Aktuální číslo

SWOT analýza - souhrn příspěvků

Napsal Kolektiv autorů

Mojmír Hampl

Silné stránky

Česko je krásná, bohatá, klidná, bezpečná, svobodná a ve většině ohledů nadprůměrně fungující země světa. Země, v níž stále vládne kultura práce, a v níž se díky mnoha vlivům dávným i nedávným prakticky vše myslitelné vyrábí. Též země, v níž se stále netoleruje zjevná nespravedlnost, a v níž žije nadprůměrně vzdělané, z hlediska životního stylu výjimečně tolerantní a přitom přiměřeně konzervativní obyvatelstvo.

Slabé stránky

Smutnou stranou výše napsaného je, že si to vše obyvatelstvo naší země začasté neuvědomuje a nechá se opakovaně unášet vášněmi, které jen vyplývají z nedostatečného sebevědomí – tedy realistického vědomí sebe – z nedůvěry vůči ostatním a jejich motivacím a pohnutkám, z nepochopení odpovědnosti za společný osud a z dětinské snahy nedopustit, aby někde něco příliš vyčnívalo nad průměr těch, na než dohlédneme. To velmi snižuje potenciál k dalšímu rozvoji a bohatnutí země. Může-li každá země teoreticky růst do nebe, tak Češi mají nebe nízko.

Příležitosti

Příležitostí pochopitelně je se věčného pohledu na sebe jako na poddané, které řídí vrchnost, konečně zbavit. Vidět se jako sebevědomý národ, který žije v normální evropské zemi. Jako společenství lidí, kteří vědí, že jsou akcionáři, spoluvlastníky své země, svého veřejného prostoru i prostoru, který sdílíme s jinými národy (EU, NATO), a že tudíž nesou spoluzodpovědnost za jeho osud. Příležitostí je zbavit se černého pasažérství.

Hrozby

Hlavní hrozbou je, že dříve, než se této příležitosti naše země chopí, může v důsledku své vlastní laxnosti, díky dobře definovaným a organizovaným zájmům zemí mimo nás a též díky vlastní spirituální vyprázdněnosti, která vede k neustupující víře v extravagantní šamany a prázdno prodávající spasitele o mnohé z nesamozřejmých výše zmíněných silných stránek přijít. A to tak rychle, že si ty bolestné ztráty nestačí pořádně ani uvědomit.

Jitka Chalánková / Hana Lipovská

Silná stránka

Lidé – vzdělaní, pracovití lidé s velmi silně vyvinutým citem pro jakoukoli nedemokratičnost a nesvobodu, ať přichází pod rouškou jakékoli ideologie. Na rozdíl od jiných zemí se Češi nenechávají zmást nejrůznějšími kampaněmi, zelenými, genderovými, multikulturními a dalšími ideologiemi, což je zřejmě dědictví našich čtyřiceti let zkušeností s totalitou.

Slabá stránka

Postupná likvidace smyslu pro odpovědnost, zříkání se odpovědnosti za vlastní činy, očekávání, že se postará jiný – šéf, obec, stát, Brusel.

Příležitosti

Využití krize hodnot k nalezení vlastních kořenů, pravých hodnot, od kterých jsme se odklonili, na kterých byl založen úspěch naší vzdělanosti, umění, kultury, ale i hospodářství. Právě v rozpadání hodnotového systému totiž můžeme nalézt základy, na kterých naše dědictví vyrostlo.

Riziko

Ztráta identity, a to identity národa – v rámci supranacionální evropské integrace, rodiny – v rámci jejího permanentního rozbíjení při pokusech o redefinici, i jednotlivce – vlivem genderové ideologie.

Jan Cholínský

Mám-li psát o České republice jako celku, je to obtížné, protože v tomto státě žijí skupiny občanů, jejichž „světonázor“ a hodnotový systém, a tudíž i chápání síly a slabosti, resp. příležitostí a rizik jsou zcela odlišné. Pokusím se tedy uchopit český stát jako celek pouze s poukazem na potenciální nepřesnost snahy o jakési zprůměrnění momentální společenské situace a hypotetičnost mojí odpovědi.

Ta zní následovně:

Co se týče vnitřní síly a slabosti, sílu spatřuji v imunitě získané padesátiletým utrpením v totalitních režimech 20. století a slabost v identitě ztracené padesátiletým působením totalitních režimů 20. století. Pokud jde o příležitost a riziko, příležitost spatřuji v historicky ukotveném geografickém středoevropském položení českého státu a riziko spatřuji v momentálně existujícím politickém propojení českého státu se současnou západní nereformovatelnou antikulturou.

Roman Joch

Strengths – silné stránky

(1) Bezpečnost. Česká republika je jednou z nejbezpečnějších zemí Evropy, především pokud jde o násilnou kriminalitu. (2) Svoboda projevu. Jde-li o možnost svobodně diskutovat o palčivých společenských a politických otázkách, česká společnost tuto svobodu bez cenzury, a co je ještě důležitější, i bez autocenzury, stále má. (3) Daňová zátěž je snesitelná.

Weaknesses – slabé stránky

(1) Vnitřní rozštěpení společnosti. Městské liberální elity nechápou, proč lidé volí Miloše Zemana a považují je za mravně defektní. Voliči Miloše Zemana nechápou, proč on je nehodný prezidentského úřadu, a městské elity považují za snobské. Tato rozštěpenost a vnitřní nenávist umožňují manipulace ze strany nepřátel země a další radikalizaci skupin obou. (2) Korupční propojení politiky a ekonomiky, především pokud jde o dotace. (3) Vojenská obranyschopnost země je stále příliš nízká.

Opportunities – příležitosti

(1) V Polsku a především v Maďarsku roste pocit středoevropské identity, proto jsou ve své politice vůči ČR vstřícné; česko-slovenské vztahy jsou tradičně na vysoké úrovni. 2) Ekonomická prosperita země přitahuje mladou pracovní sílu z východu (Ukrajiny); a bezpečnost měst (vyšší než v západní Evropě) může vést k imigraci lidí ze západní Evropy usilujících o bezpečnost a pohodlný život s nízkými náklady. (3) Často nevybíravý tlak prezidenta Trumpa na zvyšování výdajů evropských zemí na obranu (pod hrozbou amerického opuštění NATO) vede k tomu, že ČR začíná brát svou obranyschopnost vážně.

Threats – hrozby

Přicházejí ze (1) západu, (2) východu, (3) jihu. Každá z nich indukuje vnitřní zhoubnou reakci. Ad (1): politická korektnost a progresivismus přicházející ze západu indukují další radikalizaci liberální levice ve prospěch ideologických šíleností typu trans-gender či Istanbulská úmluva pod záminkou, že pokud to přichází ze západu, musí to být dobré. Ad (2): brutální síla Ruska v podobě Drang nach Westen, jak vojenské, tak ideologické a hybridní, indukuje u nás pátou kolonu pro-ruských nacionalistů a panslavistů. Ad (3) imigrační tlak islámské civilizace, jež obsahuje radikální, totalitní proud islamismus, jenž nás k smrti nenávidí, indukuje v podobě Stockholmského syndromu sentiment dobře zamýšlejících, leč naivních lidí, kteří požadují právo na (téměř?) neomezenou imigraci z Třetího světa do Evropy, včetně ČR.

Libor Král

Strong

V čem je naše republika na počátku století silná? Asi leckoho překvapím, ale podle mě je to mimo jiné ověřené kvality /jako například vysoká kreativita, schopnost řešit technické problémy nestandardní cestou a jistá múzičnost navrhovaných řešení/ také fakt, že máme větší rezistenci vůči populismu a xenofobii. Jistě, když člověk sleduje současnou českou politickou scénu, asi to tak úplně nevypadá. Ale srovnávejme srovnatelné! Celá Evropa ba celý západní svět prochází dnes další vlnou nástupu populismu, laciných řešení a vykreslování obrazu nepřítele, či nebezpečí, před nímž nás může ochránit jen silný vůdce, který se s nějakými demokratickými serepetičkami moc zdržovat nebude. Ale tak, jako tomu bylo v 30. letech minulého století, i dnes se v tom všeobecném kvasu drží Češi celkem zpátky. Ano, i dnes tu najdeme novodobého Gajdu či Stříbrného, ale v porovnání s vlivem a silou obdobných hnutí leckde kolem mi to připadá opravdu o dost lepší. Možná ne pro tuto chvíli, ale třeba jednou za pár dekád, až se bude tohle období světových dějiny hodnotit, bude naše Česko mezi těmi, kteří se nebudou muset tolik stydět.

Weak

Naši slabost vidím asi hlavně v tom, že se často podceňujeme. Řeči o „maličké zemi“, která sama nic nezmůže, stejně jako přiživování mýtu, jak nám kvůli tomu všichni ubližují, stávají se jakoby omluvenkou pro pasivitu, zápecnictví a skuhrání u piva. A co je asi ještě horší, takto posazená mentalita nesnáší a vypuzuje ze svého středu ty, kdo sami sebe vidí jinak, tedy jako silné a schopné. Být úspěšný je pořád ještě často v podstatě zločin, který si zaslouží jen závist, zášť a opovržení. Díky této vlastnosti přicházíme už po staletí o řadu elit, které ať už jako významní kritičtí myslitelé nebo jako úspěšní jedinci ve svém oboru opouštějí malou českou zaprděnou kotlinku, aby se mohli prosadit kdekoli jinde ve světě. Díky tomu pak doma chybějí skuteční lídři, schopní táhnout celou společnost a zemi k nějaké vizi či ideálu, a na jejich místo nastupují obchodníci s deštěm, kteří nabízejí rychlá řešení každého problému, a na nějaké ideály prostě kašlou.

Opportunity

Naší největší příležitostí, šancí či výzvou pro nadcházející roky či desetiletí je to, že zůstaneme pevně zakotveni v Západní liberálně demokratické civilizaci. Přes všechny obavy z nástupu a rostoucí síly systémů, postavených na jiných základech, jsem i dnes skálopevně přesvědčen, že právě důraz na lidskou svobodu a demokratické uspořádání věcí veřejných je tím dosud nepřekonaným principem, zaručujícím rozvoj a prosperitu. Dokladem pro mě je například to, že po letech, kdy naši lidé utíkali za štěstím na Západ, jsme dnes v situaci, kdy jsme se naopak stali vysněným místem k životu pro řadu našich východních sousedů. Důvodem k tomu je nepochybně nejen ta zmíněná svoboda a kvalita života, ale i prosperita a ekonomické podmínky. Nic z toho bychom ale neměli, kdybychom se nedrželi právě těch základních kamenů, tedy svobody a demokracie. A tu nám spojenectví s Ruskem nebo Čínou rozhodně nenabídne.

Threat

Největší hrozbu pro naši budoucnost je možno popsat tak trochu v definici kruhem s ohledem na předchozí odstavec. Tou největší hrozbou je totiž podle mě to, že zapomeneme, jak se žilo v dobách, kdy v naší zemi svoboda demokracie nebyly k mání vůbec, nebo jen v hodně pokřivené podobě (jak známo, rozdíl mezi „demokracií“ a „lidovou demokracií“ je asi stejný, jako rozdíl mezi kazajkou a svěrací kazajkou). Velkým rizikem jsou tedy pokusy už zase přepisovat historii, lakovat doby bolševické hrůzovlády na růžovo a lákat ty, kteří to nezažili nebo už zapomněli, na spokojený život pro všechny stejně. A aby bylo jasno, v tomhle se předvádějí nejen současní komunisté nebo náckové, ale za velmi nebezpečné považuju třeba i to, kolik lidí je dnes schopno zatleskat šílenému výroku, že soukromé vlastnictví je fetiš, který je třeba odstranit.

Jan Kubalčík

Silné stránky

Silnou stránkou ČR je jaderná energetika, přesněji související domácí kapacity (lidské, technologické. Udržování a rozvoj této schopnosti může významně přispět k naší schopnosti náležitě divezifikovat a tím také k celkové bezpečnosti naší země.

Dále jsou zde naše specifické a ceněné (byť velmi málo početné) obranné kapacity: radiolokátory, „chemici“ a speciální síly.

Konečně je stále ještě naší silnou stránkou Ústava (obecněji ústavní pořádek) – byť se od 1. ledna 1993 politické representace snaží ji porůznu zmrzačit, zdeformovat ke své potřebě jednoduššího vládnutí, a tím tuto naši silnou stránku co nejvíce eliminovat.

Slabé stránky

Významně nás oslabuje dechristianisace a nízká porodnost. To však není specifické pro ČR, to více méně (spíše více než méně) platí o všech zemích Západu. Co je, domnívám se, horší než jinde, je kriticky nízká úroveň důvěry ve společnosti. Naše společnost se vyznačuje dlouhodobě všeobecnou nedůvěrou téměř všech k téměř všem – důvěru lidé pěstují ještě tak vůči (některým) blízkým příbuzným, popř. přátelům z dětství, na každého jiného se v důležitých otázkách a priori dívají jako na někoho, kdo s nimi nebude jednat čestně. Z velké části jde o dědictví komunistického režimu, který profízloval společnost od shora dolů a šel až tak daleko, že např. nabádal děti k udávání jejich rodičů. Z velké části je tento jev samozřejmě spojen s již zmíněnou dechristianizací – obecněji se ztrátou sdílených hodnot, tedy takových, vůči kterým by se vztahovala valná, tedy nikoli jen nějaká těsná většina společnosti. Důsledky jsou ničivé v mnoha oblastech, neboť bez důvěry pociťuje každý člověk nutnost zajistit se „proti druhým“, čímž se vše nesmírně prodražuje a prodlužuje (jak na úrovni soukromé, tak veřejné – viz např. stavební povolení...). Samozřemostí je pak tedy expanze všemožných zákonů, vyhlášek, nařízení, regulací... to vše je v situaci, kdy se lidé nedokáží dohodnout mezi sebou sami, nezbytné.

Významnou slabou stránkou, která podstatně souvisí také s již zmíněnou nízkou porodností, je nereformovaný penzijní systém, který nejpozději za 20 let zatíží fatálně naše hospodářství – až tak, že může způsobit jeho kolaps.

Příležitosti

Potenciální dobudovávání protiraketové obrany ze strany administrativy USA. Pokud by se znovu objevila možnost na tomto projektu jakkoli participovat, ČR by ji podruhé neměla prováhat.

Další příležitostí je prohlubující se spolupráce středoevropských zemí. Tu bychom měli ze všech sil pěstovat.

Příležitostí je členství v NATO – momentálně příležitostí k tomu, abychom posílili výdaje na obranu na alespoň 2% HDP ročně (a to bez odkladů a bez výmluv).

V neposlední řadě jsou naší příležitostí velmi dobré vztahy se Státem Izrael – toto spojenectví nás může obohatit vědecky, ekonomicky i bezpečnostně.

Hrozby

Jsme ohroženi trojnásobně, přičemž ona tři rizika se prolínají a je obtížné mezi nimi prioritizovat. Přestože jsou naše zdroje nutně omezené, asi nám nezbývá nic jiného, než se věnovat všem těmto rizikům souběžně a strategii snižování těchto rizik volit tak, aby v prováděných opatřeních bylo co nejvíce synergických efektů – tedy aby vynaložená energie působila alespoň proti dvěma z těchto rizik, nejlépe proti všem třem. Příkladem takového opatření je všemožná podpora rodiny. Asi není těžké odhadnout, která tři rizika mám celou dobu na mysli. Jsou to (seřazeno abecedně): hodnotový liberalismus (representovaný např. gender ideologií), Kreml (přesněji jeho neoimperiální ambice) a masová imigrace (ta kulturně nekompatibilní).

Tato rizika se přitom poněkud liší co do bezprostřední aktuálnosti. To ale nic nemění na tom, že každé z jich má samo o sobě potenciál naši zemi rozvrátit – natož pak v kombinaci. Nejméně aktuální je pro Českou republiku otázka masové, kulturně nekompatibilní imigrace. Bylo by však bláhové čekat, až toto téma aktuální bude – je mnohem rozumnější problémům předcházet a tomuto riziku čelit preventivně. Zkušenosti jiných zemí hovoří jasně, a zatímco ten, kdo se nedokáže poučit z vlastních chyb, je nešťastník, každý, kdo se dokáže poučit z chyb jiných, je ve značné výhodě. Tuto příležitost zakuklenou v riziku bychom neměli promarnit. Naopak nejaktuálnější je progresivistické tažení levicových liberálů, se kterým se setkáváme denně – momentálně tedy v podobě Istanbulské úmluvy a návrhu na úpravu příslušného zákona tak, aby bylo umožněno „manželství“ homosexuálů. Hrozba z Kremlu stojí co do aktuálnosti mezi nimi, ale jsou tu indicie, že k dosahování vlastních cílů, které jsou v příkrém rozporu s vitálními zájmy České republiky a jejích občanů, Kreml přinejmenším obou předchozích hrozeb aktivně využívá.

Pavel Maria Mayer, OP

Hlavní silná stránka ČR: ženský tenis.

Hlavní slabá stránka ČR: malá schopnost objektivního pojímání pravdy, dobra a krásy a ztráta katolické víry.

Hlavní příležitost ČR duchovní: opětné uznání a vyznávání Boha a Božího Syna Ježíše Krista; politická: vytvoření středoevropského bloku (s Polskem, Slovenskem, Maďarskem, Rakouskem a příp. Chorvatskem a Slovinskem).

Hlavní riziko ČR v dnešním světě: upadnutí do myšlenkového, hodnotového a morálního chaosu.

Jan Mikulecký

Silné stránky

Universálnost Čechů je výjimečná. Češi dokážou velmi dobře obstát i v oblastech, ve kterých nejsou specialisté. Na druhou stranu, oborů lidské činnosti, kde se tato vlastnost vyžaduje nebo mimořádně oceňuje, je stále méně.

Pragmatická nekonfliktnost – bezprecedentně hladký rozchod Česka a Slovenska v roce 1992 je unikátní, a pro českou povahu řekl bych typický. Třebaže například v případě bezproblémového převzetí moci komunisty v roce 1948 tuto vlastnost za přínosnou považovat nejde, jsem stejně přesvědčen, že nekonfliktnost významnou silnou stránkou Čechů je.

Tradice vysoké technické vyspělosti z období 1860 – 1938. Ještě v roce 1960 (dvanáct let po komunistickém puči) měly české produkty v západní Evropě velmi slušnou pověst, ačkoliv jsme byli už dvanáct let pod devastující komunistickou nadvládou. V mnohých odborných oblastech se daří tuto komunismem zničenou tradici znovuobnovovat.

Slabé stránky

Demografická bomba v podobě stárnoucí generace husákových dětí. Za dvacet pět let nás čeká tvrdý náraz. Sešup ve standardu státem poskytovaných služeb bude značný a lidí, o které se nebude mít kdo postarat, bude hodně. Pozorně sledujme vývoj v Japonsku, zemi, která se s důsledky demografické imploze vyrovnává jako první.

Příležitosti

Využít vazeb se státy, nadnárodními společnostmi, vědeckými a kulturními organizacemi, …, prostě se všemi z vyspělé části světa, kteří s námi mají pozitivní zkušenosti. Díky spolupráci s námi více prosperují, jsou s ní spokojeni, mnohdy nad očekávání. Netýká se to výlučně obchodních a výrobních korporací, ale i mnohých vědeckých projektů a spolupráce polostátních nebo státních institucí v odborných oblastech.

Hrozby

Především kvůli období 1945 – 1989, ale možná i kvůli příslušnosti ke Slovanům, patříme pro drtivou většinu světa (bohužel včetně civilizovaného vyspělého Západu) do kategorie zemí východní Evropy a pod vliv Ruska. Jsme v jejich očích zaškatulkováni do skupiny spolu např. s Rumuny, Srby, Bulhary, Poláky, a mj. i Ukrajinci… Např. s Rakušany nás nikdo nespojuje ani náhodou.

Katastrofální nedoceňování důležitosti kvalitního školství – základním počínaje a univerzitním konče. Nejen u nás, ale téměř všude ve světě (snad s výjimkou Asie) v něm mají čím dál větší převahu levicoví progresivisté, což má, a především bude mít, devastující důsledky. Je popularizována mylná představa, že učení nesmí být spojeno s námahou, odříkáním a porovnáváním výsledků jednotlivých studentů. Průměrné a nadprůměrné děti nejsou téměř žádným způsobem rozvíjeny a podporovány, aby byli ještě lepší, spíš naopak (pokud ano, tak dobře situovanými rodiči). Nadprůměrní učitelé i nadprůměrní studenti mají čím dál menší motivaci podávat nadprůměrný výkon.

Zdeňka Rybová

Česká republika vždy disponovala docela kvantivativně silným potenciálem občanů, kteří se tak nějak vymykali pravé, levé, horní či dolní straně mapy své a svých sousedů. Češi jsou zdravě zvláštním národem. Nejsou národem bezchybným, ale mám za to, že mezi silné stránky našich časů můžeme zařadit rostoucí schopnost kritického myšlení a (doufám, že to není jen prostředím, v němž se nejčastěji pohybuji) poměrně vysokou míru příklonu k myšlení, které odmítá manipulaci davů (a davem). Ta skupina, která se ještě ovládat nechá, je bohužel stále silná, ovšem domnívám se, že podobně jako např. v Polsku, Maďarsku nebo Rakousku můžeme vidět podobnou tendenci (a krásně a konkrétně nám to odráží volební výsledky v tamních zemích) přiklonit se k názorům, které se zcela vymykají tzv. mainstreamu. Českou republiku čekají volby do Evropského parlamentu. Pro většinu našich občanů je EU zjevně stále tím, co představuje jakousi jistotu a – jak víme – čeká nás intenzivní diskuse před přijetím eura. Vlastně však lidé neví přesně jakou jistotou EU a proč poskytuje, ale to je dobrá půda pro to, abychom v rámci konzervativních uskupení nabourávali obecná klišé a upozorňovali na nebezpečí plynoucí ze struktur, jež mají nikoli bezvýznamnou moc. Silnou stránkou naší země jsou obyčejní lidé z malých měst a venkova, i když dneska volí Andreje Babiše, protože holt je to jediný politik, který dosáhne až k nim. Takový je politický život.

Lidé jistě potřebují zdravý fundament formace myšlení, to je úkol nás všech, probouzet v nich pohled na dobré věci skutečně objektivní a na zlé věci pohled skutečně pravdivě kritický, ale oni jsou schopni užívat to, čemu říkáme zdravý či chcete-li selský rozum. Generace současných padesátníků je toho schopna velmi dobře. Nezní to moc konkrétně, to si uvědomuji. Ale občas je i globálnější pohled ze střechy prospěšný. ČR by se měla letos chopit příležitosti pravdivě oslavit výročí tzv. sametové revoluce, ale nikoliv prosluněnými občanskými shromážděními na Václavském náměstí (to už se tak nějak rozmohlo v lednu a byly přineseny v lednu i lidské oběti...) a pravdivě nahlédnout pojem svobody a potažmo demokracie. Listopad 1989 byl do jisté míry nevyhnutelným důsledkem pádů režimů téhož ražení okolo nás. Nebyli jsme ostrovem. Co bych nám ovšem doporučovala je pohled prizmatem výročí svatořečení sv. Anežky České. V tom je český unikát. A to by nám mohlo hodně pomoci. Rizik, která nám letos hrozí, je celá řada. Za největší považuji právě toto období oslav 30 let od pádu komunismu. Čili očekávám podzim plný podivného entuziasmu a vrcholícího nadšení z časů sametové revoluce. Spousta z nás byla tehdy velmi mladých (mně bylo 10 let) a všechno kolem nás bylo krásné a zalité sluncem. Hrálo to svoji roli.

Jiří Schlanger

Silná stránka

Pozitivní politické vztahy s největšími obchodními partnery.

Pozn.: žádnou další vlastní silnou stránku už vlastně nemáme.

Slabá stránka

Archaický vzdělávací systém, který navíc nevede k odpovědnosti jedince za sebe a své okolí, nízká gramotnost pro 3. tisíciletí (ekonomická, digitální, zdravotní,...), občanská i osobní nezodpovědnost, občanská lenost, nevyužívání nástrojů demokracie občany, oblbování lidí politiky (běhy na krátké vzdálenosti), permanentní transformace socialismu, slabý národní kapitál, malá přidaná hodnota, národní produkt a přidaná hodnota jdou ven, byrokracie, nefunkční veřejná správa, struktura zaměstnanosti (čtyři miliony lidí neuživí dalších šest milionů, přitom dva a půl milionu v produkci pracuje na jeden a půl milionu veřejných zaměstnanců). profil čelných představitelů státu.

Pozn.: máme 6x více úředníků než Velká Británie, nejvíce policistů, lékařů a učitelů v Evropě na počet obyvatel apod.

Příležitost

Geopolitická pozice = umístění ve středu Evropy, člen NATO, člen EU, postavení ČR ve světě zprostředkující technologie (možnost využití tohoto postavení ke změně založené na vědě, výzkumu a inovacích po příkladu Izraele opřené mimo jiné o společné české a izraelské investice v kyberprostoru a sucho- voda do třetích zemí, což povede k zvýšení přidané hodnoty a růstu domácího kapitálu).

Rizika

Geopolitická (Rusko, Čína), zvýšená zmíněným profilem čelných představitelů státu.

Dušan Stuchlík

Silné stránky

Navzdory nepříznivé společenské situaci člověk zcela nečekaně, v různých místech a společenstvech (i tam kde je to velké překvapení) a v různých věkových kategoriích stále může narazit na lidi, kteří jsou charakterní, čestní, tvořiví a pracovití. To je potenciál, který do budoucna dává jistou šanci, či možná spíše naději, na rehabilitaci společnosti.

Slabé stránky

Totální rozštěpení, rozkol české společnosti a neschopnost, či spíše přezíravá neochota jedné či druhé strany byť se alespoň pokusit chápat optiku protistrany. Ze strany intelektuálněji nadanějších navíc provázená okázalým pohrdáním protistranou.

To vše je navíc provázeno mentalitou „kdo nejde s námi, jde proti nám“. Jinak řečeno, ti jednotlivci či skupiny, které deklarují na některé téma jiné názory, jsou obratem zařazeni a denunciováni coby údajní příslušníci protilehlého tábora a jsou tak v podstatě pod tlakem obou stran.

Příležitosti

Odhlédnu-li od reálné politické a mocenské situace v ČR, která tomu nenasvědčuje, je příležitostí možnost (nutnost) koordinace a společná obhajoba zájmů všech zúčastněných v rámci Visegradské čtyřky, tedy zemí v obdobné geopolitické situaci s obdobnou historickou zkušeností. K využití této příležitost přitom máme nedprůměrně příznivé podmínky právě v této době, kdy jsou v čele Maďarska a Polska osobnosti, o jejichž integritě není pochyb.

Hrozby

Čelíme, či přesněji řečeno, jsme jako společnost rozloženi dlouhodobou subverzní kampaní, která byla a je vedená jak tradičními zpravodajskými tak nejmodernějšími komunikačními, technologickými ale i psychologickými a ekonomickými prostředky. Pro důležitou část těchto aktivit se nově užívá název Gerasimova doktrína, nicméně samotná subverzní aktivita je podstatně mnohovrstevnatější a hlavně podstatně starší, než odpovídá datu, kdy ji gen. Valerij Gerasimov veřejně formuloval. Této kampani nečelí pouze ČR, ale i další země střední Evropy a západu. Oslabené a destabilizované společnosti jsou poté zásadně bezbrannější vůči sekundárním problémům a nejsou schopny včas a účinně čelit dalším ohrožujícím faktorům.

Tomáš Zdechovský

Silné stránky

Celková ekonomická situace v ČR. Životní úroveň většiny lidí v Česku je na velmi vysoké úrovni (nikdy předtím taková nebyla) a to samé lze tvrdit i o ekonomické situaci. Jsme atraktivní destinací pro zahraniční investory. ČR je celosvětově doporučována pro zahraniční investice (jsme v současné době v top 10) 

Slabé stránky

Politická a společenská situace v ČR. Musíme přestat kritizovat a stěžovat si, měli bychom se soustředit na to, abychom byli pozitivní a dokázali nabídnout vlastní lepší řešení. „Postkomunistické“ smýšlení u velké části společnosti projevující se v nedostatečném sebevědomí a volání po „silných vůdcích“, kteří za ně mají vyřešit všechny jejich problémy.

Mj. i důsledkem toho stojí v čele současné politické reprezentace trestně stíhaný premiér Babiš a velmi nemocný prezident, který je díky svým spolupracovníkům navíc velmi orientovaný na Rusko a Čínu. Svoji roli také určitě hraje i obecně nespokojenost s tradičními stranami, což je celoevropský trend. Tradiční politické strany proto musí být schopné sebereflexe a začít lépe komunikovat. Příklad rakouských lidovců v čele se Sebastianem Kurzem ukazuje, že to jde.

Příležitosti

Česko jako významná křižovatka Evropy, schopné bránit se progresivistickým výstřelkům. ČR je zemí ležící geograficky na „křižovatce“ Evropy a je třeba umět této příležitosti lépe využít. Dosud toho ČR nebyla příliš schopná (viz nedostatečná modernizace železnic a síť dálnic).

Paradoxně komunistická zkušenost (zkušenost s utopicky rovnostářskou ideologií) znamená alespoň prozatím lepší předpoklady odolávat různým progresivistickým výstřelkům.

Hrozby

Nedůvěra lidí v demokratické instituce a EU. Pocit odcizení u velké části společnosti, které se projevuje nedůvěrou v demokratické instituce, a u některých i voláním po vládě pevné ruky. Problémem jsou i vyhraněně protievropské nálady u části veřejnosti. Češi patří mezi největší kritiky EU, ale nenabízí řešení. A to se musí změnit. Jinak se dostaneme na okraj nejen EU, ale i zájmu investorů.

 

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.