oboustranné dohody: Vládnoucí třída bude mít legálně zajištěné doživotní benefity ve výši části daní. Za to povede stát tak, aby třída daňových poplatníků (sídlících v tuzemsku) byla co nejsilnější, hospodářsky i populačně. Zbývající část daní pak půjde na podporu klíčových veřejných služeb. Cílem oboustranné dohody je, aby vláda co nejméně podléhala partikulárním zájmům a co nejvíce usilovala o dlouhodobý rozvoj celé společnosti. Tento cíl bych považoval dokonce za přednější, než demokracii. Rád uvítám každý alternativní nápad, jak tu oboustrannou dohodu realizovat. Zbytek tohoto textu je nástinem některých aspektů systému, který by mohl požadované kritérium splňovat, a přechodu na tento systém.

Navrhuji využít stávající Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí (dále UDHPSH). UDHPSH dostane každý rok obnos ve výši části daní. UDHPSH bude poskytovat tyto služby: 1) Dobře placenou definitivu vysloužilým politikům, 2) Dotace na volební kampaně, 3) Dotace na provoz stranických kanceláří s profesionálním personálem včetně regionálních stranických poboček. Podmínkou k udělení definitivy v UDHPSH bude vydržet ve funkci alespoň celé jedno volební období.

Volební systém do sněmovny navrhuji zachovat. Konkrétní struktura UDHPSH a konkrétní klíč k rozdělování dotací na kampaně a na provoz stran může vycházet z dosud zažitého volebního systému do sněmovny. Ale navrhnul bych změnit systém jmenování a výměny vlád tak, aby byla při politických změnách zajištěna co největší kontinuita. Po volbách do sněmovny má zůstat dosavadní premiér i se svojí vládou plně ve funkci tak dlouho, dokud většina nové sněmovny nevyjádří důvěru vládě nové. Rovněž bych preferoval parlamentní systém s co nejmenšími prezidentskými prvky, protože systémy se silnými prezidentskými prvky mají v průměru větší tendence ke vzniku diktatury. Volba presidenta by tedy měla být předána zpět Parlamentu.

Každá reforma se skládá zejména ze dvou hlavních částí: z cílového stavu a z přechodové fáze. Většina tohoto textu se dotýká onoho cíle, nyní tedy na okamžik k tomu, jak se pokusit zajistit hladný přechod. Rozhodně jsem proti násilným revolucím. Ty většinou vedly k ještě horším vládám, než byla svržená vláda původní. Genocida ve Vendée je nepřijatelnou cenou za pozdější demokracii. To raději nahlodat odpor rozsáhlou amnestií, která sice bude jednorázově nespravedlivá, ale nový režim by neměl odpůrce „na život a na smrt“. Nejvlivnější lobbisté plus všichni jejich blízcí by prostě dostali neopakovatelnou výjimku ze zákona: byla by jim udělena definitiva v UDHPSH plus amnestie za delikty spáchané v době před uzákoněním UDHPSH. Za této podmínky by snad tedy byli svolnější nastolit právní stát. Problém samozřejmě spočívá v tom, že takový postup nesmí být avizován předem (v tomto textu to snad nevadí...), neboť přislíbená beztrestnost za činy, které se dosud nestaly, je nespravedlností ještě větší (zejména vůči obětem v důsledku přislíbené beztrestnosti napáchaných zločinů...).

Kromě toho, měli bychom se stát čistými plátci mezinárodních dotací a z tohoto titulu prosazovat a následně být součástí co nejširší mezinárodní zóny volného obchodu (včetně např. volného obchodu mezi USA a zeměmi EU). Zóna volného obchodu, její administrace a bezpečnostní zajištění je totiž druhem služby, kterou velmoci (ty totiž nesou v tomto případě hlavní část nákladů) nejsou povinny poskytovat jen tak zadarmo. Velmoci totiž mají také své národní zájmy. Kromě toho, čím více státy mezi sebou obchodují, tím méně mezi sebou válčí. Konečně jako čistí plátci jsme méně vydíratelní a můžeme i navrhnout, aby euronařízení nebyla pro čisté a pravidelné plátce dotací závazná. To je cesta, jak férově některé pro nás nepřijatelná opatření odmítnout a nevystatovat se přitom výčitkám našich spojenců.

K tomu je samozřejmě třeba přesvědčit voliče, aby ze svých daní výše navržené platili. Takové přesvědčování jistě nebude problematické v rozvrácených zemích, ve kterých lze už jen obtížně něco zhoršit. Ale i země jako je Česká republika nejsou v tomto smyslu „beznaděné“ uvážíme-li, kolikrát bylo při obhajobě pana Babiše slyšet, že on přece už „nahrabáno má, tak krást nepotřebuje“. Definitiva vysloužilým politikům i její příslib se sice neopírá o identickou logiku, ale směřuje podobným směrem. Jde o jakési „státní výpalné“, které by mělo politickou representaci podnítit spíše k práci ve prospěch celku, než pro vlastní soukromé zájmy, které by právě definitivou byly jednou provždy zajištěny.

Navrhovaný model financování není v rozporu s demokracií, protože občanům se tím nijak neumenšuje možnost zakládat své vlastní strany a kandidovat ve volbách. Rovněž zákony a státní rozpočet bude schvalovat aktuální parlament a ne UDHPSH. Celkový provoz UDHPSH by mohl odhadem stát jednotky % HDP.

Politik, který vydrží ve funkci alespoň celé jedno nezkrácené volební období, by tedy měl mít zaručenu dobře placenou definitivu v UDHPSH. Určitě by se jednalo o poslance, senátory, prezidenty, premiéry. Patrně také o členy vlády a předsedy dalších klíčových institucí, jako je ČNB, NKÚ, ÚS, KCP. Onen definitivní plat by byl nějakou částí z daní děleno počtem vysloužilých politiků. Konkrétní výše by byla upravována aktuální vládou a aktuální sněmovnou. Plat politiků ve funkci by byl přitom stejný, jako plat definitivní. Jednalo by se o sjednocený politický plat s tím, že kdo vydrží ve funkci alespoň celé jedno volební období, bude tento sjednocený politický plat pobírat do konce života. Těchto doživotních rentiérů by, domnívám se, nebylo nějaké omračující množství. Klíčová je podmínka vydržet ve funkci alespoň celé jedno volební období. Počet těchto osob by bylo možné odhadnout jako 300 za každé volební období (přičemž zde je předpokládáno, že žádné volební období neskončí předčasnými volbami – a to jistě není železným pravidlem) vynásobeno počtem volebních období, do kdy se vysloužilý politik dožije, což lze odhadnout v průměru na 10 čtyřletých období, tedy celkem maximálně 3000, ale spíše méně, dost možná výrazně méně (i proto, že řada politiků po jednom „odslouženém“ volebním období s aktivní politikou nekončí...).

UDHPSH by v tomto modelu zejména administroval státní dotace na kampaně a na provoz politických stran a „spravoval“ personální kapacity držitelů politické definitivy tak, aby jejich zkušenosti byly využívány ve prospěch státu, společnosti, systému. Jednou z výhod tohoto uspořádání je, že by tito lidé, často nositelé velmi citlivých informací třeba i bezpečnostního charakteru, byli takto „staženi“ z trhu práce a nemohli by nabízet své specifické zkušenosti soukromému sektoru (a tím v důsledku často státní zájmy poškozovat).

Redakčně kráceno. Autor má k disposici rozsáhlejší, podrobnější verzi textu a je připraven o tématu diskutovat: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.