Aktuální číslo

Editorial

Napsal Vox Occidentis

Vážení čtenáři,

jednání presidenta Trumpa se severokorejským diktátorem má jistě řadu legitimních otazníků. Považujeme však za nepochybné, že být na straně Spojených států v těchto jednáních president Obama, hovořilo by se již touto dobou zcela vážně o druhé Nobelově ceně za mír a nic jako „způsob podání ruky“ by prakticky nikdo neřešil. To samozřejmě nemá být stížnost – jde nám o pouhé drobné připomenutí širšího kontextu. Celé významné události se ve svém komentáři, který přebíráme, podrobněji věnuje Roman Joch.

Další překážka na cestě k vládě s důvěrou Poslanecké sněmovny byla, zdá se, překonána – členská základna ČSSD se v referendu vyslovila pro účast své strany ve vládě premiéra Babiše. Má to být vláda závislá na bolševické toleranci. Mezi sedmi podmínkami, které si bolševici kladou, najdeme přinejmenším jednu „jen“ hloupou (trvalý růst minimální mzdy, přičemž dnes je při prakticky nulové nezaměstnanosti prostor pro její zrušení...), banální (valorizace důchodů – ale ďábel samozřejmě bývá skryt v detailu...) i při veškeré dobré vůli nesplnitelnou (udržení kvalitní a dostupné zdravotní péče bez zvyšování spoluúčasti pacientů – to je jen kulantní slovník pro superlíbivý požadavek této péče v top kvalitě, pro všechny, zdarma... ale perpetuum mobile nemůže fungovat ani ve zdravotnictví – a ani zadlužovat se nelze věčně, i když mnoho lidí s tím samozřejmě počítá). Svojí nehorázností pak vyniká zdanění náhrad, které jsou státem na základě uzavřených smluv vypláceny církvím za komunisty rozkradený majetek, který nebylo možné vrátit.

Ještě nebezpečnější je však to, co v těchto podmínkách obsaženo není, ale co příslušný komunistický orgán uvádí navíc: „Podmínku sedmi základních programových bodů opírá KSČM o poskytnutí záruk, že bude usilováno o přijetí zákona o obecném referendu a dále, že nebude více navyšována účast ČR v zahraničních vojenských misích bez mandátu Rady bezpečnosti (OSN).“ Otevírá se před námi propast naprostého rozvratu, destrukce zbytků důvěry, kterou k nám naši spojenci snad ještě chovají, a ve výsledku obrat na Východ (samozřejmě doprovázený všemi těmi řečmi o politice všech azimutů...). V této situaci pak přichází na řadu další pilíř naší stability: energetická bezpečnost, konkrétně otázka dostavby JE Temelín či JE Dukovany.

Kdo za to vše nese největší odpovědnost? Samozřejmě poslanecký klub hnutí ANO 2011, jako nejsilnější frakce v Poslanecké sněmovně. To zejména poslanci zvolení za toto hnutí, pokud pro takto ustavenou vládu zvednou svoji ruku, budou po zbytek svého života odpovědní za vývoj, který bude následovat. Předseda ANO 2011 a premiér Andrej Babiš, bývalý nomenklaturní komunista vedený jako agent totalitní tajné policie, je pro bolševiky nejlepší zárukou, že jejich požadavky nezapadnou. Ještě je čas zatáhnout za záchrannou brzdu – ale nevidíme nikoho, kdo by se po ní, byť nesměle, ohlížel.

Islámský terorismus je téma, které přijde na řadu (nejen, ale také) vždy, když někdo vezme vážně nebezpečí plynoucí z Kremlu. Konvenční argument zní: Rusko není Sovětský svaz, komunismus byl poražen, to islámští teroristé a nikoli Moskva útočí v evropských metropolích, je třeba se soustředit na rizika nelegální masové islámské imigrace, zapomeňte na Putina, věnujte se muslimům. Tolik v kostce.

Předně je třeba říct, že nám nezbývá, byť je to velmi náročné, věnovat se jak Putinovi, tak muslimům (a to jak ve smyslu terorismu, tak masové, kulturně nekompatibilní nelegální imigrace...). Daleko zásadnější je však zjištění, že pokud se věnujeme Putinovi, věnujeme se tím také muslimům (naopak to neplatí). KONZERVATIVNÍ LISTY již v minulosti poukázaly na skutečnost, že a jak Kreml využívá islámský terorismus k prosazování svých zájmů. Hovořil o tom Alexander Litviněnko a dá se jen spekulovat, zda to nebylo jedním z hlavním motivů jeho Kremlem nařízené vraždy. Nyní se tedy k tomuto klíčovému tématu vracíme. V tomto čísle publikujeme text Diany West, ve kterém autorka komentuje výňatky ze dvou rozhovorů s Vladimirem Bukovským. Pro příští, tedy prázdninové, dvojčíslo pak připravujeme překlad rozsáhlejšího textu J. R. Nyquista a A.-M. Cernae „Ruská strategie a evropská uprchlická krize“. Trevor Loudon jej doporučuje mmj. těmito slovy: „Nyquist a Cernae si dali pečlivě záležet na závažných argumentech pro něco, na co mají někteří z nás již dlouhou dobu podezření: Moskva záměrně zaplavila Evropu muslimskými uprchlíky. Pro Putina jsou muslimští uprchlíci levnou a efektivní zbraní proti Západu, přičemž lze toto spojení snadno popřít. Uprchlická invaze do Evropy není historickou náhodou. Je to způsob vedení dlouhotrvající asymetrické války vymyšlený v Kremlu. Musíte si tento skvělý článek přečíst ještě dnes.

Přejeme všem krásné léto, zotavení na zasloužené dovolené a těm, kterých se to týká, aby jim prázdniny utíkaly co nejpomaleji. Třeba budou i nějaké deštivé dny, kdy se bude hodit mít po ruce KONZERVATIVNÍ LISTY.

 

...a nyní, jak je zvykem, Editorial z právě vyšlého VÝBĚRU Z HROZNŮ:

Milí čtenáři,

léto si pospíšilo, letos jsme jara příliš neužili. A přesto, hle, Výběr z hroznů, který právě dostáváte čerstvě vytištěný do rukou, nese označení JARO 2018!

Dvousetleté výročí falešného proroka Marxe a eurotřeštění před jeho novou sochou z Pekingu, které se stalo tématem několika posledních týdnů, nám opět více než jasně ukázalo, jak se věci mají. Totiž že stále stojíme v kulturní občanské válce, která prochází celým Západem. Totéž, byť v jiných kulisách, nám připomněla nedávná kauza „divadelního představení“ v Brně.

Je to válka nekončící, nikoli snad nekonečná. Nemá konce, protože se vždycky zase brzy najde nějaká nová mámivá ideologie, se kterou se bude muset to lepší v nás střetnout. Touha po Ráji je totiž z lidského srdce nevykořenitelná, a ti, kteří resignovali na vztah s Bohem, mohou toužit nejvýše po ráji na zemi. Hledají-li pak takoví lidé hranici mezi dobrem a zlem ve společnosti, místo aby ji hledali ve vlastních srdcích, rýsuje se zřetelně další dějinné kolo lidského neštěstí a utrpení…

Politické a kulturní elity a média systematicky prosazují a podporují ideje a pohledy, které se netěší většinové podpoře společnosti. Elity dlouhodobě ignorují zájmy občanů a vnucují jim svůj vlastní pohled na svět a za naše společné peníze vytvářejí obraz světa zcela podle svého. Kam to může vést, jak tohle může dopadnout?

„Metoda komunismu je široce založený pokus o mezinárodní nedorozumění“, napsal kdysi Karel Čapek ve svém slavném eseji Proč nejsem komunistou. „Je to pokus roztříštit lidský svět na kusy, které k sobě nepatří a nemají si co říci…“

KONZERVATIVNÍ LISTY vždy bývaly a chtějí být i nadále čtením v protisměru, čtením, které zceluje obraz a dává světu smysl. Díky, že nás stále čtete!

* * *

Nejlepším odporem vůči totalitě je prostě vypudit ji z vlastní duše, z vlastního prostředí, z vlastní země, vypudit ji ze současného člověka,“ napsal kdysi Václav Havel. Totéž platí pro zhoubnou protikřesťanskou filosofii, která ovládá veřejný život.

Stát nebude v budoucnosti schopen pečovat o všechny lidské potřeby, zejména potvrdí-li se současné předpovědi o narůstající ekonomické nerovnosti. Čirá lidskost křesťanského soucitu a křesťanské vyzdvihování lidské důstojnosti budou neobyčejně atraktivní alternativou, ne nepodobnou evangelijnímu svědectví rané církve uprostřed upadajícího pohanství vyčerpané římské říše. Zahajte svou nepolitickou politiku „Benediktovy cesty“ právě zde: Kulturně se oddělte od hlavního proudu. Vypněte televizi. Odložte chytré telefony. Čtěte knihy. Hrajte hry. Provozujte hudbu. Pořádejte oslavy se sousedy. Nestačí vyhýbat se tomu, co je špatné; je třeba také podporovat, co je dobré. Založte církevní společenství nebo modlitební skupinu. Zřiďte klasickou křesťanskou školu, nebo se přidejte k nějaké již existující a podporujte ji. Obdělávejte zahradu a účastněte se místních farmářských trhů. Učte děti hrát na nějaký nástroj a založte kapelu. Vstupte k dobrovolným hasičům.

Nedejte se oklamat tím, jak obyčejně tento úkol zní. Jedná se o politiku v tom nejhlubším slova smyslu. Je to politika v době války, a my nebojujeme v ničem menším, než je kulturní válka o to, co C. S. Lewis nazval „zničením člověka“. Smyslem není přestat volit nebo se vzdát aktivit v tradiční politice. Podstata spočívá v tom, že TO už nestačí…

(Rod Dreher: Benediktova cesta)

Vox Occidentis

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.