Obsah

Aktuální číslo

Léčba Putinem

Napsal Tomáš Müller

… dosvědčiti mohu, že Rusové s ostatními Slovany nikoli bratrsky, nýbrž nepoctivě a soběcky smýšlejí. To už jsou mi milejší Maďaři, kteří proti nám bojují otevřeně, než Rusové, přibližující se s jidášským polibkem, aby nás pak strčili do kapsy. Tito pánové počínají všude místo ruský říkati a psáti slovanský, aby pak místo slovanský zas také ruský říci mohli.

Karel Havlíček Borovský

 

Historická paralela

Karel Havlíček Borovský byl původně velkým obdivovatelem Ruska a zastáncem myšlenky všeslovanské vzájemnosti. Po několikaletém pobytu v Rusku však zásadně změnil názor. Ačkoliv byl ostrým kritikem poměrů v tehdejším Rakouském císařství, došel Havlíček k závěru, že soužití s Ruskem ve společném státním celku by zdaleka nemohlo být tak idilické, jak si původně představoval a středoevropští Slované, tváří v tvář ruskému nebezpečí, mají podstatně větší šanci na svébytnost v rámci Rakouska.

Aktuálnost Havlíčkových slov bychom si měli připomenout právě nyní, kdy můžeme spatřovat výraznou analogii, pokud si na místo Rakouského císařství dosadíme současnou Evropskou unii. Havlíčkova vizionářská slova by si měli vzít k srdci především všichni ti, kteří z nespokojenosti s politikou Evropské unie hledají alternativu ve spojenectví s Ruskem.

To, že měl Havlíček pravdu, se mnohokráte potvrdilo, když Rusové neváhali sáhnout při prosazování své doktríny omezené suverenity sousedních států k vojenskému řešení. Je s podivem, že navzdory naší vlastní zkušenosti z r. 1968 má u nás alternativa spojenectví s Ruskem relativně velké zastání. Vzácně se na ní shodují tak zvaní konzervativci z okruhu signatářů iniciativy DOST s bývalými i současnými komunisty. Tuto myšlenku velmi často zastávají i čeští náckové.

Otrava propagandou

Zastánci spojenectví s Ruskem kritizují objektivitu našich oficiálních médií při informování o dění na Ukrajině a Rusku. Svou kritiku přitom opírají o nesrovnatelně méně objektivní informace z proruských webů, které pouze interpretují oficiální ruské zdroje. O „objektivitě“ oficiálních ruských zdrojů přitom svědčí každodenní šíření prokazatelně vyfabulovaných zpráv například o situaci na Ukrajině, ale i o událostech u nás. Marně se snažím pochopit ty, kteří věří ruským médiím i po tom, jak referovaly např. o průjezdu americké vojenské kolony přes naše území, o tom, jak jsou u nás vítáni Noční vlci, ale zejména, jak referují o vojenské invazi z roku 1968.

Jsem dalek toho, abych naše mainstreamová média považoval za vzor objektivní, kvalitní a profesionální žurnalistiky, nepamatuji se ale na to, že by se ukázalo, že šíří prokazatelné dezinformace. V oficiálních ruských médiích, potažmo českojazyčných proruských webech, lze příkladů jednoznačně nepravdivých informací najít stovky. Zatímco v západních mainstreamových médiích vládne značná pluralita názorů, oficiální ruská média i českojazyčné proruské weby informují zcela jednostranně. Jsou totiž pouhými hlásnými troubami ruské propagandy.

Pod vlivem ruské propagandy bohužel nemálo Evropanů (nejen Čechů) podlehlo zhoubné iluzi, že Rusko nabízí rozumnou alternativu vůči dekadentnímu chování Západu. To je také zjevně smysl a účel této propagandy.

Smrtelné, leč léčitelné

Je však zásadním omylem hledat oporu v boji za záchranu tradičních hodnot západní civilizace v současném Rusku. Putinův autoritářsko – oligarchický režim sice může do jisté míry potlačit či zakrýt vnější projevy dekadentního způsobu života, nemůže ale nařízeními, příkazy a zákazy zvrátit demografický vývoj. Západní civilizaci nemůže zachránit nikdo z vnějšku, tím méně Rusko, které vždy vyznávalo jiné hodnoty, než Západ. Z pudu sebezáchovy musí Evropa sama aktivovat své obranné mechanismy, společnost si musí sama uvědomit, že její chování je sebedestruktivní. Pokud Evropská civilizace není schopna takové reflexe, nemá na další dlouhodobou existenci nárok.

Drtivá většina z nás si uvědomuje škodlivost kouření, nezdravost nadměrné konzumace tučného masa, nebezpečnost pohodlného způsobu života bez dostatku pohybu. Přesto Češi ročně vykouří přes 20 miliard cigaret, přesto zkonzumují tuny bůčku. Čím dál méně se věnujeme pohybovým aktivitám a o to více času prosedíme u počítačů a televizorů. Přitom spoléháme na to, že případný zdravotní problém, vyplývající z našeho nezdravého způsobu života, za nás nějak vyřeší současná medicína. Teprve tváří v tvář smrtelné chorobě, vůči které je i naše medicína bezbranná, jsme ochotni svůj životní styl změnit. To už je ale bohužel většinou pozdě.

Analogii můžeme spatřovat v chování evropské populace. Není pochyb o tom, že Evropa je nemocná a to dokonce smrtelně. O tom svědčí demografický vývoj. Být smrtelně nemocný ale nutně neznamená být nevyléčitelně nemocný. K vyléčení však nestačí pouhý fakt, že si uvědomíme sebevražednost vlastního chování. To je jen první nutný krok. Pokud v sobě nenajdeme dostatek pokory, vůle a síly své chování změnit, udělají si budoucí historici, až budou debatovat o našem zániku, poznámku v duchu „věděli, ale nedbali“. Neexistuje žádná zázračná medicína, která za nás problémy, které jsme si sami přivodili, vyřeší. Budeme-li i nadále upřednostňovat vidinu života v luxusu před vidinou početné rodiny, není nám pomoci.

Ochutnat vlastní medicínu

Ale vraťme se ke Karlu Havlíčkovi Borovskému: Ten měl, na rozdíl od většiny dnešních rusofilů, tu odvahu, aby odešel do Ruska na několik let žít a pracovat. Doporučil bych proto každému, kdo nám dnes ordinuje léčbu Putinem, aby se také na pár let odstěhoval do Ruska a našel si tam zaměstnání. Pokud většina z těchto rusofilů i po několikaleté osobní zkušenosti se životem v Rusku vytrvá ve svém přesvědčení, že spojenectví s Ruskem je to pravé ořechové, vážně se zamyslím, jestli jsou mé postoje správné. V tuto chvíli však nemohu jinak, než přitakat Havlíčkovu konstatování:  „Jak směšno, jak neprakticky bylo by s tajným nepřítelem svým, kterým rouchem bratrským chtivost svou jen zakrývá, bratrovati se!

Autor je kancléřem Konzervativní strany. Mezititulky redakční.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.