Obsah

Aktuální číslo

Zásadní problém není ve strukturách EU, ale v krizi Západu

Napsal David Floryk

„Dohodu Koruny České, Konzervativní strany, Sdružení pro Místní Správy a SNK-ED o spolupráci, podpoře a partnerství s KDU-ČSL ve volbách do Evropského parlamentu pod starým císařským heslem VIRIBUS UNITIS (‚společnými silami‘) pokládám za politický úspěch všech zúčastněných“, říká Petr Krátký, jeden z kandidátů, kteří na kandidátce KDU-ČSL reprezentují právě tyto menší konzervativní subjekty. „Tento projekt může pomoci vrátit ‚starý kontinent‘ k hodnotám, jež vycházející z tisíciletého odkazu antiky, křesťanství i judaismu a přitom se nepříčí zásadě zdravého rozumu.“

„Zásadní problém není ve strukturách EU, ale v krizi Západu. Ochabli jsme. Neomarxisté ovládli společnost – v postkomunistických zemích je toto vítězství jen o generaci opožděné,“ namítá Zdeňka Rybová, zastupující na této kandidátce Konzervativní stranu.

Jak oba kadidáti hodnotí situaci Evropy i Západu, perspektivy Evropské unie tváří v tvář květnovým volbám i vyhlídky tohoto netradičního volebního projektu?

KL: Celá Západní civilizace se potýká s hlubokou krizí na mnoha úrovních, mnozí proto již nad Západem zlomili hůl a poohlížejí se po zdrojích a inspiracích jinde. Má smysl se ještě pokoušet Západ udržet, resp. má taková snaha naději na úspěch, nebo je už „vše ztraceno“ a je třeba hledat cesty, jako co nejvíce z dědictví Západu přenést do nějaké budoucí, nové civilizační formy (tedy zjednodušeně: podobně jako v období mezi zánikem Římské říše a rozkvětem křesťanského středověku)?

Krátký: Všechny kultury a civilizace jsou podrobeny zákonu cyklů. Problém je, že můžeme jen odhadovat, v jaké fázi cyklu se aktuálně nacházíme. Podle řady faktorů (opouštění modelu tradiční rodiny, přemíra regulace a byrokracie, nebo vláda populismu a bezduchého marketingu politikou) bychom mohli usuzovat na fázi předcházející pádu velkých říší. Na stranu druhou je třeba poznamenat, že náš civilizační okruh již déle, než půl století nečelil mezi svými členy válečnému konfliktu „světových“ rozměrů a svým obyvatelům poskytuje jedinečné místo pro život. Jediná reálná hrozba, s níž jsme aktuálně konfrontováni je, že zájem o tento životní prostor jeví i skupiny obyvatel z jiných civilizačních okruhů, pro něž však hodnoty jako demokracie či právní stát nepředstavují apriorně akceptovatelné postuláty. Nic z toho nás však nemá vést k politickému defétismu.

Jak Koruna Česká připomněla v Monarchistickém manifestu 2018: Evropské státy jsou postaveny na třech základních pilířích: řecké kultuře (především filosofii), římském právu a křesťanském náboženství. V politice je proto třeba vyznávat jednoduchý princip: „nerušit fungující“. Držme se konstrukcí a institucí, které se svým fungováním osvědčily a opouštějme ty, které odrážejí neživotaschopné módní výstřelky. Zdravý rozum nám budiž nejlepším vodítkem pro věci soukromé i hodnocení záležitostí veřejných.

Rybová: Bohužel si myslím, že naše civilizace již překročila Rubicon nevratného rozpadu. Domnívám se, že by se muselo stát něco naprosto výjimečného, co si ani nedokážeme představit, aby se společnost obnovila v dobrém. Co víc, než to, čeho jsme svědky, a sice že Bůh poslal svého Syna, který za nás položil život, se ale může stát? A ani toto nás neprobudilo dostatečně. Ochabli jsme. Neomarxisté naprosto (nejsmutnější je, že zaslouženě) ovládli společnost – v postkomunistických zemích je toto vítězství jen o generaci opožděné. Věřím tomu, že pro život člověka je zásadní dětství – a právě ve funkčních rodinách vyrůstá čím dál tím menší podíl dětí a zdá se, že tak tomu bude bohužel i nadále.

Nejhorší je, že nevidím mnoho nadějí ani mimo náš civilizační okruh – tzv. chytrý mobilní telefon s aplikacemi má dnes skoro i ten poslední Afričan před chatrčí se střechou z vlnitého plechu. Není správné být pesimistou a myslím, že jím nejsem, ale zda má smysl Západ zachránit, to nevím. Pokud bych si kladla otázku po záchraně, pak jedině po záchraně duší lidí.

KL: Bez ohledu na Váš případný volební úspěch: Jak (jakými prostředky a „zbraněmi“) vést zápas za lepší budoucnost v Evropě a s jakými cíli? Co je vlastně reálné, čeho se dá dosáhnout – a co je jen iluze či sen? Co počít? Co nyní dělat dál? 

Krátký: Volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu mezi státy Evropy je nepochybně správný cíl, jemuž Evropská unie jako taková pomáhá. Méně smysluplné již jsou některé zásahy evropské regulace do vnitřních poměrů členských států nebo např. úvahy o vzniku Evropských ozbrojených sil. 

Není pochyb o tom, že v rámci politických proudů najdeme myšlenky „starých levicových intelektuálů“ i neomarxistů digitálního věku, stejně jako vyznavačů bezbřehého liberalismu, zapomínajících, že s každým státem poskytnutým právem má korespondovat plněná povinnost. Tomuto rozložení odpovídá často i stav a přístup úřednického aparátů, který byl povolán k výkonu exekutivy.

Stejně tak zde nacházíme politické síly, které se k aktuální politice EU staví kriticky. Jejich rozložení vede přes racionální kritiky (kam se počítám) přes vyznavače teorie vícerychlostní Evropy až po ty, kdo v současné podobě evropské politické spolupráce spatřují kořen všeho zla. Pokud v této změti politických představ nabydou rozhodující váhu politické síly vycházející z konzervativních postojů, které přitom vyznávají racionálně kritický phled na současné směřování Evropy, pak věřím, že institucionální rámec soudobé evropské politické spolupráce má naději na „přežití“.

Rybová: Myslím si, že zápas má smysl i bez naděje na vítězství. Když se podaří porážku v té které konkrétní situaci (např. eutanázie, adopce stejnopohlavními páry) oddálit o pár let, je to cenné. Díky tomu zachráníme stovky nemocných či zajistíme naději na lepší budoucnost stovkám opuštěných dětí. Vůbec bych si také nedělala iluze ohledně povolebního složení EP – ať bude jakékoliv, tak se vždycky (třeba jen obtížněji) najde jasná většina pro pokračování dosavadního směřování.

Práce je to každopádně velmi těžká. A víte proč? Pracujeme v materialistické éře. Ukázalo se to i na aktuální tragédii s katedrálou Notre Dame. Lidé se spojili, dokonce se zaplnila pařížská náměstí lidmi modlícími se vkleče během požáru, kdy ještě nebylo jasné, zda stavba obstojí. Ovšem s odstupem několika hodin se setkávám zhusta se zprávami o tom, jak stavbě materiálně pomůže celý svět. To je v pořádku. Řešíme stavbu, protože je pro nás symbolem. Ale víme vlastně, jakým a čeho symbolem? Pravděpodobně už ne. Francouzská televize ráno po nočním požáru vedla seriozní debatu s odborníky, kteří se vyjádřili, že by se renovace katedrály měla nasměrovat k modernizaci, aby v Notre Dame vyrostlo multikulturní centrum. No a vedle toho se z evropských kostelů stávají se souhlasem zástupců téže civilizace v lepším případě kulturní domy či hotely, v horším i nevěstince.

KL: Jaké vidíte poučení z Brexitu? Jaké poučení pro EU, jaké pro Českou republiku?

Rybová: Brexit či spíše tahanice ohledně brexitové dohody-nedohody ukázaly, že EU nemá alternativu. Nevidím cestu k nějakému rozvolnění integrace, ale spíše naopak – německo-francouzská integrační smlouva z loňského roku je toho důkazem. Za nejcennější pro ČR pokládám, že se ochladilo nadšení pro přímou demokracii. Po posledních volbách nebyla myšlenka obecného referenda u nás zcela nereálná.

Krátký: Jako nám Britové z dob Olivera Cromwella ukázali nevýhody republikánského zřízení (a od té doby nikdy nepodlehli pokušení tuto chybu opakovat), ukázala nám současná Británie, jak nezodpovědné je učinit složitou zahraničně-politickou otázku předmětem lidového hlasování. Politický imperativ z referenda „to leave“ v kombinaci s povinností vlády Spojeného království zabezpečit právní jistoty občanům žijícím na kontinentu i britským firmám, které s Unií obchodují, postavil britskou vládu do neřešitelné situace. Odhadovat kdy a jakým způsobem Británie ze společenství odejde si při současném rozložení politických sil tak vůbec netroufám. Při tvorbě volebního programu pro eurovolby jsme se mj. shodli, že chceme prosazovat férový, ale jednotný přístup ke státu, který se rozhodne EU opustit (raději odklad odchodu než odchod bez dohody), což pokládám za principiálně správné. Můžeme jen Britům držet palce, aby aktuální politickou krizi rychle překonali a jejich vztahy s EU nabyly opět standardní, oboustranně akceptovatelnou podobu – je to v zájmu všech zúčastněných.

KL: Řada konzervativních voličů smýšlí o EU kriticky a mnozí se zaobírají myšlenkou na vystoupení ČR z EU. Vy naopak kandidujete do Evropského parlamentu, navíc na kandidátce strany, která patří (víceméně) k hlavnímu proudu unijní politiky. S jakými cíli tak činíte, v čem spatřujete smysluplnost takového kroku?

Krátký: Pokud chceme na současné EU něco měnit, neuděláme to ani demonstrativním „odchodem středem“, ani „postáváním ve vedlejším pruhu“. Evropská lidová strana, v jejímž rámci KDU-ČSL v EP působí, patří k nejsilnějším a nejúspěšnějším politickým frakcím, které mohou na evropské úrovni něco prosadit a ovlivnit. Dohodu Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska) s Konzervativní stranou, Sdružením pro Místní Správy a SNK-ED na smlouvě o spolupráci, podpoře a partnerství s KDU-ČSL ve volbách do Evropského parlamentu pod starým císařským heslem VIRIBUS UNITIS („společnými silami“) pokládám za politický úspěch všech zúčastněných (nejen pro tyto volby) a projekt, který může pomoci vrátit „starý kontinent“ k hodnotám, jež vycházející z tisíciletého odkazu antiky, křesťanství i judaismu a přitom se nepříčí zásadě zdravého rozumu.

Své dosavadní profesní zkušenosti s regulatorikou finančního sektoru hodlám zaměřit na zjednodušování předpisů v této oblasti, o nichž je známo, že v porovnání např. s konkurencí v Asii zatěžují poskytovatele služeb řadou povinností, bez přiměřené přidané hodnoty pro jejich finální zákazníky, jimiž jsou občané. Velký význam přikládám dalšímu odstraňování bariér v přeshraničním poskytování finančních služeb. Pokud se unijní orgány budou více věnovat zjednodušování života občanů svých členských států a podnikání zde působících firem, namísto dotačního přerozdělování a normování toho, co není třeba, pak věřím, že i hlasy zaměřené na EU kriticky budou slábnout.

Rybová: Podle mého názoru mnoho lidí zapomíná na to, že zásadní problém není ve strukturách EU, ale v krizi Západu. Nemyslím si, že je situace v Německu či Belgii o nic horší než třeba v Kanadě či Norsku. Prostě vládnoucí elity jsou všude stejné – vzdělané na stejných univerzitách a napájené ze stejných otrávených vod poznání. Evropská unie nemá pro nás bohužel alternativu. Hlasovala jsem proti vstupu, ale rozhodně bych dnes nehlasovala pro výstup. Na Brexitu vidíme, že je z ní skoro nemožné vystoupit i pro velkou zemi na okraji unie, natož pak pro nás, kteří ležíme v jejím srdci. O smyslu angažmá v EP nemám iluze, ale nepochybuji, že se v dílčích otázkách dá mnoha věcí dosáhnout anebo alespoň něco z nevratných procesů zpomalit.

JUDr. Petr Krátký (44 let), č. 18 na kandidátní listině KDU-ČSL, právník s mnohaletými zkušenostmi s regulací a řízením finančních institucí. Je ženatý a má 3 děti. Místopředsedou Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska), působí ve funkci 2. asistenta Ing. L. Aschenbrennera, senátora zvoleného za koalici ODS a Koruny České. Od r. 2013 je místopředsedou spolku Sokol Praha – Chodov.

Zdeňka Rybová (*1978), č. 20 na kandidátní listině KDU-ČSL, navržená Konzervativní stranou. Pracuje již dvacet let jako tisková mluvčí a současně místopředsedkyně Hnutí Pro život ČR, z.s., vedoucí projektu Linka pomoci, mezitím též jaké šéfredaktorka publicistického čtrnáctideníku RC Monitor. Je vdaná, s manželem adoptovali 3 děti. Má desetiletou zkušenost s domácím vzděláváním, je aktivní v církevním prostředí, působí v médiích, moderuje, přednáší. O politickém působení pro dobro západní civilizace intenzivně uvažuje. 

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.