Imigrace jako konsensuální téma

Slyšel jsem z několika stran, že současná uprchlická krize štěpí společnost, resp. prohlubuje její rozdělení. Nemyslím si to. Domnívám se naopak, že téma imigrace má stmelující potenciál. Dále si myslím, že nemalá část nesouhlasu z jedné či druhé názorové strany by vůbec nebyla, kdyby nebylo dosavadních příkopů. Prostě jsem přesvědčen, že téma imigrace neprohlubuje rozdělení společnosti, ale spíše jen parazituje na rozdělení existujícím...

 

Vždyť se zkusme nepředpojadě podívat, jaké ty názorové posice jsou. Řekněme, že jsou celkem čtyři: (1) Je třeba zamezit příchodu jakýchkoli cizinců, vždyť jde o organizovanou invazi a všechno jsou to beztak teroristé... přinejlepším pak jde o lidi v zásadě necivilizované, kteří nám náš pořádek prostě rozvrátí. (4) Je třeba přijmout všechny uprchlíky, jde o humanitární krizi, nelze proto rozlišovat kdo je kdo... je nezbytné jim zde poskytnout maximum možného – vždyť jsme lidi a jako takoví jsme tím jiným lidem v nouzi povinni... neřku-li že těmhle jsme to navíc dlužni za ten náš hnusný kolonialismus.

Záměrně jsem vynechal posice (2) a (3). Chci totiž nejprve uvést to, co mají tyto posice společného: reflexe bezpečnostního rizika, vědomí, že je třeba odlišovat válečné uprchlíky od ekonomických migrantů s tím, že těm prvním se pomoci má, zatímco vůči druhým má být postupováno restriktivně, tedy, což je podstatné, vědomí, že na jedné straně není správně „všechny odmítnout“ a na straně druhé nelze „všechny vzít“. Zmíněné zcela stačí na jakousi společnou platformu, na které se dá rozumně diskutovat. Jsem totiž přesvědčen, že rozdíl mezi posicemi (2) a (3) je více či méně v akcentech. „Dvojkaři“ jsou trošku blíž posici (1) – tvrdí, že válečných běženců je malá část, zatímco většinu tvoří ekonomičtí migranti. „Trojkaři“ naopak argumentují tím, že většina se skládá právě z uprchlíků před válkou a těch, kteří „pouze“ jdou za lepším, je jen menší díl. Tím jsou, pochopitelně, trošku blíže k posici (4). Právě uvedený rozpor je ale přece řešitelný – tohle lze přece objektivně zjistit, jen chtít. Podobně je řešitelná případná neshoda v tom, zda a jakou roli hraje či má hrát náboženství, které imigranti vyznávají (všimněme si, že zastánci posic (1) a (4) se snadno shodnou v tom, že vyznávané náboženství žádnou roli hrát nemá... že se vůbec nemá nijak rozlišovat... byť to každý myslí jinak). Ale to by o tom musela probíhat seriózní debata...

Já přitom nepochybuji, že posice (2) a (3) k sobě mají mnohem blíže, než „jednička“ ke „dvojce“ nebo „trojka“ ke „čtyřce“. Dále se domnívám, že většina občanů naší země, včetně těch, kteří jsou nějakým způsobem veřejně činní, zastává jednu z posic (2) nebo (3). Problém ale nastává v důsledku existujících příkopů: „Dvojkaři“ jsou o „trojkařích“ přesvědčeni, že jde o zakuklené „čtyřkaře“... a, recipročně, „trojkaři“ vidí ve „dvojkařích“ „jedničkáře“... Za takových podmínek, tedy za podmínek všeobjímající nedůvěry, se nemůže dohodnout nikdo nikdy na ničem. A čím vážnější problém, tím horší následky.

Ostatně soudím, že je třeba pokud možno co nejdříve dopravit do České republiky co nejvíce blízkovýchodních křesťanů z tamních utečeneckých táborů. Jde jim o holý život.

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.