Obsah

Prázdninové poznámky k volbám

Napsal Michaela Freiová

Veřejná diskuse

Na konci prázdnin ukazují průzkumy volebních preferencí stále značnou rozdrobenost politické scény: hrozí tedy, že značná část hlasů může propadnout. Značný vliv budou mít dosud váhající voliči. Neměli bychom patřit mezi ně.

Přiznám se, že mne znepokojují diskuse pod články na internetu. Je, podle mého soudu, zcela zjevné, že se organizovaně vynořují příspěvky, které líčí současnou situaci v zemi jako hrozivou, ba katastrofální. Jako příklad bych uvedla tvrzení, že dnes – v situaci, kdy panuje spíše nedostatek pracovních sil – u nás roste nezaměstnanost, což „dříve nebylo“. Hlasů, které tvrdí, že za komunismu bylo lépe, je podezřele mnoho.

Domnívám se, že by právě katolíci měli mít odvahu poukazovat na to, že je u nás celkově lépe a že bychom za to měli být vděční. Právě my jsme za komunismu zřetelně  nesli břemeno nesvobody a všestranné buzerace; neměli bychom na to zapomínat.

Kauza Babiš

Na poslední chvíli se vynořila kauza „Čapí hnízdo“, která může politickou diskusí důkladně zamíchat. Sama si netroufám ji podrobně posuzovat, takže si dovolím využít hodnocení Bohumila Doležala v jeho Událostech:

„Pokud jde o volby samy, nebudou rozhodovat o tom, zda má být trestně stíhaný politik premiérem nebo ne, nýbrž o tom, zda bude dominantním politikem v ČR, a tedy i případným premiérem, Andrej Babiš nebo ne. Je tu řada pádných důvodů, proč by být neměl, přičemž případ ‚Čapí hnízdo‘ se sice nedá přehlédnout, ale není mezi těmi důvody ani náhodou na prvním místě. Problém je politický a rozhodovat bude velká porota, tj. voliči. Tak to ve volbách chodí. Velká porota nebude ani náhodou rozhodovat o tom, zda je Andrej Babiš vinný v kauze ‚Čapí hnízdo‘, nebo ne. Soud nebude rozhodovat o tom, zda smí být Andrej Babiš premiérem nebo ne, ale zda je podvodník, nebo ne. Jde o dvě různé věci. Byla by demagogie tvrdit, že spolu vůbec nesouvisejí. Ale jsou to dvě různé věci a dva různé problémy.

Jde o to, zda se nám podaří udržet parlamentní demokracii, právní stát a politickou pluralitu aspoň na té úrovni, jakou jsme si vydobyli – lépe řečeno asi, jaká nám spadla do klína – po listopadu 1989. Anebo zda tu budeme mít ‚stát jako firmu‘ specifické povahy (s inspirací v Chicagu třicátých let minulého století nebo v Palermu bez časového omezení) a demokracii dejme tomu pořádně zjednodušenou. To druhé by bylo děsné, i kdyby pan Babiš nekradl ani trochu. Mnoha lidem zdálo, že hlavní problém, vláda zrádné pravice, je vyřešen, a pan Babiš je jen něco podružného, s čím si poradíme. Pan Babiš je člověk cílevědomý a má jiný koncept: hlavní problém jsou ‚standardní, tradiční strany‘. Drží se ho cílevědomě, jako Otesánek: spapal jsem ODS, spapal jsem TOP09, a tebe, ČSSD, taky sežeru. A opravdu, nešťastným socanům už koukají z tygrovy tlamy jen nožičky.“

Kauza Okamura

Druhá strana, která nabírá na síle, je Okamurova Strana přímé demokracie. Velmi pohotově zachytila reálný problém, jímž je hrozba islamizace naší země. Na druhé straně má zcela nebezpečné plány: idea odvolatelnosti politiků by přinesla situaci, kdy by se každý politik musel bát vyslovit nepohodlný názor nebo přinést nepopulární návrh.

Ale odpovědný politik se nesmí bát být nepopulární. V tom byla síla Winstona Churchila, který je dnes stále častěji citován.

Problém volebního systému

Zdá se mi, že stále víc lidí začíná nahlížet, že to, co nám komplikuje politický život, je právě náš volební systém; rozdrobená politická scéna, na níž drobné strany uzavírají problematické koalice, které zbavují politiky odpovědnosti. To už do voleb nevyřešíme, ale měli bychom na tom pracovat.

Se souhlasem převzato ze čtrnáctideníku RC Monitor, č. 16 / 2017.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.