Aktuální číslo

Pět slov, kterých by konzervativci nikdy neměli užívat – slovem „konzervativec“ počínaje

Napsal Trevor Loudon

Slova jsou zbraně. A v této „kulturní válce“ jsou slova tou zbraní nejmocnější.

Právě ovládáním slov nás revolucionáři nutí myslet určitým způsobem – takovým, jakým bychom podle nich myslet měli.

Takhle to počátkem 20. století vyjádřil vůdce italské komunistické strany a přední „kulturní válečník“ Antonio Gramsci: „Ideje a názory nejsou spontánním ‚výplodem‘ každého jednotlivého mozku. Předcházela tomu existence nějakého centra, v němž se utvářely, odkud vyzařovaly, rozšiřovaly se, přesvědčovaly – existence nějaké skupiny lidí, nebo dokonce jedince, který je vyvinul a představil je politickou formou současné reality.“

Nástrojem vštěpování těchto idejí jsou slova.

Podle Moniky Showaterové, která píše pro Investor’s Business Daily, učinil ruský revoluční vůdce Vladimir Lenin ze slov zbraně pro vítězství v bolševické revoluci:

„Již v roce 1903 Lenin na jednom stranickém kongresu v otázce členství zvítězil rozdílem jediného hlasu. Právě od té doby svou frakci nazýval ‚bolševici‘,neboli většinoví, a své oponenty ‚menševici‘, neboli menšinoví. Nehrálo roli, že bolševici nikdy doopravdy netvořili mezi ruskými revolucionáři většinu. Rozhodující bylo vnímání moci.

Lenin opětně užil tuto taktiku přezdívky, když nazval bolševiky ‚rudými‘, aby naznačil jejich spřízněnost s krvavým násilím Francouzské revoluce, zatímco svým soupeřům v boji hodil na krk označení ‚bílí‘, čímž je spojil s diskreditovanou francouzskou dynastií Bourbonů. Zmocnil se též slova ‚demokracie‘ a odzbrojil tak oponenty, kteří poté nebyli schopni navrhnout srozumitelný program. Ovládnutím slov Lenin ovládl vnímání reality.“

Jak je tedy možné, že bojovníci za svobodu a antikomunisté soustavně užívají slov našich nepřátel – ke své vlastní škodě?

Proč sami sebe definujeme pomocí termínů našich oponentů? Proč označkováváme nepřítele jejich vlastními termíny, a ne našimi?

Chceme-li válku vyhrát, musíme si dávat na svou řeč pozor. Nemůžeme stanovit podmínky zápasu a přitom používat proti svým nejlepším zájmům jazyka nepřítele.

Uvedu pět slov, jichž bychom podle mého soudu měli přestat užívat. Všechna jsou znečištěna a nepřesná. Všechna už posloužila jako zbraně proti nám.

Konzervativec

Konzervativec se stal v moderní Americe téměř synonymem „fašisty“. Kdysi to slovo znamenalo „zachovávat“ ústavu, americké hodnoty a americký způsob života. Dnes to pro mnoho lidí v Americe znamená někoho, kdo podporuje status quo a velkopodnikání, možná dokonce reakcionáře, rasistu nebo „stoupence nadřazenosti bělochů“.

Socialismus v Americe tak pokročil již tak daleko, že jen pouhé slovo „konzervativci“ obvykle vede k představě, že jde o zachování rozsáhlé vlády. V mé vlasti, na Novém Zélandě, „konzervativci“ brání rozprodávání státních podniků. Chtějí „zachovat“ nadvládu státu! Dokonce slýcháme o „konzervativních“ čínských a ruských komunistech ze staré gardy, kteří se snaží zachovat „tradiční“ socialismus.

Opusťme to slovo. Je pro přivábení mladých lidí k hnutí za svobodu hrozné. Než vymyslíme něco lepšího, říkejme „konstitucionalisté“ (stoupenci ústavy). Je to trochu nemotorné, ale přesné a existuje pro to hluboce morální důvod. A těžko se proti tomu dá zaútočit. Kdo by se smířil s tím, být považován za „odpůrce ústavy“?

Kapitalismus / kapitalista

Pro většinu konstitucionalistů znamená slovo kapitalismus a kapitalista podporu podnikání, průmyslu a amerického způsobu života. Pro socialisty a většinu mladých Američanů tato slova znamenají mnohonárodní korporace, které nemají srdce, usilují o zisk za každou cenu a ničí životní prostředí. Kapitál pro většinu mladých lidí znamená peníze, obrovské bohatství a výstřednosti. Už dávno není vnímán jako intelektuální nebo hmotné vlastnictví užívané k vytváření bohatství pro všechny.

Slovo „kapitalismus“ už existuje od 16. století, popularizoval je však v 19. století francouzský socialista Louis Blanc a zakladatelé „komunismu“: Karel Marx a Bedřich Engels. „Kapitalismus“ je v podstatě marxistické slovo, které užívají naši nepřátelé, aby nás jím mlátili po hlavě.

Obnovme výraz „svobodné podnikání“. Je přesný, idealistický a dynamický. Uslyší-li lidé slova „svobodné podnikání“, nepomyslí na velkobankéře bez tváře a vychytralé podnikavce z Wall Streetu. „Svobodné podnikání“ jako kouzlem vyvolá tváře mladých podnikatelů dobývajících svět, rodinné farmy a obchody matek a otců. Ve „svobodné podnikání“ věří většina Američanů, v „kapitalismus“ ne tak moc.

Demokracie

Spojené státy nejsou a nikdy nebyly „demokracií“, ačkoli se to z televizních zpráv kanálu Fox ani od většiny politiků Demokratické strany a od mnohých z Republikánské nedozvíte. Spojené státy americké jsou „republikou“, což je z latinského výrazu „res publica“ – „věc lidí“. Demokracie znamená prostě vůli většiny. Otcové zakladatelé se učili z historie. Věděli, že „vláda většiny“ by nevyhnutelně vedla k tyranii. Práva odvozená jen z vrtošivých padesáti procent plus jednoho hlasu – to žádná práva nejsou.

Otcové zakladatelé zavedli mnohem lepší systém: „konstituční (ústavní) republiku“. Práva musela být zakotvena v zákonech a chráněna psanou ústavou, která bude uchráněna od tyranie většiny – neboli „vlády davu“. V zájmu volby veřejných činitelů i pozdějšího hlasování v tajných volbách byly do systému včleněny některé prvky „demokracie“. Na základní práva lidí se však hledělo jako na věc, která přichází od Boha a nesmí nikdy podléhat hlasování lidu.

Republika daleko převyšuje demokracii tím, že se řídí systémem omezení a protivah k ochraně svobod jednotlivce před útlakem ze strany jakékoli skupiny – včetně těch většinových.

Spojené státy jsou „republikou“. Měli bychom vždy užívat tohoto termínu. Nikdy bychom neměli přihrávat našim nepřátelům v jejich degradací našeho národa přisuzováním statutu „demokracie“.

Liberál

Dnešní „Zelený nový úděl“ není návrhem „liberálním“. Je socialistický. Minimální mzda 15 dolarů na hodinu není opatření liberálů – pochází přímo od „Demokratických socialistů Ameriky“ a z Komunistické strany USA. Antifa není „liberální“ skupina, jak ji často označují zprávy kanálu Fox – je komunisticko/anarchistická. Socialistické skupiny pravidelně označují svou opozici jako fašisty, nacisty a stoupence nadřazenosti bělochů. My jim říkáme „liberálové“. Ale správné označení zní „socialisté“.

Skoro každý politický záměr přicházející z dnešní Demokratické strany je prokazatelně socialistický. Většina „liberálních“ komentátorů, které vídáme v televizi, jsou ve skutečnosti socialisté. Slovo „liberální“ je přespříliš laskavé a není už přesné. Říkejme socialistům socialisté. Už jim neprokazujme úctu, kterou si nezasluhují.

Pokrokový (progresivní)

Dnes módního slova „pokrokový“ se zčásti užívá místo „liberální“, jako eufemismu pro socialistický. Je tu však jemný rozdíl. „Pokrokový“, v jeho dnes obvyklém smyslu, vzešlo ze socialistických a komunistických hnutí 20. století. Podle marxistické teorie lidstvo pomalu a nevyhnutelně „prodělává pokrok“, tj. směřuje ke komunismu. Takže kdo napomáhal tomuto historickému procesu, byl definován jako „pokrokový“.

Výrazu „pokrokový“ užívali marxisté jako krycího. Označ některou organizaci jako „pokrokovou“ a všichni soudruzi budou vědět, že je komunistická, i když se to všeobecně veřejně neví. Bývalý komunista David Horowitz působil jako mladistvý v organizaci “Sunnyside Young Progressives” (Sunnyside je čtvrť boháčů v newyorském okrese Queens – pozn. red.). Mladé křídlo novozélandské komunistické strany bylo v padesátých letech známo pod názvem „Liga pokrokové mládeže“. Slova „pokrokový“ se tedy v hnutí užívalo k označení přátel a spojenců. Říci o ženě, že je „dobrou progresivistkou“, nemuselo nutně znamenat, že je členkou komunistické strany, ale že přinejmenším pracuje v zájmu hnutí.

O „progresivistech“ bychom vůbec neměli mluvit. Tito lidé – a hnutí, která podporují – pracují, ať už to uznávají nebo ne, pro rozmach komunismu. „Progresivisté“, ať už to sami vědí nebo ne, jsou marxisté. A tak bychom je měli označovat: jako marxisty podporující marxistické ideje.

Prezident Donald Trump nám ukázal, jako žádný jiný prezident za celé generace, jak užívat slov jako zbraní. Kdo může zapomenout na „ulhanou Hillary“ (Clintonovou), na „nízkoenergetického Jeba“ (Bushe), na „Pocahontas“ (senátorku Elizabeth Warrenovou – ta se falešně vydávala za indiánského potomka a posměšná přezdívka odkazuje na indiánskou „princeznu“ – pozn. red.), nebo na to, jak mistrně užíval termín „fake news“, které jsou jádrem liberálních – jejda, myslím tím socialistických – médií.

V letošní „Zprávě o stavu Unie“ Trump nezaútočil na „liberalismus“ ani na „progresivismus“. Zaměříl svůj útok zcela konkrétně a přesně na „socialismus“.

Všichni bychom měli následovat prezidentova příkladu. Musíme přestat používat slovník nepřítele. Každý, kdo se vyzná v soubojích, chápe, že kdo určuje zbraně, je ve výhodě.

Přestaňme užívat zbraní, které nám vybral nepřítel. Vedeme boj za přežití naší civilizace. Je to zápas na život a na smrt mezi dobrem a zlem. Volme si vlastní válečnou výzbroj a veďme tuto válku tak, abychom v ní zvítězili.

Převzato z theepochtimes.com. Autor je novozélandský spisovatel, tvůrce filmů a veřejný mluvčí. Již vice než třicet let se věnuje zkoumání radikální levice, marxistických a teroristických hnutí a jejich skrytého vlivu na hlavní proud politiky. Komentář publikován 19. března 2019. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložila PhDr. Ivana Kultová.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.