Čtěte Hofhanzla – tam to všechno je!

Napsal Jan Kubalčík

Nechci a nebudu ani na okamžik předstírat jakoukoli odbornost v oboru lesního hospodářství. Přesto si dovolím krátce se pozastavit u současné kůrovcové kalamity.

Sice nevím (téměř) nic o lesích, ale jako vcelku dlouholetý včelař vím něco (málo) o včelách a včelaření. Vím například to, že (podobně jako u právníků) sejdou-li se dva včelaři, jsou na konkrétní problém presentovány nejméně tři různé názory. Může jít, namátkou, o typ úlu (ale pozor: úl medu nepotí!), rámkovou míru, tzv. studenou či teplou stavbu, zateplení úlu... a mohl bych pokračovat celkem dlouho. Prakticky každý včelař včelaří v něčem originálně, po svém. Inu, ono také – přinejmenším – každé stanoviště je jiné a už to samo o sobě může být legitimním důvodem k svébytnému přístupu. O čem ale není sporu, že každý pozná, zda někdo včelaří dobře nebo ne – prostě podle toho, že jeho včelstva jsou, nebo nejsou, zdravá a silná a z těchto včelstev má, nebo nemá adekvátní množství medu. (Co je to „adekvátní“, do toho se, s dovolením, tady pouštět nebudu...) A to nejen nyní, ale dlouhodobě – dnes, stejně jako před pěti lety, stejně jako za pět let. Jistě, může přijít nějaká pohroma, která do toho vnese včelařem neovlivnitelný či těžko ovlivnitelný faktor, ať už ve formě skutečné přírodní katastrofy, vandalismu, nebo třeba epidemie. Posledně jmenované neštěstí pak bývá „souhrou“ přírody a člověka – nejčastěji nějakou kombinací jeho hlouposti, ignorance a liknavosti.

Analogicky si tedy troufám nahlédnout i na toho v úvodu zmíněného kůrovce. Nepochybuji, že odborných názorů na ledasjakou otázku mají mezi sebou lesníci přinejmenším tolik, co včelaři. Dobrý hospodář má ale zdravý a silný les a z něj odpovídající výtěžnost. Ta se sice pozná ještě o poznání složitěji než u těch včel, neboť hospodářský cyklus lesa je podstatně delší (nejméně desítky let, spíše ke stovce), ale při zpětném pohledu snad zkušené oko dokáže rozpoznat, zda někdo hospodaří nebo drancuje, zda ošetřuje či devastuje. No a zkusme poctivě nahlédnout touto – jistě zjednodušenou – optikou na aktuální stav lesů v naší zemi a rámcově si k tomu promítněme, kdo a jak je většinově v uplynulých dekádách spravoval. Samozřejmě, každá složitá otázka má jednoduchou nesprávnou odppověď, ale pokud znakem dobrého hospodáře není výše uvedené, tak co potom takovým znakem je?

Společnou charakteristikou (jistě nikoli pouze) včel a lesa přitom je, že sousedící hospodáři se vzájemně ovlivňují a každý jeden by si měl být vědom své odpovědnosti za důsledky, které svým chováním může sousedům způsobit. Ve dřevě je však nepoměrně více peněz a historie zná případy, kdy bohatství nahromaděné v lesích předchozími hospodáři vydrancovali uchvatitelé, aby finančně utáhli nějakou tu svoji revoluci. I kdyby však toho nebylo, těžební firma oddělená od pěstební činnosti ztrácí přirozeně nezbytný rámec – jako taková chce prostě těžit a to pokud možno co nejefektivněji. To, obávám se, často znamená prostě „ve velkém“, s těžkou technikou, velké množství stromů – dřeva na jednom místě. Efektivněji se pochopitelně takto „ve velkém“, na jednom místě i sází mladé stromky. A k takové těžbě a následné výsadbě dochází snáze tam, kde se právě rozjede kůrovec. Nějaké mantinely by tomu jistě nastavil rozumný dohled, ale jak jej realizovat, když mezi všemi firmami, které stromy kácí i sází, dominují ty ze svěřeneckého fondu premiéra (v demisi / designovaného) Andreje Babiše? A až nebude co těžit? Investor klidně převede svá aktiva do jiného oboru, třeba začne šít dámské halenky, pokud to zrovna poletí. Na lese mu každopádně záleží málo nebo vůbec.

Tím chci naznačit, že tlak na špatné hospodaření v lesích je nesrovnatelný s tím, že včelař zpravidla čelí skutečně pouze své vlastní lenosti, liknavosti, ingoranci. Což o to, to jsou většinou právě ti vůbec nejnebezpečnější nepřátelé, ale tomu, kdo se s nimi pere aspoň trošku úspěšně, už v zásadě nic jiného v cestě nestojí. Ne tak poctivě se snažícím lesníkům.

A pokud vás zajímá, jak to s lesy skutečně (nejen) v uplynulých téměř třiceti letech bylo, kde jsou příčiny současného stavu, co a jak se dělo kolem Šumavy a kde hledat řešení, vraťte se ke starším textům Čestmíra Hofhanzla a k jeho knížkám, které k tomuto tématu publikoval. Tam to všechno je.

Autor je předsedou Konzervativní strany.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.