Zase jednou narážíme více než obvykle na limity měsíční periodicity – události se valí rychlostí, kterou nejsme schopni zachytit tak, abychom byli dostatečně aktuální... Od jednání o ustavení orgánů Poslanecké sněmovny a vyjednávání o vzniku vlády a získání důvěry pro ni, přes vznik Demokratického bloku, až po bizarní okrajové jevy jako např. okolnosti nutnosti vypsat doplňovací volby v senátním obvodu Trutnov... a čeká nás ustavující schůze sněmovny, po níž může být zase ledasco „úplně jinak“ – my se zkrátka musíme pokoušet neřešit pěnu dní a postihovat hlubší, trvalejší proudy. Snad se nám to alespoň částečně daří.

Z výsledku voleb nejsme nadšeni. Na co je možné dívat se s obavami, to slyšíme na každém rohu. Podívejme se, co lze považovat za pozitivní. Předně, síly, které nepokrytě aspirují na rozvrácení ústavního pořádku nezískaly v Poslanecké sněmovně ústavní většinu – sice těsně, ale nezískaly. Dále, v poslaneckých lavicích nezasednou někteří z největších škůdců, jako např. soudružka Semelová (a vůbec, snížení počtu komunistických poslanců na méně než polovinu předchozího stavu, to je, bez ohledu na jiné okolností, samo o sobě moc dobrá zpráva...). Stejně tak vypadli někteří propagátoři levicově liberálních, progresivních hloupostí – „vlajkovou lodí“ je v tomto případě paní dosluhující ministryně Marksová. Naopak je potěšitelné, že mandát znovu obhájil pan Marek Benda (opět z místa na kandidátce, které bylo tzv. nevolitelné...) a nově získal pan Pavel Žáček (taktéž díky preferenčním hlasům).

Kromě toho, pokud se vrátíme k oné naštěstí nerealizované ústavní většině: kdyby některá z dnes nejmenších stran zastoupených ve sněmovně skončila pod hranicí 5%, téměř jistě by zde tato ústavní většina byla... Toto vědomí a snad odpovědnost za udržení ústavního pořádku může vést ke spolupráci demokratických politických stran. Takovou první vlaštovkou (a ano, dává to vzpomenout na památnou čtyřku z rovnováhy na páce...) může být uvedený Demokratický blok a dále pak kandidát v již také zmíněných doplňovacích volbách do Senátu v obvodě Trutnov, starosta Vrchlabí pan Jan Sobotka, společně podporovaný právě stranami, ze kterých se Demokratický blok skládá. Pokud se tato spolupráce dostatečně výrazně promítne do senátních voleb na podzim 2018, bude to možná ten vůbec nejpozitivnější výsledek nedávných voleb do Poslanecké sněmovny.

Vyjednávání o vládě má mnoho rovin. Vyberme si jednu a přidržme se jí – operování státotvorností. Již několikrát se toto téma objevilo a nesporně ještě několikrát zazní. Výrazně např. v rozhovoru s Radkem Vondráčkem (ANO 2011), který s ním vedl Daniel Kaiser – První otázka: „Tak, vývoj podle všeho směřuje k modelu menšinové vlády za přímé nebo nepřímé podpory Okamury a komunistů.“ a odpověď: „Vůbec nevím, jak to budeme skládat, ale plán je přesvědčit tradiční strany (myšleno bez SPD a KSČM – pozn. red. Echo) k nějaké formě tolerance. To je plán A. Prostě věříme tomu, že nakonec se zachovají státotvorně. (zvýraněnění J.K.)“ (Všichni před námi utekli do opozice, Echo, 45/2017, str. 42-45, přičemž rozhovor by se klidně mohl jmenovat třeba Nejupřímnější z naivních, neboť pan Vondráček v jiných pasážích přiznává či dělá že neví... třeba o způsobu převzetí Kosteleckých uzenin Andrejem Babišem...). Některá z demokratických stran přece musí převzít odpovědnost a vstoupit s Andrejem Babišem do koalice, prostě proto, aby tak bylo zabráněno vládě ANO 2011 s podporou KSČM a SPD, nebo rovnou vládě složené z těchto stran. Jsou tu předně nejméně tři konvenční protiargumenty. (1) Taková strana by spáchala jasnou politickou sebevraždu – před většinou svých voličů by takový krok neobhájila (důvod vnější, či pragmatický). (2) Kdo v takové či podobné situaci takto postupuje, stává se dříve či později stejným či dokonce horším než ten, před kterým „zachraňuje“ (důvod vnitřní, nebo též morální, etický). (3) Taková strana by pouze přispěla k vybudování Potěmkinovy vesnice. Čím? Deklarovaná vládní většina by byla jedna věc, ale hlasovací koalice v Poslanecké sněmovně by v některých podstatných otázkách byla věcí jinou. Byla by, bez ohledu na vládní koalici, tedy „přes hlavu“ koalující demokratické strany, složena z poslanců ANO 2011, KSČM a SPD. Už proto je tedy dnešní dovolávání se státotvornosti demokratických politických stran naivní či zlomyslné (vyberte si).

Co je ale na této rovině diskuse nejvíce zarážející, že se nikdo nedovolává státotvornosti jednotlivých poslanců (O.K.: ...a poslynkyň) hnutí ANO 2011. Je jich 78, tak by se tam snad pár státotvorných najít dalo, ne? Zopakujme si znění slibu, který všichni „každým okamžikem“ složí: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“. Povšimněte si prosím: ani slovo o věrnosti Andreji Babišovi. Copak je opravdu nevyhnutelné, aby všichni, jako jeden muž (O.K.: ...a jako jedna žena), zvedli ruku pro vládu s podporou KSČM a SPD (ba co hůř, pro vládu přímo složenou z těchto stran)? Snad to přece nejsou úplně všechno bývalí komunisté... Nebylo by tedy od nich navýsost státotvorné vzbouřit se takovému konceptu? Že bychom tímto také po nich chtěli spáchání politické sebevraždy? Ale řada z nich se stejně na příštích kandidátkách ANO neocitne – stačí si připomenout, s jakou lehkostí bývalý komunista, dnes miliardářský oligarcha Babiš mačká a odhazuje své spolupracovníky poté, kdy usoudí, že se jejich užitečnost vyčerpala. Každopádně je to přinejmenším stejně realistické, jako požadovat ve jménu státotvornosti po demokratických stranách, aby se účastnily na vládě pod taktovkou premiéra – agenta StB.

P.S.: Abychom nezapomněli – obdrželi jsme 24. října prostřednictví rozhraní na naší webové stránce moc pěknou zprávu (autor uvedl e-mail Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.). Stojí za to ocitovat ji celou: „Slyšeli jste o Svěřeneckém fondu. Tak přestaňte útočit na Ing. Babiše. On nemusí žvanit, jako poslanci v Parlamentu, nebo uťápnutí autoři z Konzervativních Listů. Za ním je vidět hodně miliard získaných od zlodějů a podvodníků, kteří dosud stát okrádali a mastili si kapsy. Ty peníze teď dostanou pracující ve mzdě a důchodci v důchodu. Teď po volbách si utřete slzy a zalezte do podzemí. Tam pak můžete vymýšlet další prasárny na nového předsedu vlády. Nebude to však nic platné. Většina lidí za ním stojí. Za vámi jen ubrečený Kalousek, Schwan/r/zenberg /spící Schwarcek/, Sobotka /slizoun/ atd. Než zalezete, tak se mi ozvěte s nějakou novinkou. Já se rád zasměju. Salám Muhamad.“ Neodpovídali jsme, ale touto cestou děkujeme. Samozřejmě jsme si rady vzali k srdci, utřeli jsme si slzy a zvažujeme, kudy se vydat do toho podzemí – tak, aby se tam daly nejlépe vymýšlet ty prasárny...