Odsuzování Američanů z úst Hillary Clintonové

Minulý týden (text byl publikován 14. září 2016 – pozn. red.) rozšířila Hillary Clintonová svou osobní útočnou kampaň; jejím terčem už není jen Donald Trump, nýbrž desítky miliónů Američanů, kteří jej podporují. Prohlásila: „Polovinu Trumpových příznivců byste mohli hodit do toho, čemu říkám koš ohavností. [...] Rasisti, sexisti, homofobové, xenofobové, islamofobové – znáte je.

Politický tisk označil tyto poznámky jako krok vedle a svědomitá Hillary přišla s „obhajobou“: vyznala, že v té šňůře urážek bylo jedno slovo, které skutečně neměla říci – „polovina“.

Krok vedle to byl podle médií proto, že naše elity s Hillaryinými názory o „ohavném“ zbytku Ameriky nadšeně souhlasí – a věří, že v politice je tak řečeným „krokem vedle“, když někdo nedopatřením řekne pravdu.

V případě zmíněných poznámek ovšem o žádnou chybu nešlo. Hillary je vyslovila nejméně dvakrát – podruhé tehdy, když na ni už média zaměřila značnou pozornost.

Nactiutrhání desítkám miliónů Američanů ze strany demokratické kandidátky bylo součástí dobře uvážené strategie, která měla zahanbit a potlačit příznivce jejího konkurenta. Tato strategie se opírá o spojence mezi kulturními a mediálními špičkami, jež udávají tón; ty se mají uplatnit jako ozvěna jejích výpadů a zajistit, aby voličům přišlo trapné Trumpa veřejně podporovat.

Nadávání lidem, kteří s Hillary nesouhlasí, do rasistů a xenofobů je od ní možná nevybíravě přímočaré, ale těžko si tu taktiku sama vymyslela. Její sobotní poznámky odrážejí postoj, jaký už dávno před začátkem Trumpovy kampaně zaujala vůči svým oponentům většina moderních levičáků.

Kdokoli nesouhlasí s levičáckými předpisy nebo bojuje proti jejich přijetí, dostává označení rasista, sexista, homofob, islamofob – nebo v některých případech člověk popírající vědecká zjištění.

Tuto taktiku zná důvěrně každý z minulé generace, kdo strávil nějaký čas ve vysokoškolském prostředí. Při kolejních debatách nejsou bezohledné osobní útoky známkou jistoty v argumentaci, nýbrž slabosti a vratkosti.

Důvod, proč se kampaň vede takovýmto způsobem, tkví podle nás ve skutečnosti, že levice odvedla na praktické úrovni tak mizernou práci, že do diskuse o politickém směřování v reálném světě už nemůže vstoupit. Ví, že kdyby se diskuse stočila na otázku, co se pokazilo, prohraje.

Místo diskuse se tudíž snaží oponenty ukřičet odporným obviňováním.

Když tedy Donald Trump navštívil Detroit – město s tak špatnou úrovní škol, že jen sedm procent osmáků tam dokáže slušně číst – a nabídl obci šanci na lepší budoucnost, musela jej levice nazvat rasistou. Do diskuse o faktech se pustit nemohli; vládnou totiž ve městě od roku 1961 a fakta jsou děsivá.

Stejný jev vidíme v Chicagu. Město včlenilo do své politiky téměř vše, co si mohla levice přát. A letošní průměr? Každé dvě hodiny jedna oběť střelby. Vážně – od roku 2001 zabili v Chicagu víc Američanů, než kolik jich zahynulo ve válkách v Iráku a Afghánistánu dohromady.

Trump slibuje, že navrátí našim městům bezpečnost, a jeden z jeho předních poradců to už doopravdy udělal: newyorský starosta Giuliani srazil efektivním dohledem násilnou trestnou činnost ve městě na 56 procent, zatímco pro chicagskou krizi nemá levice řešení. Proto nadává Trumpovi a jeho podporovatelům do rasistů.

V otázce národní bezpečnosti Trump zdůrazňuje, že pokud jde o zabezpečení hranic, dostatečné prošetření lidí přicházejících do USA nebo vyvinutí strategie pro vítězný boj s islámským supernacismem, obě strany, jak republikánská, tak demokratická – patnáct let po jedenáctém září – selhaly. Na tato selhání nemá Hillary žádnou pořádnou odpověď, přitom je do toho důkladně namočena – a tak se nám snaží vsugerovat, že jakákoli kritika je známkou islamofobie.

Kde levice nemůže nalepit označení „rasista“ nebo „islamofob“, nalepí něco jiného. V poslední době šíří Clintonová strach ze sexismu a homofobie, jako kdyby se Amerika během posledních padesáti let nezměnila a jako kdyby dnešní doba a toto místo nebyly historicky nejideálnější, pokud jde o životní možnosti takové ženy nebo gaye. (U Clintonové jsou taková obviňování zvlášť nestydatá, uvážíme-li, jakou spoustu peněz dostala její rodina od režimů páchajících násilí na ženách a gayích.)

A když se všechna odporná obviňování minou cílem (a to se nakonec stane), musejí levičáci o realitě prostě lhát. Proto se Obamova administrativa vědomě rozhodla americkému lidu lhát: že prý, když jsi spokojen se svým doktorem, můžeš si svého doktora ponechat (při prosazování tzv. Obamacare – pozn. red.). Proto se tato administrativa spikla, aby lhala o útoku na náš konzulát v Benghází. A proto předkládají Američanům vědomé lži o hrozbě islámské nadřazenosti.

Kdyby nelhali, prohráli by.

Nepoctivost Hillary, nekontrolovatelná a naprostá, vyrůstá z této základní nutnosti. Ta kalkulace je téměř tak cynická, jako označování poloviny jejích spoluobčanů za „ohavné“ – a možná dokonce ještě pravděpodobněji bude kontraproduktivní.

Autor je bývalým předsedou Sněmovny representantů Kongresu USA (1995 – 1999). Je autorem nového románu „Duplicity“ a společně se svou manželkou Callistou Gingrichovou napsal „Rediscovering God in America: Reflections on the Role of Faith in Our Nation's History and Future“ (Objevme znovu v Americe Boha. Úvahy o roli víry v našem národě v minulosti a v budoucnosti, vydalo nakladatelství Center Street 17. května 2016). Zde jeho webová stránka. Se souhlasem převzato ze Speroforum.com. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložila Ivana Kultová.

 

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.