Obsah

Aktuální číslo

Jak to jde dohromady?

Napsal Jan Kubalčík

V závěru textu „V čem se mnou Miloš Zeman souhlasí“ (KONZERVATIVNÍ LISTY, březen 2016) jsem v závěru napsal, že si pan president „S konsistencí svých prohlášení ... hlavu absolutně neláme.“. Ani jsem netušil, jak hbitě se dostaví další příklad tohoto jeho sklonu plácat páté přes deváté – jen když je naděje, že to vzbudí kladný ohlas u právě aktuálního publika...

Zjevně ví, že jeho publiku je nějaká konsistence zcela lhostejná. To však nevylučuje, že se sem tam někdo z posluchačů zarazí a zamyslí se. Pro takové případné výjimky tedy připomeňme presidentova slova pronesená při nedávné návštěvě Středočeského kraje: „Řekl jsem to už tolikrát, že se stydím to opakovat, ale pro některé nepoučitelné je zřejmě zapotřebí to opakovat. Ti nepoučitelní lidé, jako třeba Generace 21, teď nádherně převedla, jak tato cenná nezisková organizace obešla pašeráky a udělala z ČR cestovní kancelář, protože Iráčané, kteří sem přijeli, zdrhli do Německa.“ (citován o dle „Generace 21 obešla pašeráky, řekl Zeman. Pak mluvil o střílení novinářů“, iDnes.cz, 18.4.2016). Z toho je myslím zcela zjevné, že když se někdo snaží vybírat uprchlíky a upřednostnit přitom křesťanské imigranty (což přesně udělal Nadační fond Generace 21), nemá pro něj president Zeman nic než slova posměšného odsudku. Ale pak chce být za moudrého patrně zase před trošku odlišnou skupinou posluchačů, takže (dle „Jednoznačné NE, řekl Zeman na uprchlické kvóty. A jednal s Chovancem“, Echo24, 27.4.2016): „Česká republika by si podle jeho slov měla uprchlíky vybírat a upřednostnit například křesťanské imigranty nebo Ukrajince, kteří by podle Zemana měli být také zahrnuti do přerozdělovacích kvót.

Občas v tisku probleskne lokální „skandálek“ (tu větší tu menší intenzity), to když sdružení Stop genocidě vystavuje zrakům veřejnosti realitu umělého potratu. Nepochybně jde o strašné obrázky. Vpravdě otřesné. Jejich vystavování také má otřást – zejména svědomím těch, kterých se to týká. Druhotným smyslem je pak oslovit vědomí těch, kterých by se to teprve týkat mohlo, a účinně je odradit od volby proti životu (tedy pro smrt – mezi tím nic není...). A, podotkněme, i když jsou ta zobrazení otřesná, jde o formu nenásilnou, zcela legitimní. Přesto činnost spolku dokonce cca před rokem skončila u Ústavního soudu, který přitakal obavám kritiků o děti. Tedy obavám o to, aby již narozené děti neshlédli náhodou nějaké reálné vyobrazení – o nenarozené děti těmto kritikům naopak vůbec nejde. Ale nebudu odbíhat; k čemu přesně v této kauze Ústavní soud dospěl lze snadno dohledat. Nic to každopádně nemění na tom, že jistá část veřejnosti je aktivitami spolku Stop genocidě pobouřena. A můj tip je, že tatáž část veřejnosti, nebo alespoň nemalá část této části, zároveň vítá v uplynulých dnech přijatý záměr zobrazovat otřesné výjevy na krabičkách cigaret. Poslušte si. Copak mně to nevadí, já už si roky přesouvám cigarety z krabičky do praktické tabatěrky... ale, považte, co děti?

Petr Robejšek poskytnul 23.4.2016 Právu rozhovor („Na útoky si Evropa bude muset zvyknout“, Neviditelný pes, 27.4.2016), ve kterém v samém závěru uvedl: „Řeč tu není od toho, abychom její pomocí hlásali nějakou ‚zjevnou‘ pravdu, nýbrž od toho, abychom pravdu hledali. Všechny naše poznatky o společnosti jsou totiž pravdivé jenom dočasně. A řeč je nástroj k tomu, abychom dialogicky tyto dočasné pravdy hledali. Přiměřené by tedy bylo, aby každý směl říci cokoliv a jeho odpůrce by to mohl po svém zpochybnit anebo vyvrátit. O fungování společnosti víme tak málo, že je pro nás životně důležité, abychom si zachovali co nejvíce prostoru pro svobodnou soutěž myšlenek. Společnost, která soutěž myšlenek zakazuje, se zbavuje významného a pravděpodobně vůbec nejefektivnějšího zdroje poznání.“ To mě opravdu zaujalo. „Společnost, která soutěž myšlenek zakazuje, se zbavuje významného a pravděpodobně vůbec nejefektivnějšího zdroje poznání.“ – to je nesporně náš poznatek o společnosti. Já ho mám za pravdivý. Pan Robejšek jej má zjevně také za pravdivý. Historie to dosvědčuje a nepochybuji, že to potvrdí i budoucnost. Pan Robejšek však tvrdí (a v tom s ním tedy ostře nesouhlasím), že tento náš poznatek o společnosti je pravdivý jenom dočasně – neboť podle něj „Všechny naše poznatky o společnosti jsou totiž pravdivé jenom dočasně.“. Jak to jen pan Robejšek myslí?

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.