Obsah

Aktuální číslo

Editorial

Napsal Vox Occidentis

Vážení čtenáři,

president Zeman byl opětovně zvolen, gratulujeme. Poraženému z druhého kola, panu Drahošovi, chybělo relativně velmi málo hlasů – možná že zrovna těch, o kterých psal Roman Joch, když připomenul nestoudný atak pana Drahoše vůči panu Fischerovi v otázce potratů (viz také článek Matyáše Zrna převzatý v tomto únorovém čísle KONZERVATIVNÍCH LISTŮ „Miloš Zeman uchopitelný a pochopitelný“). O tom však již bylo napsáno téměř vše. Přidejme tři drobné poznámky.

Pan Zeman dostal šanci ukázat prstem na svého nástupce – tedy pokud mu něco takového jeho osobnostní nastavení dovolí. A pokud dovolí, kdopak to asi bude? A bude nástupci takové „pomazání“ volebně co platné? Dále, pan Zeman nebude mít možnost během svého druhého funkčního období jmenovat žádného soudce Ústavního soudu (přesněji, pokud všichni stávající soudci dokončí svůj mandát…). Je tu však „polský scénář“, kdy před volbami, o kterých Občanská platforma správně tušila, že pro ni nebudou vítězné, došlo ke jmenování soudců polského ústavního soudu dříve, než odpovídalo konci mandátů těch dosavadních – tedy tak, aby do těchto jmenování pokud možno nemohla promluvit representace vzešlá z oněch voleb. Tím byla odstartována známá konfliktní situace, v rámci které se však prakticky veškerá kritika snášela na hlavu strany Právo a Spravedlnost. Co je však podstatné pro nás, že president Zeman již několikrát prokázal, že jeho kreativita nezná hranic – a kdo ví, jaké složení bude mít Senát v rozhodné době? Tak se dostáváme ke třetí poznámce: výsledek presidentské volby ukázal, že volební síla nebabišovské – nezemanovské části společnosti není vůbec zanedbatelná. Tato síla, byť heterogenní, troufáme si tvrdit, přitom nabývá na významu zejména v případech celkové nižší volební účasti. Svým způsobem tedy těmto lidem stačí k volbám do Senátu, právě ve kterých volební účast není tak hojná, na podzim letošního roku prostě přijít. Mohou tím velice prospět dobré věci – a je jen na nich, jestli se na to nevykašlou.

Proběhl sjezd ČSSD – tedy jeho první část, v rámci které byl předsedou zvolen pan Hamáček a statutárním místopředsedou pan Zimola. Podle všeho nese tlak ze strany pánů Babiše a Zemana své ovoce a tento výsledek bude mít dopad na snahu pana Babiše získat důvěru Poslanecké sněmovny pro jeho vládu. Povšimněme si zdánlivé drobnosti: v odpovědi na otázku položenou po tomto sjezdu (na briefingu po večeři s presidentem Zemanem) pan Babiš sdělil, že preferuje menšinovou vládu, která je efektivní, má tah na branku a řeší věci on-line (rozuměj: o tom, co chce pan Babiš, se nediskutuje, to se prostě vykoná...) a měl zjevně na mysli vládu jednobarevnou (v mezidobí mu patrně byl rozdíl někým vysvětlen). Jak už prokázal mnohokrát, pan Babiš např. nerozlišuje mezi aktivní podporou vlády a její tolerancí – vše nasvědčuje tomu, že to nechápe a není ochoten věnovat ani špetku úsilí tomu, aby se to doučil... Téměř jedním dechem potom (na již zmíněném briefingu) prohlásil, že nabízí ČSSD účast ve vládě – a zatím poslední zprávy naznačují, že taky jo... I kdyby ovšem nakrásně nebylo nic jiného – pan Babiš nebyl agentem StB, neexistoval by jeho konflikt zájmů, nebyl by trestně stíhán... –, bude zde palčivá otázka, jak jednat s někým, kdo je, co se politického řemesla týče, tak gigantickým diletantem (nenechme se mýlit tím, že se mezitím opravil – na skutečnosti, že podstatě nerozumí, což prokazuje kontinuálně, to nic nemění). Smutné na tom je, že tohle je voličům úplně jedno a pokud by si toho náhodou všimli, hodnotili by to mnozí z nich kladně.

Ostatně je velmi zajímavé, že většina aktérů akcentuje ono trestní stíhání v kauze Čapí hnízdo – v rámci celkového obrazu působení pana Babiše věc podružnou, která je průvodním jevem a nikoli podstatou. Na druhé straně, Al Caponemu také nakonec nadělaly největší potíže daňové úniky, které v kontextu jeho činnosti představovaly naprostou marginalitu...

Dalším, či spíše prvním, kdo podlehl zmíněnému tlaku, je hnutí Starostové a nezávislí (STAN). Kromě toho, že by se voliči nebabišovské – nezemanovské části společnosti měli usebrat, uvědomit si mimořádný význam nadcházejících voleb do Senátu pro bránění rozvratu ústavního pořádku ČR a k senátním urnám letos na podzim přijít, je přinejmenším stejně důležité, aby se mezi sebou v prvním kole těchto voleb „nevystříleli“ podobní kandidáti a do kola druhého nepostupovaly dvojice jako ANO-KSČM či ANO-SPD. To je natolik banální konstatování, že bychom jej vůbec nezmiňovali, nebýt právě nečekaného kroku hnutí STAN – tedy kroku vedoucího k jednání o podpoře vlády hnutí ANO 2011. Kdyby nic jiného, postup hnutí STAN zkomplikuje dohody, které jsou nutné pro to, aby nedošlo ke zmíněné vzájemné eliminaci nelevicových demokratických kandidátů v rámci 1. kola voleb do Senátu. Z hlediska celkové situace může být právě tato okolnost nejzávažnějším důsledkem diskutovaného kroku.

Rádi bychom však končili s úsměvem a proto si dovolíme ještě přidat drobné odlehčení. Raději ale rovnou říkáme, že naším cílem rozhodně není tropit si šprýmy si z někoho, o kom dnes víme, že je poraženým... Nicméně, v diskusi na portále iDnes.cz byl u jednoho z článků komentujících přítomnost pana Chovance ve volebním štábu pana Zemana autorem, který se podepsal jako Bohuslav Binka, přičiněn tento komentář, o který se nelze nepodělit (a kdo zaznamenal, tomu se omlouváme): „Jde jít i na level zrádce zrádců zrádců zrádců nebo je Chovancem dosažené zrádce zrádců zrádců maximum, čeho lze za jeden život dosáhnout?

Přejeme užitečné prožití postní doby.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.