Obsah

Aktuální číslo

Za velkými vítězstvími se skrývají naše malá rozhodnutí

Napsal David Floryk

Už jste někdy slyšeli, jak se stojící auto náhle propadne do díry v asfaltu, která se náhle a bez varování rozevře? Vše se zdá normální, ale pod povrchem probíhá nenápadná eroze.

Přišlo to z ničeho nic, komentují to lidé, ale nebývá tomu tak. Spodní voda podemílá podloží, svrchní asfaltová slupka vše zakrývá, ale když se kráter rozevře příliš, svršek praskne a vše, co je na něm, se zřítí do hlubiny. Někdy jen do kapsy plné bahna, byly však případy, kde zaparkované vozidlo nebo i procházející lidé beze stopy zmizeli v hlubokých geologických zlomech.

Podobně to platí i v našich životech: nic dobrého ani zlého se neobjeví jen tak, samo od sebe. Ano, může se to projevit jaksi znenadání, ale vždy je to důsledkem čehosi, co probíhá pod povrchem.

Neočekávané krátery na vozovce nás mohou poučit o dvou věcech. Něco může vypadat navenek dobře a pěkně, ale pod povrchem se přitom hromadí problémy a jednoho dne protrhnou příkrov. Naše životy jsou ovlivňovány velkým množstvím malých, všedních, na první pohled nedůležitých rozhodnutí. Ta se však kumulují a sčítají a ve výsledku mohou mít zásadní vliv na to, jak dopadneme. Zda pak v těch klíčových momentech svého života vyhrajeme či utrpíme porážku. Zda si pod povrchem střádáme poklad či hloubíme kráter.

Bránu neprorazí jeden úder…

Dobývací beranidlo může uhodit na bránu vašeho hradu nesčíslněkrát, a brána nepovolí, zdá se neprorazitelná. Každý úder ale otřese hradem až do základů a malé otřesy a mikrotrhlinky mohou oslabovat stabilitu tak dlouho, až obrana někde povolí. Žádný z těch úderů by sám o sobě bránu neprorazil – ale jejich moc je v tom násobení sil neustálým opakováním. Rozumíte? Stejně tak běžné malé morální kompromisy a ústupky mohou nahlodat naše odhodlání žít v Kristu. Mikrotrhlinky našich všedních hříchů mohou narušit naši stabilitu, a až pak náhle dojde k velkému úderu, až se najednou bude řešit něco „skutečně zásadního“, s hrůzou zjistíme, že obránci jsou těmi neustálými všedními hloupostmi tak utahaní, že už nemají sil držet bránu. Drobné kapky vykotlaly pod povrchem proláklinu, kterou drží už jen asfalt…

Kým se stáváš?

Každý den se někým stáváme – otázkou je kým? Písmo k tomu říká: „Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den. Cesta svévolníků je však jako soumrak, nevědí, o co klopýtnou.“ (Př 4,18)

To, kým se stáváš, je určeno souhrnem všednodenních rozhodnutí, která činíš.

Na těch malých všedních věcech záleží, i ony se počítají, ba dokonce především ony, nejen ta veliká zásadní životní rozhodnutí. Ty veliké křižovatky (kde pracovat, jestli studovat, koho si vzít, kde bydlet), těch bývá nemnoho a jsou vždy spíše až důsledkem množiny těch malých, nenápadných – co čtu, o čem a jak mluvím, na co myslím, s kým kamarádím, na co koukám, čemu věnuju čas, co dělám, když jsem sám...

„Nevcházej na stezku svévolníků, cestou zlých se neubírej. Vyhni se jí, nechoď po ní, odstup od ní a jdi dál,“ varuje Písmo jasně (Př. 4, 14).

(Zpracoval David Floryk; podle Randy Alcorn: The Cumulative Effect of Our Little Choices, Eternal Ministries Magazine, Spring/Summer 2017)

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.