Obsah

Devět z deseti českých legislativních norem má původ v Bruselu

Napsal Ondřej Krutílek

Evropská unie je v Česku synonymem pro dotace. Náš každodenní život ale spíše než „evropské projekty“ ovlivňuje evropská legislativa.

Každý si vzpomene na letní čas, zákaz žárovek nebo regulaci výkonu vysavačů. Tím to ale zdaleka nekončí. V Bruselu mají původ kromě medializovaných uprchlických kvót například chystaná regulace nabývání a držení zbraní, emisní požadavky na kotle (kvůli nimž se vypisují tzv. kotlíkové dotace) nebo směrnice o energetické náročnosti budov (která bude mít od roku 2021 za následek, že kdo si nebude chtít postavit pasivní dům, nebude mít žádný dům). Prakticky neexistuje sektor, který by EU – za mohutného přispění svých členských států – „neobsadila“ nebo na který by si alespoň nemyslela.

Od května 2004, kdy jsme do EU vstoupili, tvoří podíl evropské legislativy na českém právním řádu v průměru 91 %. Pokud bychom chtěli po vzoru dne daňové svobody slavit den legislativní svobody (tedy den, od kdy si v Česku hypoteticky přijímáme pravidla sami), letos by vyšel na 31. říjen.

Českou evropskou legislativu totiž netvoří, jak se všeobecně předpokládá, pouze právní předpisy, které vydaly české orgány v návaznosti na legislativní aktivitu EU. Její nedílnou součástí jsou také nařízení a rozhodnutí vydaná přímo EU. Pro konečného příjemce totiž není podstatné, kdo normu přijal, ale zda je, řečeno eurospeakem, přímo účinná a přímo použitelná. A to zmíněná nařízení a rozhodnutí jsou.

Fakt, že český parlament a vláda autonomně schvalují pouze jednu z deseti norem tvořících český právní řád, samozřejmě neznamená, že jsme od roku 2004 nesvéprávnou kolonií EU. Máme (zatím) rozhodující vliv na to, jak bude vypadat státní rozpočet, jaké a jak vysoké budeme platit daně nebo zda bude naše zdravotnictví i nadále bezplatné.

Rovněž to neznamená, že bychom měli paušálně odmítat vše, co k nám přichází zvenčí. V Evropské unii byla prosazena i řada rozumných a pozitivních věcí. Pokud ale nechceme nadále zůstávat ve vleku Bruselu, je nejvyšší čas si uvědomit, že to, jak bude vypadat naše budoucnost, se už zdaleka nerozhoduje jen v Praze.

Proto je třeba vypracovat zahájit debatu o odpovědné politice České republiky ve vztahu k EU a vytvořit koncepci včasné, soustavné a konzistentní obhajoby našich národních zájmů. Nechceme z Evropské unie vystoupit, chceme ji reformovat. Chceme společnou, silnou a sebevědomou Evropu, ale odmítáme bruselskou byrokracii, která jí stojí v cestě.

Autor je analytik legislativy EU. Publikováno v Newsletteru Pravého břehu, www.pravybreh.cz, kráceno.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.