Obsah

Aktuální číslo

Kdo neví kam jde...

Napsal Jan Kubalčík

...dojde obvykle někam jinam – praví vcelku konvenční moudro o tom, jak zpravidla dopadají cesty bez předem rozpoznaného cíle. Lidské myšlení je přirozeně zaměřeno k pravdě.

Bez pravdy, tedy bez svého přirozeného cíle, je lidské přemýšlení jen jakýmsi těkáním... bezcílným těkáním... Mohl bych říct že myšlení je synonymem hledání zmíněné pravdy. Inu ale, můžete si říct zase vy, třeba přemýšlení člověka ničím víc než bezcílným těkáním není. Ve skutečnosti. Vpravdě. A třeba pro to dokážete uvést i řadu přesvědčivých důvodů... a pokud ano, nepromysleli jsme se ale právě k jakémusi závěru, který bychom měli tendenci označit za pravdivý? Nebylo naším cílem na začátku tohoto odstavce odhalit pravdu o tom, jak to s tou pravdou vlastně je? Není už jen toto krátké malé cvičení nahlédnutím vnitřní rozpornosti představy reality bez pravdy? Není bezcílné myšlení oxymorón jak vyšitý?

Viktor Lošťák (dále jen Autor) nám v textu Nechte si svou pravdu (Neviditelný pes, 2.6.2016) předkládá několik odvážných tvrzení. V zásadě je lze všechny shrnout do jednoho z nich: „Nic jako ... pravda neexistuje.“ Vypíchněme však ještě dva důsledky, které Autor nabízí: „Kdo o svém názoru tvrdí, že je tou Pravou Pravdou, jednoduše vykročil za hranice demokracie. Kdo chce do veřejného prostoru připouštět názory podle toho, o čem si sám myslí, že je Pravou Pravdou, je cenzor.“ A přidejme ještě vyhrocení prvního z nich: „Demokratický systém nemá nic společného s hledáním pravdy.“ Nyní postupně.

Autor nám nabízí svoji úvahu, své myšlenky na téma pravda. Je jeho přemýšlení bezcílné? Samozřejmě že nikoli – byť se tak možná Autor domnívá. Pokud by nám však Autor nechtěl tvrdit, že jím předkládaná tvrzení jsou pravdivá, neříká nám nic, čemu by měl kdokoli věnovat vážnou pozornost. Z nějakého nepochopitelného důvodu si tedy Autor – přinejmenším implicitně a/nebo nevědomky – nárokuje to, co jiným šmahem upírá: nárok na hledání a případné nalézání pravdy. To, k čemu takto dospěl, nám přitom sděluje jasně: pravda není, takže kdo přestírá, že ji hledá, nebo dokonce že nějakou našel, je za hranicemi demokracie, je to vlastně totalitář... basta. Tím tedy autor sám sebe zařadil mezi totalitáře. Řekl bych, že o to mu nešlo. Jenomže, kdo neví kam jde...

Zde by se dalo skončit. Chci ale ještě zmínit, že přes řečené souhlasím s autorovým výrokem o cenzuře. Každý se může mýlit, každý má dokonce právo se mýlit. Svoboda slova sice není primárně určena k tomu, aby byly veřejně presentovány zjevné pitomosti, ale na druhé straně zákazem presentace hloupostí omezujeme veřejnou debatu a připravujeme se tak o případy, kdy se z něčeho, co zprvu znělo jako nesmysl, vyklubala velmi přínosná myšlenka odhalující nějakou tu pravdu... a to nikdo nemůže posoudit před tím, než ten který názor zazní.

Dále bych se také rád z poněkud jiného úhlu podíval na tvrzení o tom, co má či nemá demokratický systém společného s hledáním pravdy. Pokud to vezmeme tak, že se v demokracii bavíme o výši daní, pak samozřejmě tohle s hledáním pravdy zas tak moc společného nemá – nelze rozhodnout, zda je v nějakém smyslu „blíže pravdě“ rovná sazba daně ve výši 5% nebo 8% (snad by se ale dalo uvažovat o pravdivosti tvrzení, zda daň nastavená právě takto přispívá či nepřispívá k rozpočtovému deficitu…). Jenže aby taková uvážlivá demokratická debata byla vůbec možná, musí společenství nejprve dospět k jistným pravdám, zejména k těm o člověku (např. že má velkou důstojnost, že jej nelze kvůli odlišnému názoru zabít nebo jej mučit – třeba proto aby názor změnil...). Snad zejména z tohoto důvodu je demokracie tak obtížně přenositelná mimo Západ. Vždyť všude jinde ony pravdy o člověku nahlédli jen hůř. Takže, možná že demokracie sama skutečně nemá nic společného s hledáním pravdy – ale nutné podmínky jejího udržitelného fungování mají hodně společného s tím, zda a nakolik jsme některé pravdy nalezli. A že to nebylo v parlamentu ale třeba v symposiu? To je lhostejné. Podstatné je nedopustit jejich zapomenutí... což je dobrá motivace i pro to, aby člověk opakovaně čelil hloupostem typu „nic jako pravda neexistuje“.

Pokud jsem vás až doteď neunudil k smrti, můžeme se ještě společně pozastavit i nad tím, kvůli čemu Autor svůj článek psal – tedy nad onou záležitostí s TV Prima. Připomeňme si nejprve tyto dvě pasáže z textu Lenky Zlámalové Facebook cenzuruje. Doleva: „To rozhodování, co je a není podstatné, je vždycky vedeno viděním světa. Tomu odpovídají akcenty a volba slov. Žádné neutrální, vyvážené a objektivní noviny, servery, televize ani rádia neexistují. A vůči divákům a čtenářům je fér tu hodnotovou orientaci přiznávat a ne ji maskovat a hrát si na vyvažování.“ A zcela závěrem: „Přes všechnu hru na vyváženost je výrazně progresivistická i Česká televize a Český rozhlas. Dobře je to teď vidět u migračního tématu, kde je až 70 procent společnosti dost ostře proti přijímání migrantů, ale ve zpravodajství se v lepším případě váží jedna k jedné a vyznění má silně progresivistické znaky. Už jen výběrem hostů. Nejsou na to žádné příkazy a směrnice. Ti lidé, kteří o světě referují, jsou prostě tak hodnotově ustrojení. A do každého nového tématu to automaticky otiskují. Stejně jako kurátoři zpráv Facebooku. O vyznění se rozhoduje vždy při výběru lidí.“ (11.5.2016, Echo.24)

A nyní zkusme malý myšlenkový experiment. Mějme kupříkladu fiktivního majitele fiktivních novin, který je zelený že to snad víc už ani nejde. Pochopitelně, již šéfredaktora si vybral podle svého gusta, pěkně zeleného – možná spíš pěkně zelenou šéfredaktorku. A neboť ryba páchne od hlavy, i další potenciální redaktoři a spolupracovníci byli a jsou pochopitelně kádrováni náležitě zelenou optikou. Lze si přitom představit, že list nepřiznává své zbarvení a snaží se tvářit jako etalon objektivity. To je samozřejmě podvod – viz výše: „...vůči divákům a čtenářům je fér tu hodnotovou orientaci přiznávat a ne ji maskovat a hrát si na vyvažování.“. Druhou variantou je tedy hodnotovou orientaci přiznat. To je pohříchu velmi nesamozřejmý, zato však správný, sympatický, vůči čtenářům poctivý přístup... zkrátka říct něco jako: podívejte se, většina z nás, kteří pro vás tvoříme tyto noviny, sice věří na evoluci, ale náš hodnotový žebříček je postaven přesně opačně – žába je na něm výš než člověk. Fajn, já bych si to sice nekoupil, ale řadu platících čtenářů by takové periodikum jistě nalezlo. Pak je zde ale třetí varianta. Předstírat vyvažování, jako výše, ale přitom... jednoho smogem zamořeného odpoledne dorazí majitel do redakce, svolá lidi a řekne jim asi toto: „My prostě tu chemickou fabriku, která nám tady tohle opakovaně způsobuje, zlikvidujeme – půjdete tam a budete čmuchat, až něco najdete... že porušují limity, podvádějí s emismími povolenkami, používají tu nejzastaralejší – v podstatě už zakázanou technologii, zakopávají chemický odpad na zahradě mateřské školky... prostě cokoli... a už předem je budete v každé reportáži urážet, jejich představitele budete zásadně stavět do špatného světla (např. zveřejňovat jen fotky, na kterých vypadají obzvláště nesympaticky), jejich argumenty překrucovat, vytrhávat z kontextu co se bude hodit... a co se nebude hodit zamlčíte... a pokud nakonec nic nenajdete, pokud ten svinčík není jejich práce, tak si prostě něco vymyslíte... tečka. Komu se to nelíbí, nemusí zítra do redakce chodit. Čest! ... teda, pardon: Peace!

O co mi jde? Autor předstírá, jako by se na TV Prima snesla kritika za to, že médium našlo odvahu přiznat se ke své hodnotové orientaci. Takový comming out by mi byl, jak už jsem uvedl, nadmíru pochuti a souhlasil bych s pranýřováním jeho kritiků. TV Prima, podle dostupných informací, ale neprovedla žádnou deklaraci svého světonázorového zaměření. Majitel prostě nařídil, interně, mimo obzor vnějšího pozorovatele, svým zaměstnancům, aby stůj co stůj referovali negativně o jednom konkrétním tématu, dle poučky „názor jsem si již vytvořil, nerušte mě s fakty“. Považuji to za ještě větší podvod, než ono předstírané vyvažování samo.

Co je na tom skutečně paradoxní, totiž že spousta faktů v dané kauze (migrace, samozřejmě...) je dost vypovídající a svědčí o tom, že bezbřehé vítání není zrovna nejlepší nápad. Je až neuvěřitelné, že dost tristní realita nestačí a je pociťováno nutkání ji přibarvovat k ještě horšímu. V tom samořejmě TV Prima není sama. Když to ale vidím v e-mailové korespondenci, kde různé nesmysly vyrábí kdoví kdo a kdoví proč, je to jedna věc; když se v obdobném duchu zachová celoplošná televizní stanice, je to úplně jiná káva. Buď jak buď, je to klasická medvědí služba: ve svém důsledku veškeré přehánění znevěrohodňuje v očích přemýšlivého čtenáře či diváka i zprávy, které fakta poctivě reflektují. A tak si vlastně nejsem jistý, jestli všichni tihle „přeháněči“, dnes tedy u nás v čele s TV Prima, nejsou ve skutečnosti skrytými příznivci nekontrolované islámské imigrace na Západ obecně a do České republiky zvláště...

Konečně, je tu tedy také jistá slepota Autora. Veden patrně výlučně svým „protivítačským“ sentimentem (který s ním do značné míry sdílím), prokázal neschopnost odlišit „veřejné přiznání se k hodnotové orientaci“ od „předem neveřejně nařízeného konkrétního vyznění zpravodajství“. Když se však někdo fatálně mýlí v podstatných otázkách, mívá v těch podružných pravdu jen náhodně... a to se tentokrát nestalo. Inu, kdo neví kam jde...

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.