Známý americký historik, spisovatel a konzervativní publicista a komentátor Daniel Pipes na protest proti presidentské nominaci Donalda Trumpa vystoupil z Republikánské strany.

Republikánská strana (GOP) nominovala Donalda Trumpa jako svého kandidáta na presidenta Spojených států – a já jsem odpověděl ukončením svého 44 letého členství v této straně. Zde jsou důvody, proč jsem odešel a opustil loď:

Za prvé, Trumpův hrubiánský, sobecký, infantilní a odpudivý charakter, kombinovaný s jeho arogantní ignorancí,  jeho politika, při níž bez rozmyslu sype z rukávu silácké výroky, a jeho neofašistické tendence z něj činí toho nejrozvratnějšího a nejděsivějšího presidentského kandidáta v americké historii. Je přesně „the man the founders feared“ (muž, jakého se otcové zakladatelé děsili) podle slavného výroku Petra Wehnera. Nechci být tohohle součástí.

Za druhé, jeho obraty o sto osmdesát stupňů v nejrůznějších tématech („všechno je řešitelné“) znamenají, že jako president má mandát k tomu, aby udělal jakoukoliv zatracenou věc, jakou se mu zachce. Tato bezprecedentní a děsivá vyhlídka by mohla znamenat třeba zažalování nepřátelských novinářů nebo zastrašování neposlušného Kongresu. Mohlo by to také znamenat třeba stanné právo. Se mnou nepočítejte.

Za třetí, s čestnými výjimkami, chci se distancovat od establishmentu Republikánské strany, který uzavřel mír s Trumpem až do té míry, že nespravedlivě ovlivnil národní konvent v Clevelandu a umlčoval hlasy, které se stále snažily odporovat Trumpově nominaci. Jak ironicky poznamenává publicista Michael Gerson, Trump „zaútočil na republikánský establishment jako na krčící se slabochy postrádající energii. Teď se republikánští vůdcové seřaďují, aby se mu vzdávali – jako krčící se slaboši postrádající energii.“

Za čtvrté, konzervativní hnutí, ke kterému patřím, se od 50. let dvacátého století rozvinulo v hlavní intelektuální sílu Ameriky. Bylo to díky tomu, že stavělo na několika klíčových idejích (omezená vláda, morální řád a zahraniční politika odrážející americké zájmy a hodnoty). Ale otvírající se kulturní propast a hrozící ústavní noční můra Trumpova presidentského úřadu tuto delikátní kreaci pravděpodobně zničí. Je ironií, že ačkoliv presidentský úřad Hillary Clintonové je hrozbou pro obsazení Nejvyššího soudu, konzervativní hnutí ponechává nedotčené.

A konečně, Trump je podle slov republikánského donora Michaela K. Vlocka "ignorantský, amorální, nečestný a manipulativní, misogynní, koketující, hyper-neobjektivní, izolacionistický, protekcionistický chvastoun". Tento okouzlující seznam vlastností bude mít ten následek, že ti, kdo budou podporovat Trumpa, nebudou už nikdy moci kritizovat demokraty na základě jejich charakteru. Anebo, z osobního hlediska: jak se může někdo sám na sebe dívat do zrcadla?

A proto, po Trumpově formální nominaci, jsem zvedl kotvy.

K tomu, aby Republikánská strana získala zpět svou vlastní duši, bude potřeba, aby Trump v listopadu vybuchnul. Po očištění od jeho vlivu bude možné stranu Lincolna a Reagana znovu vybudovat. Zatím budu podporovat dalšího republikánského kandidáta, především excelentního pensylvánského senátora Pata Toomeyho. A jako presidenta? Buď libertariána Garyho Johnsona, nebo vůbec nikoho.

Daniel Pipes (1949) je americký historik, spisovatel a komentátor. Je ředitelem Middle East Forum ve Filadelfii a přední světový arabista a expert na islám, více o něm naleznete na www.danielpipes.com. KONZERVATIVNÍ LISTY v minulosti publikovaly řadu jeho textů. Článek publikován 21. července 2016 v Philadelphia Inquirer, pro KL přeložil – df, redakčně kráceno.

Samuel Procházka / Dovětek: Je opravdu nutné vybrat ze dvou zel to menší?

Rozhodnutí Daniela Pipese veřejně opustit řady republikánů a distancovat se od jejich politiky vzbudilo velký rozruch na všech stranách. Jak Pipes sám píše v dovětku k výše publikovanému textu, během několika hodin po jeho zveřejnění obdržel stovky kritických e-mailů. Je však docela příznačné, že, jak píše, žádný z kritiků nehájil Trumpa v žádném bodu pěti Pipesových výtek. „Téměř ve všech komentářích zněla jediná odpověď: Hillary, Hillary, Hillary.“ Zkrátka, zdá se, že nejsilnějším argumentem pro podporu Trumpa není Trump sám a jeho politika, ale jeho sokyně Hillary Clintonová. Ano, Clintonová již opakovaně prokázala, že je konzervativcům zákeřným a ideologicky nesmiřitelným nepřítelem a že její zvolení bude znamenat v podstatě třetí volební období Baracka Obamy. Tohle vše Daniel Pipes velmi dobře ví – a přesto se rozhodl Trumpa nepodpořit a raději k volbám nejít. Jak číst takové znamení?

Není pochyb o tom, že Republikánská strana, ale celé americké konzervativní hnutí, čelí krizi. Jestli tím nejlepším, co uměla GOP svým pravicovým voličům nabídnout, byla ta bratrovražedná řež konzervativních kandidátů před konventem a následně nominace Trumpa, pak možná bylo skutečně načase takovou stranu opustit. A možná by se těch důvodů k rozchodu se stranickým establishmentem GOP našlo ještě víc, a možná ještě hlubších, než na jaké poukazuje Pipes.

Zdá se, že konzervativci ve Spojených státech řeší dilemata, na která nejsou – na rozdíl od situace naší, zdejší – příliš zvyklí. Je opravdu nutné za každou cenu vybrat si ze dvou zel to menší? Je nezbytné mít „svého“ presidentského kandidáta? Kam až lze zajít, kam až ustoupit, jakou váhu mají ideje a hodnoty a jakou moc a peníze? Je hrozba obsazení Nejvyššího soudu liberálními soudci opravdu tím nejhorším, co by mohlo konzervativce potkat? Není daleko větší prohrou, nechají-li si rozvrátit vlastní stranu hulvátským populistou a stanou se tak zcela nevěrohodným politickým partnerem, jak varuje Pipes? Nemůže být lepší cestou prostě se smířit s tím, že ať tak či tak, bude zvolen „hrozný“ president a je proto smysluplnější nechat listopadové volby být a soustředit se už teď na ty další? Na volby do kongresu, na funkce guvernérů a národní legislativu? Na postupnou obnovu konzervativního hnutí zdola?