Obsah

Editorial

Napsal Vox Occidentis

Vážení čtenáři, 

i kdyby jen jeden z vás četl některý z textů Dana Drápala či Romana Jocha v KONZERVATIVNÍCH LISTECH poprvé, stála jejich publikace za to. Je jich tentokrát poměrně dost a všechny – až na jeden – jsou převzaté. Tématem měsíce je (zjednodušeně řečeno) Donald Trump, v dalších textech naleznete úvahy o civilisační nutnosti kloubit odvahu s ohleduplností nebo o presidentských volbách, tentokrát těch našich, domácích. Na okupační výročí 21. srpna tentokrát vzpomínáme pro KONZERVATIVNÍ LISTY poněkud netradičně – básní (napsanou již v roce 1980).

Reagovat na vraždu kněze spáchanou ve jménu islámu slovy „... to, co je třeba přísně postihovat – ale především překonávat vzděláním a výchovou – je šíření předsudků a nenávisti (také na sociálních sítích) vůči jiným náboženstvím, rasám a kulturám a vůči menšinám: to je nejnebezpečnější podhoubí radikalizace a terorismu v našem světě.“ je minimálně nevkusné. Pokud se tím ovšem nemyslí, že by se mělo přísně postihovat šíření předsudků a nenávisti vůči křesťanství. Nezapomínejme, že křesťané jsou nejvíce pronásledovaným společenstvím světa – nyní se tedy tato skutečnost zhmotňuje i v zemích Západu. Jistě, bylo by od nás nemoudré, kdybychom si pěstovali nějaké hloupé předsudky či nenáviděli kohokoli (ať již kvůli náboženství, rase, kultuře...). Ještě méně moudré však je zavírat oči před zjevným nebezpečím a místo užití Occamovy břitvy hledat komplikované výklady. Jaques Hamel zemřel proto, že sloužil Kristu – nikoli snad proto, že případně měl on nebo někdo jiný nějaké předsudky.

Jak se blíží krajské volby, přiostřuje se: někteří hejtmani začali opět zpochybňovat restituce majetku církví. Na to Česká biskupská konference stáhla žaloby, které již byly podány, a které se opíraly o zcela logickou úvahu, že majetek převzatý v rozporu s dobře známým blokačním paragrafem nemůže být nabytý v dobré víře a tudíž by měl být předmětem restitucí. Projevu té nejlepší vůle ze strany České biskupské konference velmi dobře rozumíme... Přesto, na rozdíl např. od Ondřeje Neffa, máme pochybnosti o jeho správnosti. Jistě, nejde o politický krok, který však nezůstane bez politických důsledků. Bude vnímán jako vítězství síly, podpoří to volební šance těch, kteří nejhlasitěji odmítli případné vydání příslušného majetku (a tím umenšení své moci) – zejména tedy hejtmanů Zimoly (Jihočeský kraj) a Haška (Jihomoravský kraj). Tvrdé jádro jejich stoupenců se utvrdí a přitáhne více nerozhodných... Posílí tedy levice obecně (včetně KSČ(M) samozřejmě...), ČSSD zvláště a uvnitř této strany její jedno konkrétní křídlo. V očích svých podporovatelů ukázali totiž oba jmenovaní hejtmani náležitou rozhodnost: zametli s těmi drzými flanďáky (což, považte, nedokázal ani premiér!) a nepřipustili, aby tmářské organizace (zejména ta nejtmářštější z nich) dále bohatly a jejich preláti tučněli. Čest práci! Bohumil Doležal tvrdí, že ČSSD si jako strana demokratická zasluhuje podporu všech ostatních demokratických stran, potažmo demokratů tam, kde se potýká s projevy nastupující autokracie. Ano, v tomto zápase jde o víc než o navýsost legitimní politické potýkání mezi socialisty, liberály a konzervativci na hřišti vykolíkovaném vládou zákona, o nějakých stranických třenicích nemluvě. Věru nám to ale ČSSD nijak neusnadňuje. A dále se snaží – no ovšemže; každý takový úspěch povzbudí. Zapomíná však, že na tuto kartu nemá žádný monopol...

Doufáme, že KONZERVATIVNÍ LISTY vám přinesou podněty k zamyšlení pro končící léto. Blíží se začátek školního roku, další VÝBĚR Z HROZNŮ, volby do třetiny Senátu a ty, již zmíněné, do krajských zastupitelstev, presidentské volby v USA... Bude to horký podzim. Přejeme pevné nervy a dobrou mysl!

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.